A co naše děti? Mají čím fotit?

Co vám budu povídat, naše Anička má v půli května osmé narozeniny, a já opět – v dobře míněné snaze, abych něco nezanedbal – přemýšlím o tom, jestli je už čas jí dát do ruky fotoaparát a trochu ji vést k focení a ve focení. Zároveň si však říkám, jestli to není příliš brzy a není to jenom jakási profesionální deformace. Jsem zkrátka rozpolcen…

Když se ohlédnu do vlastního mládí, tak si matně vzpomínám, že první fotoaparát jsem dostal asi v deseti letech. Byla to bakelitová socialistická Corina, tedy aparát na svitkový film s formátem negativu 6 × 6 cm (s možností vymaskování na 6 × 4,5 cm pomocí jednoduchých vložek). Samozřejmě se jednalo o velmi primitivní přístroj se zaostřováním odhadem, průhledovým hledáčkem, tuším, že třemi časy a dvěma clonami s šílenou světelností F11. Zkrátka typický bolševický brak pro děti. Později jsem z něj udělal stylovou cameru obscuru…

Dírková komora vyrobená ze socialistické Coriny
Dírková komora vyrobená ze socialistické Coriny

Otec mě sice ve focení podporoval, nicméně fotokomoru jsme doma neměli, takže filmy se vyvolávaly a zvětšovaly ve výrobním družstvu Fotografia. Jen podotýkám, že barevný film byl v té době velmi drahý a velmi nedokonalý – tedy produkce, která byla v Československu k mání – fotil jsem tedy všechno černobíle, obvykle na Fomapany, občas nějaké to východoněmecké ORWO či ruskou Svěmu.

Zrcadlovkou fakt ne…

To jsem si hezky zavzpomínal… Nechci vás ale nudit svým životním příběhem – chtěl jsem jen naznačit, že dříve byly začátky fotografování těžší a také dražší. Tedy myšleno z pohledu spotřebního materiálu. Ceny fotoaparátů nehodlám přepočítávat, ostatně ani si je nepamatuji.

Co uděláte dnes? Vejdete do krámu či virtuálně vstoupíte do e-shopu a koupíte jeden z cenově dostupných kompaktů. Ne, jakkoliv jsem nad tím přemýšlel, nic vyspělejšího a dražšího mi na mysli nevytanulo. Rozhodně nechci dávat dítěti do ruky zrcadlovku, už jen proto, že sebemenší DSLR je pro něj velká a těžká. Nicméně pořád váhám…

Anna a Nikon D3
Tudy cesta opravdu nevede…

Nevím, zkušenosti s předáváním fotografického umu dětem nemám de facto žádné, ale říkám si, že například ty nejprostší základy tvorby záběru ve smyslu „teď je lepší fotit na výšku“, by se mohly vštěpovat i takto malým dětem. Nebo naučit je, kdy používat blesk, na pořízených fotografiích je nenásilně zasvěcovat do kompozičních pravidel, a podobně. No a kdybych měl pokročit dál, pak se domnívám, že jednoduché zpracování v jednoduchém programu v počítači – nebo na tabletu – by takové osmileté dítě mohlo zvládnout.

Takže se ptám: Co si o tom myslíte vy? A jak to máte u vás v rodině? Vedete děti k fotografování? Kdy jste dostali první fotoaparát a kdy jste jej svěřili svým dětem? Hlasujte, prosím, v anketě, vyjádřete se v komentářích pod článkem. Budu rád za všechny vaše názory.


V kolika letech jste (nebo byste) svým dětem pořídili jejich první fotoaparát?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání …

Další aktivní anketa

Jaké články byste nejraději četli na Nikonblogu?


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

14 komentáře

  1. Nepital by som sa v kolkych rokoch som dostal prvy fotak alebo cokolvek ine ja a na zaklade toho sa rozhodnem kedy kupim danu vec aj svojim detom. Svoje deti mam rad a chcem pre nich to co mne nemohlo byt dopriane prevazne z nedostatku financii alebo proste len preto ze pre rodicou to bola zbytocnost.
    Doba ide rychlo dopredu a takymto uvazovanim by som dostal svoje deti do nezelaneho stavu „kedze ja som mal prvy fotak,mobil, pc… ako xy rocny preto aj ty to teraz nepotrebujes“ To bola jedna vec ktora ma mrzela ked som bol ako dieta a rodicia ma takto odbili lebo „my v tvojich rokoch…“

    Teda k veci, podla mna neexistuje vhodny vek. To musi rodic vidiet ci to jeho dieta je dost „vyzrele“ nato aby zobralo do ruky prvy kompakt a skusalo cvakat len tak „lebo to robi aj tato..“ Svojmu dietatu by som asi nekupoval nic nove ale pouzil hocico stare co mam a ked by som videl ze ho to zacina bavit a nemacka tlacitko len preto aby napodobnil starsieho, potom by som uvazoval o tom najlacnejsom zrkadle od ruky. Setko zavisi od veku/zrelosti lebo 3 rocnemu dat do ruky zrkadlo si neviem velmi predstavit. A tiez by som ho zo zaciatku nezatazoval „vyukou“ ale dal mu volnu ruku a neskor ked si fotenie osvoji pozvolna mu davat rady.

