„Nejenmakro“, na které jste se těšili – Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S v testu Nikonblogu

Na Nikonblogu jsem už testoval pěknou řádku objektivů pro mirrorless fotoaparáty řady Nikon Z, ale přesto je tato recenze premiérou – jde totiž o první makroobjektiv pro Zetka. Není jistě náhodou, že Nikon jako první sklo pro snímání zblízka zvolil právě de facto univerzální ohnisko 105 mm, které na fullframu už není krátké, aby umožňovalo dostatečný odstup a dovolovalo tak – alespoň v nějaké omezené míře – snímání nejrůznějších plachých tvorů, klasicky hmyzáků a jiných potvor :-) Stopětka stejně tak poskytuje přirozenou nebo spíše nezkreslenou perspektivu při technické fotografii, ale také například u portrétů, pro které tento objektiv samozřejmě lze s úspěchem použít také. 

Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S je sice fullframový objektiv, ale samozřejmě ho lze využívat také na DX tělech – v současné době na Nikonu Z 50 nebo Nikonu Z fc – kde dosahuje virtuálního ohniska 157,5 mm… prostě úhlu záběru, odpovídajícímu skoro 160 mm – což obnáší ještě větší odstup a tím i použitelnost pro hmyzí a jiné plaché náměty.

Jestliže jsem předchůdce tohoto makroobjektivu, „eFkovou stopětku makro“ nazval ve svojí recenzi „tak trochu bumbrlíčkem“, pak Zetková verze je otesánkem bez „tak trochu“ – je totiž ještě větší nežli starší objektiv. Porovnejte sami: AF-S VR Micro-Nikkor 105 mm F2,8G IF-ED – průměr 83 mm, délka 116 mm; Zetkový Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S – průměr 85 mm, délka 140 mm. Shodný mají oba objektivy průměr filtrového závitu – 62 mm. Liší se také hmotností, v tomto parametru však ve prospěch nového skla – 630 vs. 750 gramů. Nutno dodat, že nižší váha nového objektivu je znát hned, jak ho vezmete do ruky – působí skutečně lehčeji než byste čekali.

To, že nová makro stopětka působí lehčeji však neznamená, že by snad byla ošizená na materiálech a dílenské kvalitě. Naopak, jde o objektiv Zetkové třídy S, tudíž můžete počítat se sametově jemným chodem prstenců a samozřejmě také patřičným utěsněním proti prachu a stékající vodě. Tomu sekunduje fluorová vrstva na předním optickém členu, která odpuzuje vodu, prach a nečistoty.

Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S patří k těm Zetkovým sklům, která jsou vybavená malým monochromatickým OLED displejem na horní „straně“ tubusu. Kromě obvyklých možností zobrazení zaostřené vzdálenosti, orientační indikace hloubky ostrosti nebo zobrazení pracovní clony, umožňuje displej tohoto makroobjektivu také zobrazení měřítka zvětšení. 

Oproti „normálním“ objektivům zde také najdete limiter – přepínač rozsahu zaostřitelné vzdálenosti. Hodnota FULL logicky znamená celý rozsah ostření, druhá poloha přepínače se soustředí na blízkou předmětovou vzdálenost 0,5–0,29 m – přičemž ona kratší hodnota je zároveň nejkratší ostřicí vzdáleností, kdy objektiv dosahuje měřítka zobrazení 1 : 1.

Mimochodem – postřeh z praxe: Je-li nejkratší ostřicí vzdálenost 0,29 m, pak to znamená 29 cm od roviny snímače – což při stavební délce objektivu 140 mm a sečné vzdálenosti 16 mm, znamená reálnou vzdálenost snímaného objektu 134 mm od přední čočky objektivu. Jestli je to pro vás dost nebo málo, na to si udělejte názor sami podle toho, jaký námět nejčastěji v makroprostoru snímáte.

Neroztřeseš!

