Loni jsem od Ježíška, zastoupeného mou starší dcerou, dostal konzervu Campbellovy rajčatové polévky. Ano, tohle není Vitana, nýbrž téměř kultovní předmět, proslavený Andy Warholem. Co na tom, že je prošlá už od prosince 2004? Nafouklá není, výbuch tedy neočekávám, kouká na mě zpod monitoru už rok a pochutnat si na ní také neplánuji.
Taková věcička je ale ideální předmět pro malé interiérové cvičení v chladných, městským smogem a mlhami bezútěšných dnech. Zatímco Andy Warhol pracoval velmi často se sítotiskem, my se téhle jinak skvělé tiskové technice věnovat nebudeme, a zůstaneme u naší staré dobré fotografie. Digitální… Takže zase tak staré ne.
Jsem vyznavačem takříkajíc čisté fotografie. Nemám rád složité retuše, změnu reality už vůbec ne, jediná zásadnější úprava, která je pro mě akceptovatelná, je převod do odstínů šedi, čili černobílá fotografie. Samozřejmě, upravit výřez, vyretušovat nějaké to smítko, to jsou činnosti víceméně rutinní, které v tomto případě patří k úpravám nikoliv nechtěným, ale spíše doporučeným. Jenže současné fotoaparáty (softwary prozatím vynechme), zrcadlovky – a to i ty nejvyspělejší fullframové – nabízejí spoustu nejrůznějších efektů. Jak říkám, nepoužívám je, ale vyzkoušet bych je někdy mohl, co říkáte? A konzerva Campbellovy rajčatové polévky mě tady k tomu už rok přemlouvá…
Mám zrovna na testování Nikon D610, tudíž jsem Campbellovu konzervu na bílém pozadí, tvořeném listem papíru velikosti A3, jednoduše vyfotil u okna v kuchyni (kde jinde chcete fotit jídlo, že ano?). V Picture Control jsem nastavil vyšší kontrast a menší saturaci, aby snímek maximálně věrně reprodukoval realitu. Navíc vzhledem k bílému pozadí ještě korekci expozice do plusu a snímek byl na světě.
Něco pro hračičky
Pak už jsem se jen usadil do křesla a jal se zkoumat, jaké efekty vlastně nabízí tahle cenově nejdostupnější plnoformátová zrcadlovka. Je to velmi jednoduché, v režimu prohlížení stačí stisknout druhé tlačítko shora ve sloupci ovladačů vlevo vedle displeje. Ano, je to přesně to stejné, kterým jsem se před tím v módu fotografování dostal do nastavení Picture Control. Nyní to nebudu dále „okecávat“, podívejte se na snímky.
V ukázkách jsem nevyčerpal všechny efekty, chybí zde například Skylight nebo Oteplující filtr, jejichž účinek na této konkrétní fotografii nebyl téměř vůbec znatelný. Co k tomu dále dodat? Některé efekty mají malé možnosti nastavení – například u rybího oka je k dispozici deset stupňů mohutnosti efektu, u Barevné skici lze přidat nebo ubrat život a obrysy, nicméně mnoho zbývajících filtrů prostě jen zapnete bez možnosti nastavení jakékoliv hodnoty.
To mě osobně mrzí hlavně u filtru pro převod do černobílé škály, protože ten je tak jediný, který bych v nouzi někdy použil. Bohužel filtr pravděpodobně obraz pouze otrocky odsaturuje, takže ze snímku je „šeďák“ (to stejné platí i pro Sépii a Kyanotypii). Tím chci naznačit resumé tohoto malého bezvýznamného pokusu – z mého pohledu tyto efekty uživateli de facto nic nepřinášejí. Ano, pokud je někdo hračička a po dlouhé cestě vlakem z výletu si třeba pomocí filtru Selektivní barva vytvoří sérii „zajímavých“ snímků, které navíc přes modul WU-1b ihned odešle do smartphonu a pověsí na Facebook, je to jeho volba a nelze mu ji brát. Já se budu raději koukat z okna nebo si číst knížku.
„Využitelnosti“
Aby ale nedošlo k mýlce – já nehážu do koše celé Menu retušování – pouze ukázané efekty. V Menu retušování totiž najdete několik dalších funkcí, které třeba při zmíněné cestě vlakem využijete mnohem smysluplněji. Mezi ně patří Vyrovnání, čili jinak řečeno například srovnání horizontu, pak je zde vcelku propracovaný ořez či Korekce zkreslení (objektivu) nebo Korekce perspektivy. Jen poznámka na závěr: Stejně jako u všech ostatních úprav ve fotoaparátu byste ale měli vědět, že výsledek bude pokaždé uložen do JPEGu, byť zdroj může být klidně v RAWu.
