V polovině loňského prosince jsme vám představili prvního fotografa – první tvář marketingové kampaně Jsem nový pohled – Clarka Littleho. Nastal čas prezentovat tvorbu dalšího zajímavého autora. Seznamte se s litevským fotografem Andriusem Aleksandravičiusem. Příznivcům Nikonu ale jistě nejsou Andriusovy fotografie neznámé – se skleněnou koulí coby jednotícím prvkem zajímavé a inspirativní série snímků tohoto tvůrce jste se mohli setkat minimálně u vánočního přání Nikonu. Pojďme se tedy podívat, jak se fotí přes křišťálovou kouli…
Svět vzhůru nohama
Dávat nějaký optický prvek před objektiv, to není ve fotografii nic neobvyklého. Může to být planparalelní sklo nebo více sklíček v podobě nejrůznějších filtrů, před objektiv lze předsadit jednoduchou brýlovou čočku nebo rovnou optimalizovanou optiku v podobě makropředsádky, nebavím se o nejrůznějších efektových filtrech, vytvářejících hvězdičky u bodových světelných zdrojů a tak dále. Proč tedy nezkusit dát před objektiv skleněnou kouli?
Skleněná koule má samozřejmě svoje specifika. Funguje jako jednoduché rybí oko – pohledem přes ni máte rázem půl světa v záběru. Ihned zjistíte, že obraz vypadá jako na matnici velkoformátového fotoaparátu – je stranově i výškově převrácený. To ale nejsou nijak zásadní problémy, ostatně přesvědčete se sami na fotografiích Andriuse Aleksandravičiuse.
Pokud jste se podívali na první video, již víte, že Andrius se svojí přítelkyní Eglé Blinstrubaité podnikli týdenní cestu po Španělsku, kdy cestovali ze Sevilly přes Madrid a Valencii do Barcelony, aby zde ukončili svoji fotografickou výpravu výstavou On the road v galerii Cid Delta. Mimochodem, vy, kteří rádi fotíte architekturu, určitě si zajeďte – ať už se skleněnou koulí nebo bez ní – do Města umění a věd ve Valencii. Je to pravý ráj pro milovníky moderního stavitelství.
Zn.: Displej na kloubu výhodou
Andrius Aleksandravičius pořídil sérii snímků se skleněnou koulí digitální zrcadlovkou Nikon D5300, a jak jste si sami určitě všimli, výtečného pomocníka měl vzhledem k častým záběrům ze žabí perspektivy v displeji na kloubovém uchycení, nezbytně spolupracujícího s živým náhledem.
Andrius podle svých vlastních slov používá hlavně AF-S Nikkor 14–24 mm F2,8G ED a AF-S DX Nikkor 35 mm F1,8G, na cestě po Španělsku měl ale také tilt&shift objektiv PC-E Nikkor 24 mm F3,5D ED nebo telezoom AF-S Nikkor 70–200 mm F2,8G ED VRII. Jak je tedy vidět, fotografická „disciplína“ Focení skleněné koule není objektivy nijak specificky limitována.
Kupte si do bytu…
Zaujalo vás fotografování pomocí skleněné koule či spíše s využitím skleněné koule v dominantní části záběru? Vyzkoušejte si to také! Česko už sice není sklářskou velmocí jako za „starých časů“, nicméně skleněné koule se pořídit dají naprosto běžně. Nebudu zde nikomu dělat reklamu, stačí však, když do vyhledávače zadáte pojem „křišťálová koule“ a můžete začít vybírat. K mání jsou rozličné velikosti, našel jsem dokonce kouli o 40cm průměru. Ovšem tedy za cenu, kterou asi nebudete chtít zaplatit. Tak já vám to prozradím: Na cenovce je 70 000 Kč. A navíc – tahle legrace váží téměř 84 kg…
Litevský fotograf Andrius Aleksandravičius však podle mého odhadu používal kouli o průměru cca 10–12 cm, a tu pořídíte za cenu do 500 Kč. A kdyby vás náhodou „fotokoulografování“ nebavilo, můžete si otevřít věštírnu (živnost volná), případně kouli využít jako těžítko či doplněk interiéru.
Tak směle do toho!
 |  |
