Každý fotograf ví, že formát JPEG je ztrátový, ale všichni jej používají. Neberte to, prosím, jako rýpnutí, myslím to dobře. I když jste zapřisáhlí vyznavači RAWu (což chválím!), tyto soubory se musí nejprve vyvolat a pak exportovat do obrazového formátu. A JPEG je naprosto běžně používaný formát, v době internetové možná využívaný nejvíce. Právě pro svoji kompresi, která umožňuje zmenšit datový objem fotografií.
Jak stejně dobře víte, úroveň komprese se při exportu (nebo ukládání) dá uživatelsky nastavit. Ke mně se dostává mnoho fotek od jiných autorů, se kterými často pracuji – obvykle ve smyslu zmenšování na webové rozlišení. Protože JPEG si pamatuje úroveň komprese, poznám i já, s jakou pracují tito autoři. Ve „fotošopu“ s jeho škálou 0–12 je většinou použité rozmezí 10–12. Někdy si říkám „není zejména ta dvanáctka zbytečně moc?“
A tak jsem se rozhodl udělat malý test. Nikoliv však ve Photoshopu, ale v naší RAWové vývojce Capture NX-D. Modelová situace je jednoduchá: Fotografii v RAWu v Capture NX-D upravíte do finální podoby tak, abyste ji nemuseli ještě dále editovat v jiném programu, a vyexportujete ji do formátu JPEG, například pro použití na webu (teď pomiňme rozlišení/velikost v pixelech). Jdeme na to!
Od vysoké komprese k excelentní kvalitě
Exportní dialogové okno Capture NX-D nabízí dvě možnosti, jak ovlivnit kvalitu výstupního obrazového souboru typu JPEG: Rozbalovací menu a posuvník v hodnotách 0 až 100 %.
Přesnější je samozřejmě posuvník, nicméně já v tomto minitestu budu pracovat s rozbalovacím menu a jeho předdefinovanými hodnotami. Důvod je jednoduchý – jednotlivá procenta při použití posuvníku od sebe jen těžko rozeznáte, takže bychom i tak pracovali po skocích.
Rozbalovací menu má pět položek:
- Highest Compression Ratio (odpovídá hodnotě komprese, resp. kvality 10 na posuvníku)
- Good Compression Ratio (kvalita 30)
- Good Balance (kvalita 60)
- Good Quality (kvalita 85)
- Excellent Quality (kvalita 100)
Není asi třeba zdlouhavě vysvětlovat, že první hodnoty velmi mnoho komprimují obrazová data čili podávají méně kvalitní obraz, kdežto poslední hodnoty naopak vytváří vyšší kvalitu obrazu na úkor komprese a tím i datové velikosti souboru (k tomu se ještě dostaneme exaktně). Zajímavou se jeví střední volba Good Balance, tedy hezky česky řečeno dobrý poměr kvalita/komprese. No uvidíme…
K testu jsem virtuálně přizval svého mladšího syna, kterého jsem fotil luxusním objektivem Nikkor Z 58 mm f/0,95 mm S Noct (test najdete zde) – samozřejmě na plnou díru, tedy na clonu F0,95. Tento objektiv má skvělý přenos kontrastu, vynikající pro podání jemných pleťových odstínů, plus nádherný bokeh, který vytváří naprosto plynule rozostřené pozadí. Ale docela vinětuje…, což se nám však nyní bude hodit, stejně jako ono přesné podání jemných přechodů, potažmo řezavá ostrost v zaostřených částech obrazu. Objektiv byl nasazený na Nikonu Z 7, foceno do RAWu na ISO 32 – takže lepší vstupní data už být asi nemohla.
Malá data, špatná kvalita. A naopak…
Fotografii jsem v Capture NX-D velmi decentně upravil ve smyslu kontrastu a doostření – a jal se exportovat – s výše popsanými pěti nastaveními komprese JPEG. Vzniklo tedy pět souborů s různými velikostmi. Pro srovnání: Původní RAW z Nikonu Z 7 má datovou velikost 54,9 MB. Ta stejná fotografie v JPEGu z foťáku (fotil jsem RAW+JPEG) má 15,9 MB.
Velikost vyexportovaných JPEGů z Capture NX-D:
- Highest Compression Ratio (kvalita 10): 929 kB
- Good Compression Ratio (kvalita 30): 1,3 MB
- Good Balance (kvalita 60): 1,7 MB
- Good Quality (kvalita 85): 8,7 MB
- Excellent Quality (kvalita 100): 28 MB
Rozdíly jsou velké, co říkáte? Navíc z toho vyplývá, že samotný fotoaparát používá kompresi odhadem někde mezi 90 až 95 – nikoliv maximální hodnotu.
