Nikon Z6 s nadšením. 1. část testu Nikonblogu

Patrně proto, že byl Nikon Z6 uvedený na trh o něco později než jeho kolega Z7, byla zpočátku upřená největší pozornost na „Zet sedmičku“. Mohlo by se tedy zdát, že Nikon Z6 stojí tak trochu stranou zájmu, ale to je velký omyl. Vydržte ještě pár týdnů, než se více rozšíří mezi fotografy a uvidíte ten „šrumec“. Já jsem z něj úplně nadšený, to mohu napsat rovnou. Ale to už trochu předbíhám…

Klíčové vlastnosti Nikonu Z6

Lehké a odolné tělo z hořčíkové slitiny
Tělo s vynikající ergonomií, vybavené množstvím ovládacích prvků pro přímý přístup k funkcím, je utěsněné proti stékající vodě a prachu

Elektronický hledáček
EVF hledáček s rozlišením 3 686 000 obrazových bodů poskytuje reálný a velký (zvětšení 0,8×) obraz ve všech světelných podmínkách

Výklopný a dotykový LCD monitor
Zadní displej s úhlopříčkou 8 cm má rozlišení 2 100 000 obrazových bodů, umožňuje dotykové ovládání a naklápění displeje

Nový bajonet Nikon Z
Bajonet Nikon Z s velkým průměrem 55 mm a sečnou vzdáleností 16 mm umožňuje použití nově konstruovaných špičkových objektivů, ale také přes adaptér FTZ i objektivů pro DSLR Nikon

Plnoformátový stabilizovaný snímač typu CMOS BSI s rozlišením 24 Mpx
FX snímač o rozměrech 35,9 × 23,9 mm zaznamenává fotografie o velikosti 6 048 × 4 024 pixelů. Snímač je stabilizovaný v pěti osách s účinností až 5 EV

4K UHD a Full HD video
Nikon Z6 umožňuje natáčet video v kvalitě 4K UHD 25 nebo 30p, případně Full HD až 120p. Při nahrávání do externího zařízení je výstup 10bitový s možností záznamu timekódu nebo použití profilu N-log s vysokým dynamickým rozsahem

Velký rozsah citlivostí snímací soustavy
Nikon Z6 disponuje základním nastavením citlivosti ISO 100 až 51 200, které lze rozšířit na ISO 50 až 204 800. Šum vysokých citlivostí je kultivovaný a velmi nízký

273bodové automatické zaostřování
AF body pokrývají téměř celé obrazové pole – 90 % horizontálně i vertikálně v matici 21 × 13 bodů. Automatické ostření pracuje velmi spolehlivě a rychle jak ve fotografii, tak i při natáčení videa

Bezdrátová konektivita
Nikon Z6 umožňuje bezdrátové propojení se smartphony či tablety pomocí technologie SnapBridge, díky Wi-Fi ale může komunikovat také s počítačem

Podrobné technické parametry Nikonu Z6 najdete zde

Doporučené prodejní ceny

Nikon Z6 tělo: 54 990 Kč
Nikon Z6 + FTZ adaptér: 58 990 Kč
Nikon Z6 + 24–70 mm f/4 S: 69 990 Kč
Nikon Z6 + 24–70 mm f/4 S + FTZ adaptér: 74 990 Kč

V ruce jako přibitý

Konstrukci těla Nikonu Z6, respektive obou konstrukčně naprosto shodných modelů Z6 a Z7, jsem už myslím dostatečně podrobně popsal v úvodním článku k novému mirrorless systému Nikon Z (čtěte zde), a věnoval se jí také Michal Kupsa ve svém článku Nikon Z7 drobnohledem Michala Kupsy. Nyní tedy pojďme rovnou do praxe.

