Stylu, který hraje česká kapela Doga, jíž na pódiích můžete vídat už 35 let, já říkám jednoduše… bigbít. Dvě kytary, basa, bicí a doruda rozžhavené zesilovače. Loni si skupina Doga vyzkoušela natáčení klipu ke své písni Route 66 z posledního alba Respekt… kde jinde než přímo na legendární silnici číslo 66, táhnoucí se v délce bezmála 4 000 km napříč USA. Letos v říjnu se sem Doga vrátila, aby natočila nejen další hudební klip a také… ale to už vám řekne v rozhovoru její PR manažer a kreativec David Havlena. Ale protože jsme na Nikonblogu, můžu předem prozradit, že na této výpravě nechyběla ani pěkná nálož špičkové techniky Nikon…
Dva klipy z Route 66 po roce, to vypadá, že se vám tam docela zalíbilo :-)
„Mě to prostředí při loňském natáčení klipu Route 66 na stejnojmenné silnici úplně dostalo. Pro fotografické oko je to něco úžasného. Kdokoliv vám může vyprávět, jaké to tam je a jak to tam vypadá, ale pokud to nevidíte a nezažijete na vlastní kůži, nedokážete si to představit v celé plnosti. Realita je taková, že co kilometr, to můžete zastavit a dostanete skvělé záběry. Proto jsem loni klukům čili členům kapely říkal: ‚Bylo by fajn si tady zahrát‘. Ta myšlenka zůstala viset ve vzduchu, nicméně já, když dostanu nápad, za tím cílem jdu. Kluci mi na to řekli: ‚Když to nějak dáš dohromady, tak proč ne?‘
Začal jsem tedy shánět kontakty, až jsem narazil na Zdeňka Juráska z České asociace Route 66, dali jsme to dohromady, a letos v říjnu jsme vycestovali na Route 66 Pub Tour 2023, které mělo tři cíle: První byl natočit další klip. Druhým cílem je vytvořit dokument o této cestě a třetí, odehrát přímo na Route 66 v jejích ikonických pubech živé koncerty. Což se stalo – Doga odehrála čtyři unplugged koncerty, kromě místních navíc ještě před čtyřiceti českými fanoušky, kteří s námi na Route 66 Pub Tour 2023 jeli. Což bylo taky unikátní. Na Route 66 jsme letos v říjnu strávili 14 dní, projeli jsme ji od Kalifornie až po Illinois, skončili jsme v St. Louis. Klip je pojatý jako road movie a natáčelo se také v exteriérech u Las Vegas u Red Canyon.“
Videoklip skupiny Doga, natáčený letos na Route 66
Zeptám se možná hloupě, ale to jste celé natáčel sám?
„Točili jsme s kamarádem, kameramanem a režisérem Jirkou Bláhou. Tím, že jsme tam byli i loni, trochu jsem věděl, do čeho jdu. Díky tomu jsem mohl mít představu aspoň o základní lince, i když při takovém road movie, kdy se po cestě dějí nečekané příběhy, se nedá natáčení dopředu úplně přesně naplánovat. Ale zase jsme měli poměrně přesně nastavený itinerář cesty, podle kterého se dalo přesně určit, kterými místy budeme projíždět. Já jsem ten itinerář velmi důkladně studoval, procházel jsem si fotky na Googlu, zkrátka chtěl jsem vědět předem kam jedeme, co tam uvidíme, jak budou vypadat konkrétní lokace – takže jsem si mohl udělat hodně přesnou představu. A Jirka, aniž bychom se na tom domlouvali, nezávisle udělal to stejné. Takže v tomto jsme měli úplně jasno.
S výpravou rockové kapely se 40 fanoušky samozřejmě nastávají situace, které nenaplánujete, takže o prostor pro improvizaci rozhodně není nouze :-) Ale o tom to mělo být – chtěli jsme, aby ve videích byla zachycená energie, emoce, aby to bylo autentické.“
Jakou roli v tom hrála technika od Nikonu?
„Nejsem člověk, který by něco ponechával náhodě. Chtěl jsem být připravený na všechny situace. Jinak řečeno, chtěl jsem mít techniku připravenou tak, že na jedny věci se točí video a jedny věci se fotí. Od Nikonu jsme měli zapůjčený jeden Nikon Z 8 a jeden Nikon Z 9. Druhou Zet osmičku jsem měl svou a k tomu ještě Nikon Z 6II, který byl původně zamýšlený jako záložní, i když jsme ho pak využili při natáčení koncertů. K tomu jsme do Ameriky vezli spoustu krásných objektivů: Dvakrát NIKKOR Z 24–70 mm f/2,8 S, širokáč NIKKOR 14–24 mm f/2,8 S, který jsem si moc a moc oblíbil; pak jsme vezli NIKKOR 14–30 mm f/4 S, dvakrát NIKKOR 70–200 mm f/2,8 S VR a k tomu pevná skla: NIKKOR Z 35 mm f/1,8 S a NIKKOR Z 85 mm f/1,2 S.
