Korekce vinětace ve fotoaparátu? Pomůže, i když…

My, co stále fotíme ještě také na film, si možná více než ostatní uvědomujeme, jak digitální fotoaparáty posunuly možnosti zpracování obrazu ve smyslu odstraňování optických vad. To, co na analogu eliminujete pouze výběrem jiné optiky, na digitálu sice ne vždy, ale velmi často, uděláte zapnutím či nastavením nějaké funkce. A to nejen v postprocesu, ale také třeba rovnou ve foťáku. Třeba takovou korekce vinětace. Jak je na tom tato funkce u Nikonů Z?

Ubývající světlo

Možná jste si všimli sami, nebo jste to četli v našich recenzích optiky pro mirrorless Nikony Z: Objektivy pro nová Zetka docela výrazně vinětují, troufám si říct, že více než optika pro bajonet F čili pro digitální (nebo i analogové) zrcadlovky. Byť to tedy nemám z Nikonu potvrzené, osobně se domnívám, že příčinou je mnohem menší registrační nebo chcete-li sečná vzdálenost bajonetu. Zatímco SLR a DSLR Nikonu měly (a mají stále) mezi snímačem či rovinou filmu a bajonetem vzdálenost 47,5 mm, Zetka ji mají o celých 31,5 mm kratší – tedy pouhých 16 mm. To ostatně vidíte sami, když sundáte objektiv – snímač je velmi blízko bajonetu. Paprsky světla proto směřují z objektivu na okrajové části snímače a do jeho rohů pod mnohem ostřejším úhlem – a tím mají i delší dráhu než ke středu záběru. Fyzika říká, že světla ubývá se čtvercem vzdálenosti a je-li rozdíl Nikon F vs. Nikon Z průměrně kolem 20 % (což je reálné číslo) v neprospěch Nikonů Z, je jasné, že vinětace je větší. Navíc dopadání světla na snímač pod ostrým úhlem také není ideální, takže se není moc čemu divit.

Zatímco mnohdy je vinětace sexy, občas se více hodí úsloví všeho moc škodí. Zatímco osobně jsem na DSLR nikdy neměl firmwarovou korekci vinětace zapnutou, na svém Zetku ale mám standardně aktivní hodnotu Nízká. Proč, to jistě pochopíte v další části textu. Ano, samozřejmě funguje i sofistikovanější postup – softwarová korekce v počítači. Ale věnujme se nejprve korekci firmwarové, tedy úpravě přímo ve fotoaparátu.

Načtyřikrát ve foťáku

Na první pokus jsem vzal objektiv, který na plnou díru velmi silně vinětuje, a udělal jsem jednoduchý test bez korekce, plus další tři varianty se zvyšující se hodnotou firmwarové kompenzace.

Jak sami vidíte, na takto vinětující sklo je samotný fotoaparát krátký. Přesněji řečeno, ani nejvyšší hodnota korekce ve fotoaparátu nemá takový účinek, aby tak velkou vinětaci odstranila. Je tedy pravda, že na reálné fotografii, pořízené s hodnotou korekce (H) Vysoká, byste si ztmavení okrajů a rohů možná nevšimli, ale kdybychom chtěli být perfekcionisté, tak je to zkrátka málo.

Druhý test stejného objektivu, avšak zacloněného o jednu clonu (známá skutečnost – přiclonění m. j. potlačuje vinětaci), už vypadá lépe.

Hnidopich by asi nebyl spokojený ani s tímto výsledkem, nicméně oproti prvnímu testu jde o výrazné zlepšení, kdy firmwarová korekce již dává uspokojivější výsledky.

Nyní už asi chápete, proč jsem si na svém Zetku standardně nastavil nejnižší hodnotu korekce vinětace. Je to zkrátka parametr, kterým se de facto nedá nic zkazit, jenom takříkajíc zabraňuje tomu nejhoršímu. Možná ještě zkusím, co by udělalo zvýšení na volbu (N) Normální. Tak třeba bude mít tento článek ještě někdy pokračování :-)

V NX Studiu na výbornou

Pokud z jakéhokoliv důvodu požadujete vinětaci odstranit ideálně zcela (například u produktové fotografie na bílém pozadí), je třeba sáhnout po softwarové korekci. Byť to jde docela dobře i v JPEGu, nejlepší je samozřejmě vinětaci „štelovat“ v NEFu. Nikoňácké NX Studio k tomu má jednoduchou funkci s jedním jediným parametrem, tak to pojďme zkusit. Před časem jsem při testu výborného širokáče na DX Nikony Z – NIKKOR Z DX 12–28 mm f/3,5–5,6 PZ VR – chtěl ukázat vliv clonění na potlačení vinětace, takže jsem pořídil stejný záběr poprvé na plnou díru a podruhé na clonu F10.

Rozdíl je vidět naprosto zřetelně. Zacloněný objektiv viditelně méně vinětuje. Ale zavírat clonu pokaždé není žádoucí. Můžeme mít nedostatek světla, požadujeme malou hloubku ostrosti a tak dále a tak dále. Nyní to tedy udělám jinak – vezmu první fotku a „proženu ji“ NX Studiem.

Histogram u fotografií jasně ukazuje, že po korekci jsou oba snímky co do rozložení jasů de facto úplně stejné (malý rozdíl ve vyšších středech je způsobený lehce odlišným záběrem – fotil jsem z ruky).

Korekce ve foťáku jako první pomoc

Že korekce vinětace ve fotoaparátu nedosahuje účinnosti softwarové opravy, asi není nutné opakovat. Podle možností nastavení, tedy vypnuto plus tři stupně účinnosti, lze usuzovat, že nejde o funkci, která by byla navázaná na profily objektivů. A protože každý objektiv vinětuje jinak, navíc se míra ztmavení liší podle zaclonění a u zoomů i v závislosti na ohnisku, jde skutečně jen o jakousi první pomoc. Jak s touto funkcí naložíte, záleží na každém uživateli. Někomu vinětace nevadí v jakékoliv podobě, mnohdy ji v počítači často ještě přidává, jiný fotograf, anebo určité náměty, vyžadují technicky čisté záběry bez této optické vady. Důležité je, že nyní už víte, jak to funguje a můžete se podle toho zařídit sami.

Tak dobré, do rohů neubývající světlo :-)