Jsem, tedy býval jsem, městské dítě. I moji prarodiče bydleli ve městě, tudíž jsem nikdy nezažil takové to literárně-filmové jezdění k babičce na venkov. Bydlel jsem však na okraji malého města, odkud to bylo jen pár set metrů do lesa, k říčce, která v létě vysychala, v zimě zamrzala a žili v ní pstruzi a raci. Jako kluk jsem si to sepětí s přírodou samozřejmě neuvědomoval, ale bylo to krásné.
Přesně na tyhle chvíle jsem si okamžitě vzpomněl při pohledu na fotografii dvou dětí lezoucích na strom od Anny Šolcové. Ano Anno (promiňte mi tento primitivní slovní vtípek, ale nemohl jsem si ho odpustit), vyhrála jste květnovou Fotku měsíce Nikonblogu s tématem Svoboda pod širým nebem – člověk v přírodě. Gratuluji!
Kdybych to vzal akademicky, mohl bych napsat, že fotografie Anny Šolcové není ostrá, respektive má velmi malou hloubku ostrosti – zaostřená je jen podrážka boty jednoho z dětí. A také některé její partie jsou už těsně za hranou přepalů. Ale vadí vám to? Mně tedy ne. Důležité je celkové vyznění. I přes jistou míru neostrosti divák zřetelně vidí, co se na snímku děje, vtipně zvolený podhled dokáže udělat z dvoumetrové břízky stoletou sekvoj, diagonální kompozice krásně „hraje“, zkrátka pohoda… to je to správné slovo. Pohoda. Šťastné děti v přírodě. Tohle je fotograficky vyjádřená svoboda pod širým nebem. Děkuji autorce!
Dětská bezprostřednost
Abych řekl pravdu, děti v přírodě tentokrát bodovaly ještě několikrát. Dospělí totiž byli, jak jsem naznačil v titulku článku… strnulí. Na velmi mnoha fotografiích, které jste do 5. kola naší soutěže poslali, člověk v přírodě mnohdy až křečovitě pózoval, a co víc, často byl ještě zachycený neosobně zezadu, kterak se kochá širými lány, kopci a horami. Osobně jsem od tohoto tématu čekal život, hodně života, akci, děj.
Nevadí, jak už jsem uvedl, zachraňují to dětičky. Květačka Květa naši soutěž zásobuje vytrvale výbornými fotografiemi, a do květnového kola mimo jiné poslala také snímek klučiny projíždějícího na kole jedinou bahnitou kaluž široko daleko na polní cestě. Klasická rošťárna vyvedená v jednoduché kompozici i úsporném barevném provedení. A zase je z fotografie cítit život, radost. Nikoliv tedy asi radost maminčina, když vidím ta klukova záda zaflákaná bahnem :-)
Třetí „dětská fotografie“, jejíž autorem je Tibor Mosko, už není tak dětsky bezprostřední jako předchozí snímky, nicméně zde se jasně ukázala zkušenost fotografa. Tibor Mosko naprosto příhodně použil ultraširoké ohnisko, aby zachytil kontext s horským prostředím, zároveň byl s fotoaparátem dostatečně blízko, aby se popředí, v tomto případě tvořené zábradlím a holčičkou, neztrácelo v majestátnosti kopců. Výborná práce!
S úsměvem jde všechno líp. I v dešti
Na světě není jen veselo, a to platí jak pro život ve městě, tak i pro pobyt v přírodě. Nemohl jsem si proto odpustit dvě řekněme zádumčivé fotografie, které mají jeden společný rys – vynikají takříkajíc úspornou barevností. Napadlo mě, jak by tyto snímky vypadaly v černobílém provedení. Aniž bych si to v počítači zkusil, po chvíli jsem tuto myšlenku zavrhl. Tak jak jsou, jsou prostě super. Děkujeme Břetislavu Hnízdilovi a Janu Bloeslovi.
Na úplný závěr ale jednu veselou. Ona asi tato fotografie veselá možná ani být neměla, respektive vodák na ní zachycený, se možná ve skutečnosti ani netvářil vesele. Nicméně to tak vypadá. Další komentář k fotografii Zdeňka Krcháka asi není nutný :-)
A teď tu akci!
Páté kolo soutěže Fotka měsíce Nikonblogu 2019 je za námi, dostáváme se k poslednímu měsíci první poloviny roku. Červnové téma zní: Branky Body Fotky – Sportovní fotografie. Podrobnosti najdete v pondělním článku zde.
Těšíme se na vaše fotografie!