Držení fotoaparátu je díky hlubokému gripu naprosto luxusní. Nejsem sice příznivcem focení jednou rukou, ale v tomto případě musím napsat, že to není vůbec žádný problém. Dlouholetí uživatelé zrcadlovek Nikonu si budou muset chvíli zvykat na přeskupení ovládacích prvků na pravou stranu zadní stěny – vlevo vedle displeje už nenajdete známý sloupec tlačítek.

Přeskupení tlačítek doprava ale nijak nepřekáží pravé ruce – ta má místa pro dobrý úchop vrchovatě. Pevné držení podporují také ergonomicky tvarovaná dvířka slotu paměťové karty s výrazným výstupkem pro palec. Zprvu jsem se trochu bál, že si budu palcem dvířka nechtěně otevírat, protože kromě pružinky nemají jinou aretaci, nicméně nestalo se mi to ani jednou. Ostatně palcem tlačíte na polohu zavřeno, nikoliv opačně.

Výrobce velmi chválím za osmisměrný joystick na zadní stěně Zetka, určený primárně pro volbu ostřicích bodů. Díky němu je změna AF bodu velmi pohotová jak při držení na šířku, tak i při stranové orientaci na výšku. Joystick máte zkrátka stále na stejném místě pod palcem pravé ruky.

Menší výhradu mám pouze k tlačítku korekce EV na horní stěně gripu vpravo vedle spouště. Pro moji ruku je umístěné příliš u okraje těla, takže jsem občas musel při jeho použití tlačítko chvíli nahmatávat. Ale to jen do okamžiku, než jsem si pro korekci expozice nastavil zadní kolečko tak, jak jsem zvyklý ze zrcadlovek. A bylo po problému.

Výborně je vyřešená také „customizace“ ovládacích prvků, čili uživatelské nastavení mnoha z nich. Vlastní volbu máte pro dvě funkční tlačítka na přední stěně fotoaparátu, „přemapovat“ si můžete funkce tlačítka AF-ON, střed pomocného voliče (křížový volič na zadní stěně), v omezené míře i spoušť (aktivuje foto nebo video) a také… ostřicí prstenec objektivu. Což je super, protože většina fotografů obvykle pracuje s autofokusem, takže ostřicí prstenec bývá obvykle bez užitku. U Nikonu Z6 (nebo Z7) si ale můžete nastavit jeho funkčnost buďto pro korekci expozice, nebo volbu pracovní clony. Při zapnutém manuálním ostření prstenec samozřejmě ovládá zaostřování.

Přestože za tuto možnost Nikon chválím, zároveň přiznávám, že jsem ji využíval pouze se zoomem Nikkor Z 24–70 mm f/4 S, který má ostřicí kroužek úzký a umístěný blízko k bajonetu. Když jsem totiž fotil s pevným 35mm sklem – které má velmi široký ostřicí prstenec, za nějž objektiv zároveň držíte, funkci jsem vypnul. Neustále jsem totiž nechtěně měnil parametry tím, jak jsem levou rukou pootáčel kroužkem na objektivu při manipulaci s fotoaparátem.

Ejhle, hledáček!

Charakteristickým znakem mirrorless fotoaparátů je elektronický hledáček. Jaký je EVF „kukr“ Nikonu Z6? Tak trochu nekriticky musím napsat… je skvělý! Podotýkám, že jsem desítky let fotil, a fotím stále, „pravými“ zrcadlovkami, od nejlevnějších modelů, až po ryze profesionální stroje. Takže vím, jaký je pohled do kvalitního optického SLR hledáčku, a jaké jsou jeho výhody. Ale elektronický hledáček Nikonu Z6 si mě získal na první pohled – a moje sympatie trvají i po delším testování.