Kdybych si z toho všeho měl vybrat jeden objektiv, pak to bude právě posledně jmenovaná pětaosmdesátka. My jsme samozřejmě během cesty dělali taky fotky, už jen proto, že to fotografické srdce ve mně zkrátka pořád je. Ale taky – po loňských zkušenostech, kdy jsme trochu pozapomněli na promo fotky – jsem se letos hodně věnoval právě promo fotkám, z nichž by měl vzniknout kalendář. Chci ale říct, že jakmile nasadíte tuhle pětaosmdesátku, a trochu víte, co děláte, tak ta fotka tam jednoduše vždycky je. Kresbou a hloubkou ostrosti je to, řekl bych, královský objektiv. Prošla mi rukama hromada fototechniky a máloco mě už překvapí. Ale tento objektiv, kdybych mohl, tak skoro nesundám z foťáku. Je to až skoro neuvěřitelné, jaké výsledky z něj padají.“
Když se vrátíme k videu – předpokládám, že jste točili převážně z ruky, maximálně s pomocí nějakého glidecamu nebo jiného stabilizátoru.
„Obě těla, kterými jsme točili, byla samozřejmě origovaná, tedy opatřená kamerovou klecí a vším ostatním, co k tomu patří. Co musím zvláště vyzdvihnout, je ovladač na švenkovací páku Nikon Remote Grip MC-N10, který jsme měli taky zapůjčený z českého zastoupení Nikonu. Toto je pro mě silně návyková věc. Díky tomu, že grip má všechny ovládací prvky, které jsou i na foťáku, plus navíc se to skvěle drží, je to pro natáčení videa pro mě skoro nepostradatelné příslušenství.
Každopádně už před cestou jsem přemýšlel, zdali budeme používat klasické gimbaly nebo budeme natáčet přímo z ruky. Protože jsem ale s Nikonem Z 8 už před tím z ruky točil, padla volba na natáčení bez další stabilizace. Při natáčení dokumentu, kdy u nečekaných situací nemáte čas vyvažovat kameru, to byla jasná volba. A tak jsme točili i klip Tohle je dobrý (made in USA 2023). V něm neuvidíte jediný záběr, který by nebyl pořízený z ruky. Postprodukční stabilizace byla použitá maximálně u nějaké jízdy v autě, ale to se ukáže spíš až v dokumentu, který chystáme.“
Kdybyste z pohledu vestavěné stabilizace porovnal Nikon Z 8 vs. Nikon Z 6II, jak by to dopadlo?
„Rozdíl vidět je, samozřejmě ve prospěch Z 8. Stabilizace funguje mnohem plynuleji a na obrazu je to skutečně hodně vidět. Nikon Z 8 vůbec nemá ‚náběh‘ nebo spíš ‚zpoždění‘ stabilizátoru, které někdy zaznamenám u Z 6II – je to zkrátka přirozeně plynulé. Ale co musím ještě víc vyzdvihnout, je plynulost autofokusu. Zatímco na DSLR jsem vždycky točil s manuálním ostřením, protože autofokus prostě nefungoval dobře, na Nikonu Z 8 nebo Z 9 se zetkovými skly, natáčím u podobných akcí jako v Americe také s automatickým ostřením, které pracuje bezvadně. Když si dobře nastavíte všechny parametry, jako je rychlost přeostřování a další, zapnete si detekci obličeje, tak máte jistotu, že člověka v záběru to prostě nepustí. Toto je pro mnohdy improvizované dokumentární natáčení neocenitelné.“
Předpokládám, že jsme měli na kamerovém rigu nasazený nějaký „odkuk“ čili náhledový monitor…
„Ano, používali jsme monitory Atomos Ninja V.“
Natáčeli jste do RAWu?
„Točili jsme do formátu ProRes RAW, něco ve 30 sn./s, něco slowmotion. Všechno 4K UHD. Mám jen jednu technickou výtku – a to, že ani Nikon Z 8, ani Z 9, neumožňují natáčet bezztrátové formáty ve 4K či 8K přes HDMI do externího rekordéru. Natáčet se dá pouze na paměťové karty, které holt nemají potřebnou kapacitu a musíte je často měnit.“
A zvuk? Nemyslím tedy kapelu, ale kontaktní zvuk a ruchy.
„Kontaktní zvuk jsme natáčeli na externí bezdrátové mikrofony Sennheiser nasazené na kamerových klecích. Tyto mikrofony mají automatickou synchronizaci s fotoaparátem, takže odpadá práce s klapkou nebo jiný způsob, jak navázat zvuk na obraz. Latence je nulová nebo neznatelná, takže stačí ve střižně zarovnat zvukovou stopu s obrazovou a dál se nemusíte o nic starat. Na koncertech v pubech jsme měli ještě rozmístěné ruchové mikrofony na stativech. Měli jsme výhodu v tom, že kapela s sebou vezla i svého zvukaře, takže ruchy se nabíraly přímo do mixážního pultu.“
To je super. Takže zbývá poslední věc – výdrž akumulátorů. Ta bývá u mirrorlessů, a zvláště při jejich využití na natáčení videa, občas kritizovaná.
„Já v tom zásadní problém nevidím. Video je samozřejmě žrout baterek, ale že by mě to nějak zvlášť limitovalo, to nemůžu říct. My jsme měli asi sedm baterek do Nikonu Z 8 a dvě do Nikonu Z 9. Zrovna Zet devítka je v tomto směru držák – byl skoro problém ty dvě baterky za celý den ‚vytřískat‘. U Nikonu Z 8 jsem za den vybil možná tři baterie. Takže výdrž baterií za mě úplně v pohodě. Pravdou ale je, že s bateriemi zacházím poměrně úsporně a pečlivě jsme si hlídali, aby nám Nikony neběžely jen tak na prázdno.“
Davide, díky moc za super rozhovor!
Videoklip, natáčený v roce 2022
