K novému „Áčku“ jsem se poprvé fyzicky přitočil minulý čtvrtek, pořádně se mi ale do ruky dostalo až v sobotu. Takže to vlastně ještě celý týden není, ale to na první dojmy stačí. Jak jistě víte, Nikon Coolpix A je prvním kompaktem Nikonu s DX snímačem. Kromě toho jej charakterizuje pevně vestavěný monofokální objektiv, který má po přepočtu crop faktorem ohnisko 28 milimetrů se světelností F2,8. Více vstupních informací najdete v našem článku, podrobná technická data pak zde.
Pod bundou na krku
Je pochopitelné, že v případě aparátu s relativně velkým snímacím čipem nejde o kapesní stylovku jako například Coolpixy řady S – s rozměry 111 × 64 × 40 mm se jedná o maličko větší kompakt, než na jaké jsme v současné době zvyklí. Oproti zrcadlovkám je to ale placatá lehká věcička (hmotnost 300 g), kterou v tomto ročním období není problém nosit na krku jen tak pod bundou. Ostatně oněch 40 mm hloubky je v nejsilnějším místě u objektivu, samotné tělo má jen 28 mm tloušťku.
Neočekávejte ergonomii zrcadlovky – grip jako takový zde vůbec není, pouze na přední stěně je podlouhlý pogumovaný výstupek pro zapření prstů, vzadu pak tradiční malý prostor pro palec pravé ruky. I přes to se Coolpix A vcelku dobře drží, přispívají tomu právě trochu větší rozměry těla. Ač to nemám rád, v případě nouze lze docela spolehlivě „Áčko“ držet i jednou rukou.
Protože je objektiv v transportní poloze zasunutý, je také start o něco delší než u DSLR, které nabíhají de facto okamžitě po zapnutí. Provedl jsem sérii měření a vyšlo mi, že první fotografii lze pořídit za 1,7 sekundy od zapnutí přístroje. To není vysloveně špatná hodnota, nicméně lovcům kradmých momentek bych doporučil spíše aparát při akci zbytečně nevypínat – ostatně navíc i spotřeba energie bude menší než při neustálém zatěžování motorku objektivu při vypínání a zapínání.
V této souvislosti jen pro vaši informaci – akumulátor EN-EL20 je stejný jako u Nikonů 1 řady J a S. Chystáte-li se tedy vlastnit Cooplix A spolu s některým z uvedených modelů, můžete počítat se zaměnitelností akumulátoru.
Nikon Coolpix A představuje takřka klasický fotoaparát pro streetfoto – přesněji klasický v moderním digitálním pojetí – zajímala mě tedy kromě jiného také hlasitost závěrky. Ta je konstrukčně „něco na způsob“ centrální závěrky, spíše je to jen malá a lehká kovová planžeta, zakrývající poblíž sedmilamelové clony otvor objektivu. To znamená, že při expozici dojde jen k téměř neslyšnému cvaknutí. Rozhodně se nestane nic, co by jen vzdáleně připomínalo „rambajz“ exponující zrcadlovky.
S tím souvisí také rychlost a hlučnost autofokusu. Zvukový projev je sice slyšitelný, zároveň však je akceptovatelný i v tichém prostředí. S rychlostí je to už horší – Cooolpix A ostří na základě kontrastu vyhodnocovaném na snímači a už z principu tohoto způsobu zaostřování „pumpuje“ objektivem, nežli najde správnou polohu zaostření. Ne, že by mu to trvalo nepřiměřeně dlouho, ale například Nikony 1 ostří rozhodně výrazně rychleji…
Vždy správně zacloněn
Tělo je – jak jste už sami zjistili – poseto mnoha tlačítky a dalšími ovládacími prvky přímého přístupu, což je vlastnost, kterou se řadí spíše mezi zrcadlovky než ke kompaktům. Já jsem na něm zpočátku hledal „čudlík“ pro zaclonění ke kontrole hloubky ostrosti. Tlačítko nikde…
„Že by soudruzi v Japonsku někde udělali chybu?“, říkal jsem si, dokud jsem nezjistil, že tlačítka tohoto typu netřeba. Objektiv totiž nepracuje s otevřenou clonou jako u zrcadlovek, nýbrž tak, jak kolečkem volíte clonu, souběžně se zavírají či otevírají lamely clony v objektivu. Náhled hloubky ostrosti je permanentní…
Mimochodem, manuální ostření pomocí kroužku kolem objektivu je, jak jsem předpokládal, elektrické – pohyb prstencem pouze předává informace ostřicímu motorku objektivu – funguje ale výborně. Krok posuvu není ani krátký ani dlouhý, prostě tak akorát. Na displeji s vysokým rozlišením lze ostření – za vydatné pomoci lupy – kontrolovat s patřičnou jistotou.
Než vážné zájemce o tento fotoaparát zanechám v malé nejistotě čekáním na celkovou recenzi, kterou se budu snažit přinést zhruba do týdne až deseti dnů, učiním ještě nyní malý náznak hodnocení obrazové kvality. První fotografie poměrně jasně ukazují, že objektiv má výborný přenos kontrastu, netrpí na chromatickou aberaci a ani sférické zkreslení nebude výrazné. Tedy bude-li vůbec nějaké. To uvidíme po laboratorním měření…
Podrobné hodnocení obrazové kvality a dalších vlastností a funkcí nového Coolpixu A bych si ale nechal až na celkovou recenzi. Po prvním týdnu ještě není čas na vyřčení závažnějších verdiktů, takže prosím vydržte a zachovejte nám přízeň!
4 komentáře
Trochu som neistý ohľadom „permanentného náhľadu hĺbky ostrosti“. Nemá to potom pri priclonení vplyv na rýchlosť AF? Alebo je to pri ostrení kontrastom nepodstatné?
Bez hledáčku typu Fuji X100(s) a za tu cenu je to krok špatným směrem, i když očekávám, že to na tomto webu bude autorem vychvalováno do nebes… pro toho, kdo má brýle na blízko je fotografování bez hledáčku velmi obtížné, navíc opravdu vážní zájemci o fotografování, pro které je určen (jiní si ho ani nekoupí), je hledáček samozřejmost a ne že budu fotografovat s předpaženou rukou a ještě k tomu třeba druhou krkolomně ručně ostřit… to už jsou prostná cvičení!
Svatá pravda, velká škoda promarněné příležitosti pro opravdový „street foťák“. Vůbec nechápu, jak uvažovali konstruktéři při vývoji tohoto modelu. Na tenhle foťák jsem čekal opravdu netrpělivě – že nebude mít hledáček, to mně ani ve snu nenapadlo, takže – ač zapřisáhlý Nikoňák – si koupím Fuji X100S, který bude během pár dnů na trhu. Škoda, velká škoda… a díky té hrůzné ceně si Nikon asi vyrobil dalšího „ležáka“. (po D 600 – za cenu bezmála 50 tisíc – u nás)
Tak tak,za ty prašule by tam ten hledáček býti mohl. Asi to bude jako s jedničkama,do prvního kusu nenatlačej ouplně všechno.