Nejprve ale fakticky: Rozlišení 3 686 000 obrazových bodů poskytuje ostrý obraz se všemi potřebnými detaily. Je mi jasné, že i tento parametr se bude časem zvyšovat a možná se tomuto rozlišení budeme za pár let třeba i posmívat. Nicméně v porovnání s optickým hledáčkem jsem už nyní naprosto spokojen. Výhrady nemám ani k obnovovací frekvenci 60 Hz, kterou taktéž považuji za dostatečnou. Je ale pravda, že jsem s tímto aparátem nefotil déle jako třeba hodinu v kuse – takže nemohu posoudit, jak se pohled na miniaturní „televizi“ v hledáčku projeví po skutečně dlouhodobém focení na únavě zraku. Však to znáte… když dlouho koukáte do monitoru, máte mnohdy úplně „vytahané“ oči. Toto ale prověří až dlouhodobá praxe.

Profesionální parametr má hledáček Nikonu Z6 také co se týče velikosti obrazu. Zvětšení má hodnotu 0,8×, což je fakt pěkně velká „výloha“. Až mě to, coby člověka obrýleného, v praxi paradoxně trochu štvalo – protože jsem nedokázal s nasazenými brýlemi přehlédnou celé obrazové pole. Pokaždé mně kousíček chyběl (tzv. oční bod hledáčku činí 21 mm). Ale to je můj problém. A problém asi všech lidí s brýlemi.

K hledáčku, respektive k celému systému elektronického zobrazování náhledu snímané scény (což se týká i zadního displeje), mám ještě jeden zajímavý postřeh. Při zkoumání funkcí Nikonu Z6 jsem totiž narazil na možnost zavření clony na pracovní hodnotu. (Ale je zde také možnost otevření clony.) „Co to má znamenat?“ řekl jsem si. „Vždyť u mirrorlessů se na rozdíl od DSLR clona fyzicky nastavuje už před expozicí.“ Abych následně zjistil, že to není úplná pravda.

Clona objektivu totiž před expozicí fyzicky zaskakuje pouze do hodnoty F5,6. Takže do této clony v hledáčku či na displeji vidíte i reálnou hloubku ostrosti fotografované scény. Nastavíte-li vyšší clonu, fotoaparát „docloní“ – clonu přivře na menší otvor – až při stisknutí spouště. Tedy (částečně) tak, jak to dělají zrcadlovky. Předpokládám, že je to takto vymyšlené kvůli jasnějšímu obrazu v hledáčku bez zbytečného šumu. Ale víte, co je ještě parádní? Když si i tu vyšší clonu necháte pomocí tlačítka zavřít, obraz v hledáčku se rozjasní, jako byste na scéně rozsvítili. Jinak řečeno, reálnou hloubku ostrosti můžete vidět i takto. Což je velký rozdíl oproti DSLR, u níž pokud ručně hodně zacloníte, obraz v hledáčku ztmavne a stejně skoro nic nevidíte.

Ostatně focení s elektronickým hledáčkem Nikonu Z6 je při nedostatku světla velmi komfortní a troufám si tvrdit, že v těchto situacích poráží DSLR na hlavu. A to jsem ještě nezmínil možnost zobrazení reálného histogramu v rohu hledáčku, který vám de facto nedovolí pořídit špatně exponovaný snímek hned napoprvé i ve složitých světelných podmínkách. Skvělé!

Bude vám stačit 273 AF bodů?

Po oznámení nových Nikonů Z v době, kdy s nimi ještě nebyly žádné praktické zkušenosti, se zhusta spekulovalo nad otázkou autofokusu těchto mirrorlesů. Nikon je však známý svým skvělým ostřicím systémem u zrcadlovek, a nenechal se zahanbit ani v případě nové technologie.

Počet autofokusových bodů Nikonu Z6 patří k jednomu z rozdílů mezi modely Z6 a Z7. Zatímco vyšší Z7 disponuje skoro pěti sty AF body (493 bodů), Nikon Z6 jich má „jen“ 273. Slovo „jen“ je v uvozovkách pochopitelně záměrně – protože i když má Z6 AF bodů méně nežli Z7, stále je to mnohem větší počet než má nejlepší DSLR Nikonu. A není to všechno – AF body jsou totiž rozprostřené po 90 % plochy obrazového pole čili mají mnohem větší pokrytí.