Po uzávěrce: Nedalo mi to, a vyzkoušel jsem to přesně – datový objem JPEGu z fotoaparátu odpovídá hodnotě 93–94 v Capture NX-D.
Pojďme se nyní podívat na samotné obrazové výstupy. Nejprve na celou fotografii, protože i při tomto pohledu jsou vidět – zejména u nejvyšších kompresí – rozdíly. Pozn.: Na mobilu toho moc neuvidíte, chce to velký monitor :-) Fotografie jsou zmenšené na čtvrtinu původního rozlišení.
U největší komprese (Highest Compression Ratio) jasně vidíte posterizaci na pozadí (právě zde posloužila zmíněná vinětace objektivu :-)) a malý barevný posun, částečně lze hlavně posterizaci pozorovat i u druhé hodnoty Good Compression Ratio. Další rozdíly v této velikosti asi neuvidíte.
Pojďme proto na detailnější průzkum – tentokrát vám nabídnu tři výřezy ve 100% zvětšení, a to včetně jasových histogramů – abyste viděli, spolu s předchozím porovnáním datové velikosti, jak „řídnou“ obrazová data. První z výřezů je z levého horního rohu fotografie, zbývající dva poznáte jistě sami.
Co říkáte na výsledky? Předpokládám, že se mnou budete souhlasit, když napíšu, že největší komprese Highest Compression Ratio je použitelná maximálně tak v případě ohrožení míru a stability na planetě Zemi :-) Ona tedy upřímně řečeno není moc použitelná ani druhá největší komprese Good Compression Ratio. Posterizace je zde vidět, a to ne, že ne, a navíc také mírně ničí hranovou ostrost. Může se to zdát zanedbatelné, ale když si pořídím sestavu Nikon Z 7 a objektiv Nikkor Z 58 mm f/0,95 mm S Noct, pak nechci její excelentní kvalitu pokazit – dámy prominou – blbou kompresí JPEG (což nechci ani u mnohem levnějších sestav…).
Dobře, jdeme ke zlatému středu – kompresi Good Balance. Méně pozornému divákovi by se mohlo zdát, že je kvalita obrazu úplně v pořádku. Není to tak. Nejmarkantněji je to vidět na levé oku chlapce (pravém z našeho pohledu). Všimněte si svislého pruhu na skle brýlí zhruba v levé třetině čočky. Ten je zřetelně vidět u největší komprese, ale i u druhé nejhorší kvality, a… je zaznamenatelný i u kvality Good Balance.
Jdeme do finále! Najdete rozdíl mezi dvěma posledními nejcitlivějšími kompresemi Good Quality a Excellent Quality? Já ne, ať se dívám, jak se dívám. Jediný rozdíl vidím v datové velikosti souboru, která je u nejvyšší kvality oproti „jen“ good kvalitě trojnásobná. Dobře, tak nějak nezřetelně vidím v nastavení Good Quality jistý úbytek velmi jemných detailů, ale rozdíl je skutečně minimální.
Resumé? Nikon ví, co dělá…
Kdybychom se drželi toho, že při nastavení Good Quality, tedy při kompresi 85, k dokonalosti ještě chloupek chybí – ale stoprocentní kvalita s trojnásobnými daty nám za to zase nestojí –, budeme muset dát za pravdu samotnému výrobci. Originální JPEGy mají evidentně optimálně nastavenou kompresi – jak jsem již uvedl, odpovídající nastavení cca 93–94 v Capture NX-D, což dává datový objem (v případě tohoto konkrétního snímku) kolem 16 MB. O 12 MB méně, než pokud byste použili kompresi 100. A to je téměř dvojnásobný rozdíl.
Moje závěrečné doporučení tedy zní:
Při exportu RAWů z Capture NX-D do formátu JPEG, je pro zachování nejlepší obrazové kvality nejvhodnější nastavení komprese 90–95. Nižší hodnoty degradují kvalitu, vyšší hodnoty zbytečně navyšují datový objem.
Jeden komentář
Díky za pečlivý test a potvrzení že moje standardní komprese 90% je optimální (samozřejmě jen pro finální uložení, jinak RAWy vyvolávám do 16 bit tiffu.