Kradou vám fotky na internetu? A Creative Commons znáte?

Rozšíření internetu přineslo do celého světa nejen spoustu pozitivních přínosů, ale také mnoho nešvarů. Jedním z nejznámějších a možná i nejrozšířenějších je názor, který prosazuje, že na internetu „všechno patří všem“. Toto je samozřejmě naprosto zcestná myšlenka, kterou mnozí využívají zcela vědomě díky velké míře anonymity na síti, jiní to možná nedělají schválně, nýbrž z nevědomosti. V každém případě to je špatně – autorské právo platí stejně tak v reálném světě, jako ve virtuálním prostoru internetu. A alespoň mě rodiče učili, že krást se nemá…

Fotograf na odstřel

Jedněmi z nejpostiženějších tímto neduhem jsou fotografové. Je to logické, weby se obvykle skládají z textu a obrázků, z nichž velké procento tvoří právě fotografie. A ty se kradou jako by se nechumelilo! Snímky z webu stahují školáci i dospělí, bezostyšně si je poté na svoje stránky či sociální sítě umisťují amatéři i profesionálové, bez optání (a také bez placení) si bohužel občas „půjčují“ i celostátní deníky a televize. Drzost některých už dostoupila takové meze, že používají snímky opatřené viditelným vodoznakem, identifikujícím původce fotografie.

Když máte tu „drzost“ se ohradit, oblíbenou odpovědí je:

„Vždyť my vám tím vlastně děláme promo, tak co nás otravujete (ještě byste nám za to měl/a/ zaplatit)!“

Jen málokterá kauza skončí u soudu, protože buďto se obě strany dohodnou, častěji to ale okradený bohužel vzdá, nebo to přejde blahosklonným mávnutím rukou.

Patříte také mezi postižené?

Protože nechci problematiku kradení fotografií na internetu nafukovat do rozměrů, které by se vám snad zdály nereálné (byť ve skutečnosti tomu tak je), zeptám se, našich čtenářů: Setkali jste se s tím, že vaše fotografie byla někým neoprávněně použita?

Hlasujte v anketě, pište do komentářů, zkrátka sdělte nám svůj názor. A pak si přečtěte krátké povídání o volné licenci Creative Commons, která sice ze zlodějů poctivce neudělá, nicméně některé problémy řeší a vkládá do vnímání autorství v souvislosti s užitím fotografie (nebo jakéhokoliv díla obecně) zajímavé světlo.

[poll id=“10″]

Kreativní lid

Předem upozorňuji, že nejsem právník, takže následující výklad může být poněkud zmatený či nepřesný. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, takže pojďme na to: Kromě autorského práva, jehož znění se stát od státu liší, existují také různé – já tomu říkám „uživatelské nadstavby“ autorského práva. Aby nevznikla mýlka – tyto „pluginy“ nijak autorské právo nemění, neomezují ani nedoplňují – to je výhradní záležitost zákonodárců. Přesněji řečeno jsou to totiž takzvané „volné licence“ – souhrn práv a povinností k volnému užití díla, v našem případě tedy fotografie. A patrně nejznámější volnou licencí je Creative Commons, o které se chci zmínit.

K přesnějšímu výkladu budu raději citovat z webu Creative Commons Česká republika:

Licence Creative Commons je soubor veřejných licencí, které přinášejí nové možnosti v oblasti publikování autorských děl: posilují pozici autora při rozhodování, za jakých podmínek bude dílo veřejně zpřístupněno. Licence Creative Commons fungují na jednoduchém principu: autor jejich prostřednictvím plošně uzavírá se všemi potencionálními uživateli díla smlouvu, na základě které jim poskytuje některá svá práva k dílu a jiná si vyhrazuje. Creative Commons nejsou popřením klasického pojetí copyrightu, vycházejí z autorského zákona, který je upravuje jako licenční smlouvy (§ 46–55 AutZ).

Pokud něco tvoříte, například grafiku, fotografii, hudbu pro radost, prezentaci na jednorázovou přednášku, krátké video a chcete, aby ostatní mohli vaši práci dále volně a bezplatně použít – zdokonalit, přeložit, použít při výuce, pustit v rádiu, otisknout v novinách – zvažte použití některé licence Creative Commons. Vaše autorství zůstane v každém případě zachováno, dílo se bude dále rozvíjet a navíc třeba někomu pomůžete nebo dodáte inspiraci.

Pokud naopak hledáte díla, která můžete legálně a zdarma použít, stavět na nich a doplňovat je, k dispozici jsou (především na internetu) miliony prací – fotografií, videí, prezentací, akademických i vědeckých textů. Ty všechny můžete použít, stačí dodržet podmínky dané varianty licence.

Nechci se zde dále pouštět do podrobnějšího vysvětlování jednotlivých variant licence CC – vše najdete velmi přehledně a česky na zmíněném webu Creative Commons Česká republika. CC ČR najdete také na Facebooku, dobře vysvětluje CC také přednáška Marka Lutonského, kterou najdete na YouTube (trochu paradoxně nikoliv pod licencí CC…).

Rozdejte se všem

Dobrá otázka ale zní: Proč dát svoje fotografie k více či méně omezenému, ale v principu skoro volnému využití? Je to prosté. Nebudete se muset rozčilovat, když nějaký bloger váš snímek použije jako ilustraci ke svému textu, když jím neziskovka doplní svůj web, zkrátka když bude použit k „bohulibým účelům“ (pokud jej tedy zmínění správně označí a zachovají všechny vámi stanovené podmínky použití). Jestliže jej povolíte i pro komerční využití, nebudete muset prudit ani subjekty, kteří vaše fotografie využijí pro svůj zisk. Já tomu s oblibou říkám „řešení pro klid duše“.

To ale není hlavní důvod pro využití volné licence Creative Commons. Primárním cílem je možnost rozšíření vašeho díla bez toho, aniž by byla porušována vaše práva. Ostatně už to zaznělo v citaci výše. Díky tomu, že dáváte ostatním svoje svolení využívat vaše snímky, zároveň umožňujete jejich rozšíření mezi spoustu diváků, ke kterým by se možná nikdy nedostaly. Pokud by nastala hypotetická situace, že by všichni lidé přesně dodržovali autorské právo (vím, že je to sci-fi), vaše fotografie by bez licence jako je Creative Commons měly mnohem menší možnosti rozšíření, respektive stálo by vás to mnohem větší úsilí. Takto můžete nechat fotografie „rozletět se do světa“ takřka samovolně. No a že vám větší známost může přinést bonusy v podobě publikací, výstav či komerčních zakázek, o tom není třeba rozvláčně psát…

Licence Creative Commons vám ale může samozřejmě pomoci také na opačné straně barikády – v případě, kdy vy potřebujete užít cizí fotografii (ale také třeba text, muziku nebo jiné dílo). Ten pocit, že jste si něco půjčili a přitom neporušili ničí práva, rozhodně stojí za to.