AF body se nejlépe volí joystickem, ale dají se obsluhovat i klasicky křížovým voličem. Pokud se vám jich zdá mnoho, můžete si v menu nastavit omezení, kdy se využívá každý druhý ostřicí bod (využíváte tedy čtvrtinu celkového počtu bodů). Stejně tak lze nastavit menší ostřicí bod nežli standardní, nebo jedno z dvojice velkoplošných ostřicích polí.

V praxi je ostření rychlé a bezhlučné, a… dobře se „chytá“. Ano, stalo se mi, že na objektu s velmi nízkým kontrastem autofokus „zapumpoval“. Ale to není nic, co bych neznal i ze světa DSLR. Jinak řečeno, s jednorázovým ostřením (AF-S) jsem naprosto spokojen. Malou výhradu mám ale ke kontinuálnímu ostření (AF-C). V nabídce režimů jsem totiž nenašel svůj oblíbený 3D tracking, který s úspěchem využívám při focení akcí (sportu) s nepředvídatelným pohybem. Prostě zde 3D tracking není. Tudíž doufám, že některá z aktualizací firmwaru mně ho tam vrátí :-) Ostatně očekává se Eye AF (viz náš článek zde), tak proč ne 3D tracking?

Od autofokusu odskočím ke stabilizaci obrazu. Ta je u nové řady Z řešena pomocí pětiosé stabilizace snímače s účinností až 5 EV – nikoliv tedy „Vé eRkem“ ve vybraných objektivech, jak tomu doposud bylo u Nikonu zvykem. Že tím máte automaticky stabilizované všechny objektivy, to je nasnadě, takže proč se tomu bránit? V praxi je stabilizace snímače na rozdíl od VR v objektivech naprosto bezhlučná. Skvělé je také, že obraz v elektronickém hledáčku „neplave“ jako v hledáčcích zrcadlovek. No a funguje to bezvadně… navíc když přihlédneme k tomu, že Nikony Z nemají zrcátko, coby další zdroj chvění. Stabilizace snímače funguje i v případě, kdy na tělo přes adaptér FTZ nasadíte stabilizovaný zrcadlovkový objektiv. Fotoaparát zkrátka umí pracovat se dvěma stabilizacemi zároveň. Jak to dělá, na to se mě ale neptejte :-)

A ještě jeden úkrok stranou: spotřeba energie. Mezi fotografickou veřejností se obecně ví, že bezzrcadlovky mají oproti DSLR vyšší energetickou náročnost. Sice se za příčinu nesprávně považuje elektronický hledáček – protože zdaleka největší měrou se na „žravosti“ podílí permanentně aktivní snímač fotoaparátu –, ale to nic nemění na situaci. Nikon bohužel při uvedení modelů řady Z lehce vystrašil potenciální uživatele údajem 330 snímků na jedno nabití. Naštěstí se ukázalo, že jde o silně podhodnocené číslo, a to tak, že zhruba dvojnásobně. Ano, s Nikonem Z6 jsem pořídil 750–800 snímků na jedno nabití. Je ale pravda, že si musíte osvojit nové návyky – jinak řečeno fotoaparát při každé delší pauze vypínat a/nebo mít nastavené automatické usínání po krátkém čase. Zatímco DSLR jsem mnohdy našel doma na stole po pár dnech zapnutou – se stále plnou baterkou –, u Zetka bych asi přišel k prázdné „nádrži“.

Obrazová kvalita

V článku Mimochodem: Zrcadlovky jsou mrtvé, ať žije mirrorless! Vážně? jsem se už předem rozplýval nad kvalitou nových objektivů Nikkor Z. Nicméně protože nová optika si zaslouží samostatný podrobný článek (spíše články), v tomto testu se budu věnovat zatím jen snímací soustavě Nikonu Z6.

