Už je to skoro čtrnáct dní, co jsem vydal test „malého“ makroobjektivu pro Zetka – Nikkoru Z MC 50 mm f/2,8 (čtěte zde). Když jsem dal upoutávku na recenzi na Facebook, jeden z prvních, kdo k tomu napsal komentář, byl ambasador Nikonu Petr Jan Juračka. Uvedl:
„Je to skvělé sklíčko! Nafotil jsem s ním na Z7 II celý kalendář pro naší fakultu a zítra s ním budu pokračovat.“
A přidal fotografii něčeho, co vypadá jako kolorovaný detail povrchu strusky. Jak jsem se pak nejen já dozvěděl, byl to Limonit, resp. náběhové barvy jeho zoxidovaného povrchu :-) Ostatně jak detail i celkový záběr si můžete prohlédnout v galerii tohoto článku. A zajímavých snímků je tam plno…
Od bezobratlých k „šutrům“
Petrovi jsem vzápětí napsal, a požádal ho, jestli by se se čtenáři Nikonblogu nepodělil o další fotografie, které pořídil pro kalendář Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde se kromě jiného věnuje ekologii metaspolečenstev sladkovodních bezobratlých a pak taxonomii a morfologii perlooček. Co to je, vážně netuším, ale zato vím – a myslím, že to ví i čtenáři Nikonblogu –, že PJJ je také výborný fotograf. K focení minerálů Petr říká:
„Trochu jsem se obával ohniskové vzdálenosti, ale říkal jsem si, že když mi vyhovuje i 40mm makro s bajonetem F, nebude to problém. A nebyl. Objektiv je enormně lehký! Ostrost je skvělá i mimo střed, a co je pro mě asi největší posun – velmi malá chromatická vada. Ta je při fotografování makra lesklých objektů obvykle problémová, neboť zrovna minerály odráží použité silné světelné zdroje velmi rády. Aberace se pak v případě focus stackingu sčítá a může znehodnotit výsledný snímek. U tohoto skla jsem ale ani u limonitu neměl problém s odlesky.
Možná bych ještě dodal, že mě také baví absolutně neslyšitelný a velmi rychlý autofokus při pořizování focus stackingových sérií. Kdyby neblikala kontrolka zápisu na kartu, ani bych neveděl, zda fotím :-)
Něco je focené makroblesky Nikon, zbytek je světlo okna. Ten ametyst je pak blesk SB 5000.“