Již zmíněný předchůdce tohoto makroobjektivu pro Zetka – AF-S VR Micro-Nikkor 105 mm F2,8G IF-ED – byl prvním makroobjektivem na světě se zvětšením 1×, vybavený optickým stabilizátorem. To se sice stalo před 15 lety, nicméně optický stabilizátor v makroobjektivech se ujal a tak není divu, že je jím vybavený i nový model Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S. „VéeRko“ této stopětky má výkon 4,5 EV, což rozhodně není málo (starší model měl/má 3 EV), ale… je to makro. Focení makra z ruky je podobné používání velmi dlouhého teleobjektivu – takže ano, stabilizace je super, ale pevný stativ, v tomto případě s kvalitní 3D hlavou s makrosáňkami, je lepší :-) 

Na druhou stranu tímto objektivem lze fotit i jiné náměty než jen makro 1 : 1, takže ono „VéeRko“ zde na škodu vůbec není. A ocení ho majitelé DX Zetek, které na rozdíl od fullframových Nikonů Z nemají stabilizovaný snímač.

Ostření obstarává dvojice tichých krokových motorů (STM), tedy u Zetkových objektivů nový Multi-focusing system, zrychlující autofokus a zpřesňující ostření na krátké vzdálenosti. To se u makroobjektivu docela hodí :-) Clona je elektromagnetická, devítilamelová, maximální hodnota činí F51. U makroobjektivu byste měli počítat s tím, že se zvětšením klesá světelnost, tudíž v měřítku 1 : 1 má tento objektiv nejmenší clonu F4,5.

Optika jako břitva

Zrcadlovková makro stopětka je na trhu, jak jsem už uvedl, 15 let čili od roku 2006, a tak není divu, že výrobce přistoupil k přepracování optické soustavy. To si ostatně tak jako tak vyžádal nový bajonet Z, tudíž z tohoto pohledu je vše nové. Optická soustava je složená z 16 členů v 11 skupinách, 3 čočky jsou typu ED, jedna pak asférická. Nová makro stopětka využívá jak antireflexní vrstvy Nano Crystal Coat, tak i nové Arneo Coat.

Letmý pohled na MTF křivky objektivu Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S jasně naznačuje, že tady se kompromisy v optické kvalitě nedělaly – a reálné snímky vás o tom jen a pouze ubezpečí. Nebylo by v tom ani moc nadsázky, kdybych napsal, že tento objektiv poskytuje obrazové výsledky stejné jako drtivá většina ostatních Zetkových skel – perfektní ostrost až do rohů záběru na plnou díru, špičkový přenos kontrastu, de facto nulová chromatická vada a s plně odcloněným objektivem velká vinětace.

Ano, na clonu F2,8 skutečně vinětuje makroobjektiv Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S více než jeho předchůdce s bajonetem F. Začínám si pomalu zvykat, že to Zetková skla tak prostě dělají… nicméně jde o jedinou vlastnost, která se dá obrazové kvalitě vytknout. Ještě jsem se nezmínil o geometrickém zkreslení, které činí… +0,6 % – takže obraz je v podstatě rovný.

Ne, že by nás to nezajímalo u ostatních objektivů, ovšem zvláště u makra je tak nějak více sledovaným parametrem či spíše optickou vadou difrakce – ohybový jev – změkčení kresby při velmi velkém clonění. Jak je na tom tento objektiv? Řekl bych, standardně. Difrakce se začíná projevovat za clonou F22, přičemž pokud snímaná scéna neobsahuje vysloveně jemné detaily (čímž v tomto případě myslím například detaily typu hmyzí „srsti“), lze jemné rozostření na cloně F32 v počítači doostřit bez ztráty kvality. Posuďte sami na následujícím testu:

Stáhněte si testovací fotografie difrakce (Nikon Z 7II) bez úprav:

JPEG (245 MB)
NEF – 1. část (283 MB)
NEF – 2. část (217 MB)

Celkové hodnocení

Předchůdce makroobjektivu Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S s bajonetem F nazvali v roce 2017 redaktoři časopisu Digitální foto nejlepším makroobjektivem Nikonu – a nepochybně právem. Už to zní jako klišé, ale opět musím zvolat Král je mrtev, ať žije král. Na místo nejlepšího makroobjektivu se nyní dostává Zetkový model Nikkor Z MC 105 mm f/2,8 VR S – a to opět plným právem. 

S ohniskem 105 mm se jedná nejen o skvělý makroobjektiv středního ohniska se zvětšením 1 : 1, ale také jakési univerzální sklo tohoto rozsahu. Můžete s ním s úspěchem fotit například portréty, produktovou fotografii, a vůbec všechno, co vyžaduje nějaký nezbytný odstup a úhel záběru, který podává záběr přirozeně bez perspektivního zkreslení. Doporučuji!