Nikon Z6 bývá přirovnávaný k DSLR Nikon D750. Lze se ale domnívat, nebo spíš je skoro jisté, že samotný snímač shodný nebude, a jediným společným článkem je stejné rozlišení. Nicméně barevné podání a dynamický rozsah bych se nebál postavit na stejnou – dlužno dodat, že výbornou – úroveň.

Dále se také diskutuje o míře šumu. Nikon Z6 podle některých názorů šumí o fous více než Nikon D750. A já si dovolím s tím nesouhlasit. Podle mých testů Nikon Z6 šumí řekněme do ISO 6 400 stejně jako D750, při vyšších citlivostech už ale méně než tato zrcadlovka. Tedy méně… možná ne méně co se týče množství šumu. Šumí však pěkněji :-) Ale vážně: Podobně jako například Nikon D850 oproti D810, má i Z6 (Z7 nevyjímaje) lépe zvládnutý barevný posun při extrémních citlivostech, takže obraz zkrátka vypadá lépe.

Nikony řady Z mají ale co se týče šumu – respektive odšumování – jedno specifikum. Když si RAWy z těchto fotoaparátů otevřete v softwaru Capture NX-D, nenajdete v sekci pro redukci šumu obvyklou paletu nástrojů, ale jen rozbalovací menu stejné jako ve fotoaparátu – Vypnuto (Off), Nízká (Low), Normal a Vysoká (High). Žádné detailní nastavování hodnot. Jen tyto čtyři možnosti. Nevadí. Když totiž zjistíte, že fungují dobře, přijdete ještě na jednu věc – standardní odšumování (volba Normal) je zbytečně účinné, či chcete-li, příliš silné. Brzy tak poznáte, že zhruba do ISO 1 600 (!) můžete mít úplně klidně redukci šumu jednoduše vypnutou. Do ISO asi 12 800 si vystačíte s hodnotou Nízká (Low), a výš pak s volbou Normal. Největší odšumování High možná ani nebudete nikdy potřebovat. Ostatně posuďte sami na následujících 100% výřezech.

Stáhněte si zdrojové soubory testu šumu v plném rozlišení bez úprav:

JPEG (149 MB)
NEF – 1. část (189 MB)
NEF – 2. část (205 MB)

(Předběžné) celkové hodnocení

Jak jste si jistě všimli, v tomto článku jsem se vůbec nevěnoval videu. A našlo by se několik dalších oblastí (vč. výše zmiňované nové optiky), jako třeba bezdrátová konektivita. Nechci vás ale zatěžovat obřími megatesty – už tak je tento článek dlouhý. Takže pokračování příště.

Nicméně i pro tentokrát bych rád učinil závěr z této řekněme fotografické části testu. Hned na začátku jsem napsal, že jsem z Nikonu Z6 nadšený. A opravdu jsem. Je to fotoaparát s vynikající obrazovou kvalitou, který se výborně ovládá, přesně a rychle reaguje na požadavky uživatele. To je pro mě priorita číslo jedna. Navíc má spoustu uživatelských funkcí, které dovolují každému fotografovi přizpůsobení vlastnímu stylu práce. Je „komunikativní“, a má skvělé video, ale o tom opravdu až příště.

Nejen na modelu Z6, ale samozřejmě i na Z7 je vidět, že Nikon naskočil do „vlaku mirrorles“ sice s malým zpožděním oproti konkurenci, ovšem udělal to velkoryse a s grácií sobě vlastní. Potřetí a naposledy opakuji – z Nikonu Z6 jsem nadšen.

Nikon Z6 ve fotografiích

1 2 ►

Nikon Z6 – demosnímky bez úprav

1 2 ►

Stáhněte si zdrojové soubory bez úprav:

JPEG – 1. část (150 MB)
JPEG – 2. část (131 MB)
NEF – 1. část (175 MB)
NEF – 2. část (172 MB)
NEF – 3. část (175 MB)
NEF – 4. část (214 MB)