Automatickému zaostřování digitálních zrcadlovek jsme se věnovali už ve dvou dílech našeho seriálu JSEM | DSLR začátečník. Nyní přichází třetí – poslední část tématu autofokus. O čem bude? O zaostřování v režimu Live View čili v živém náhledu. Neboli „přes displej“.
Živý náhled není k zahození
Každý správný fotograf ví, že zrcadlovka se drží u oka. K čemu je tedy dobrý živý náhled, kdy se DSLR drží jako kompaktní fotoaparát, tedy v předpažených rukách s komponováním záběru na displeji? Pokud má váš fotoaparát zároveň také výklopný displej, nebo displej na otočném kloubu, pak je živý náhled výhodný pro focení z nadhledu nebo z podhledu. Jak se hezky česky říká – z ptačí nebo z žabí perspektivy. Výborně lze živý náhled využít ale také například při klidném fotografování s přístrojem umístěným na stativu – typicky třeba ve studiu u produktové fotografie. Živý náhled v tomto případě umožňuje velmi přesné manuální zaostření, včetně dokonalého posouzení hloubky ostrosti záběru. A živý náhled je samozřejmě nezbytný pro natáčení videa. Ale to už jsme trochu odbočili od našeho tématu – automatického ostření.
Dalších příležitostí je více, určitě na využití živého náhledu přijdete sami. Mimochodem o tom, jak vzal Live View na milost při fotografování závodníků na Dakaru, pěkně hovoří Jiří Šimeček v rozhovoru pro Nikonblog zde.
Pro i proti
Automatické zaostřování v živém náhledu má oproti ostření přes hledáček, kterému jsme se věnovali v předchozích dvou dílech našeho seriálu, tři zásadní odlišnosti.
První, pozitivní odlišnost: Při ostření v živém náhledu nejste omezeni ostřicími body, ale můžete využít de facto celou plochu displeje (záběru).
Druhá, opět pozitivní odlišnost: Na displeji vždy přesně vidíte „proostření“ – hloubku ostrosti (v optickém hledáčku to lze vidět pouze u vyšších modelů umožňujících kontrolu hloubky ostrosti).
Třetí, méně pozitivní odlišnost: Autofokus v živém náhledu vzhledem k odlišné technologii ostření pracuje pomaleji nežli při zaostřování přes hledáček. Práce v živém náhledu se tak omezuje na snímání víceméně statických scén.
V praxi
V nastavení zaostřovacích režimů v živém náhledu najdete dva módy autofokusu – AF-S a AF-F. AF-S čili single autofokus pracuje stejně jako při fotografování přes hledáček (viz 1. díl našeho seriálu), režim AF-F pak v živém náhledu reprezentuje kontinuální ostření – tedy obdobu módu AF-C při focení přes hledáček (2. díl seriálu).
Co se týče režimů činnosti zaostřovacích polí, můžete v živém náhledu vybírat ze čtyř možností. Standardní nebo velkoplošné zaostřovací pole, zaostřování s detekcí tváří a sledování objektu. K prvním třem asi není nutné zdlouhavé vysvětlení, u sledování objektů jen poznámka. Jedná se o poněkud loudavější a méně spolehlivou obdobu režimu 3D sledování objektů při focení přes hledáček (viz 2. díl seriálu).
Používání autofokusu při focení „přes displej“ je velmi jednoduché a mírně se liší pouze mezi modely s takříkajíc konvenčním displejem a dotykovým displejem. U zrcadlovek s „nedotykovým“ displejem pohybujete ostřicím bodem – čtverečkem na displeji – pomocí čtyřsměrného (respektive osmisměrného) zadního voliče.
Jak jsme už uvedli, v živém náhledu můžete umístit ostřicí bod třeba až do samého rohu záběru a navíc si pro lepší kontrolu zaostření můžete pomocí tlačítka „lupa+“ oblast kolem ostřicího bodu zvětšit.
Pokud vlastníte novější zrcadlovku s dotykovým displejem, můžete zvolit oblasti zaostření rychleji – protože stačí na zvolené místo tapnout prstem. Navíc si můžete vybrat, zdali ono tapnutí zajistí pouze přesunutí ostřicího bodu na zvolené místo, nebo zdali zároveň dojde k expozici fotografie. Tato funkce se přepíná tlačítkem při levém okraji displeje. Více vám napoví následující video.
Související články
JSEM | DSLR začátečník. Zkrocení autofokusu – 1. díl
JSEM | DSLR začátečník. Zkrocení autofokusu – 2. díl