    A asi to najdolezitejsie, rozhodne zo svojho dietata nerobit fotografa alebo mu nutit konicek ktory sa paci nam. Urcite by bolo nadherne keby nase deti sa venovali tomu krasnemu co aj my a predbiehat sa kto spravi lepsiu fotku ale kazdy si to svoje co ho bavi musi najst sam. My mozme ukazat ze existuje takato cesta ale ci ist nou alebo si vybrat inu musi uz kazdy sam.

  2. My budeme asi přemýšlet o „dětském“ kompaktu od Nikonu (COOLPIX S31) k Vánocům, v té době pro 4letou dceru. Zkusila si ho „ošahat“ na prezentaci u Fata Morgany. Přestože je na věci opatrná, tak tenhle je přecijen odolnější. A možná si ho budeme od ní půjčovat do vody. Vypadá líp, než ten „podvodní“, co máme nyní. Kdy začne sama fotit, to bude na ní. Teď se zajímá o fotky, co vyfotím já zrcadlovkou. A spíš to nechám na ní – ať si s tím „hraje“ a zjišťuje, co to dělá. Když bude chtít, tak ukázat, poradit… A jednou bude třeba koukat, co to kdysi fotila :-)
    Já první foťák dostala asi v osmi letech v rámci výletu do EuroDisney. A protože to bylo moje první focení, tak jen ČB film… :-(

  3. Moje dcera měla asi od osmi let svůj vlastní kompakt asi za 2000 Kč. Udělal s ním spousty fotek, některé rozmazané, špatně zaostřené, ale spousta se jí také povedla. S fotoaparátem byla téměř spokojená, ale stále říkala, že ty mé fotografie našeho kokršpaněla ve výskoku jsou nějaké takové ostřejší a jak je to možné, že já jsem jej vyfotil ve výskoku, zatímco ona až na zemi. Vysvětlil jsem jí, že je to fotoaparátem, protože mám zrcadlovku a ta ostří rychleji a fotí hned. Potom jsem zjistil, že kompakt delší dobu leží ve skříni a začíná se na něj prášit. Jednoho dne jsem přicházel domů a co nevidím – moje dceruška honí po zahradě kokršpaněla přes překážky a v ruce má mou D3 s 24-70. Fotoaparát jsem měl tenkrát takřka nový a tak jsem chvíli jenom zíral. Vysvětlil jsem jí potom, co je to osobní vlastnictví. Nicméně od té doby již chtěla fotit jenom zrcadlovkou. A protože jí fotografování zajímá (a jsem rád), tak má dnes „svou“ D7100 a je naprosto spokojená – tedy stačila by jí bohatě i levnější zrcadlovka, ale já jej používám též. Kompakt již vozí jenom na výlet či na místa, kam se jí nechce tahat zrcadlovku.
    Závěr: I dítě pozná, když něco funguje lépe. Používání kompaktu ji od reportážní fotografie psů a koní málem odradilo. Někdy je tedy lepší špatným návykům předcházet. Já jsem svůj první fotoaparát Pionýr dostal v 10 letech a když mi jej na plovárně někdo ukradl, tak jsem dostal Corinu a posléze Smenu 3M na kinofilm. A ty fotky z té Smeny mám dodnes. Děti dokážou pořídit krásné fotografie z rodinného života – hlavně není dobré jejich tvorbu podceňovat – co ony dokáži pořídit rovnou, na to někomu nestačí ani deset hodin v Photoshopu:)

  4. Zdravím,
    Mě je letos 59 let a svůj první foťák jsem dostal v 6létech byl to Pionýr, potom jsem podědil maličký
    Ihage měch na 4,5×6 na delší dobu a za první vydělané peníze to byla Practica LTL fotím dodnes vemi rád a hodně. No a moji synové obdrželi k vánocům v 6 a 8 letech foťák Smenu. Jeden se focení věnuje dodnes a doře (Nikon D7000)
    druhý nahodile (Panasonic TZ 3). Mám pocit, že je dobré ty maličké podpořit, hlavě nepoceňovat.

  5. Jako malá( 12 let) jsem si přála mít fotoaparát,už tenkrát bych fotila naši vesnici a lidi,to mě lákalo,rodiče byli jiného názoru,dětem foták do ruky nepatří.Ve 20letech jsem měla Zenit a fotila hlavně vlastní děti.V 38 l jsem dostala Sony a ve 42 l to je před měsícem jsem si koupila Nikon D3200.Je super.Myslím,že dětem foták ano,pokud chtějí a mají o focení zájem,rozvíjí to jejich mysl a já vím,co je zajímá.Mají svuj náhled na focení.

  6. Makofoto: Vy nás myslím tak trochu lakujete, že jo? ;) Osmileté děvče s D3 + 24-70, tedy sestavou, která váží skoro 2,5 kila, nahání po zahradě kokršpaněla přes překážky? To jsou dnes nějaké moderní pohádky ;)

  7. Mam dceru, ktera dostala ve svych 6ti letech k narozeninam jen velmi obycejny fotak hello kity. Zatim ji to bavi, ale je strasny bouchac snimku, takze miva za 5 minut plnou pamet na asi 50 fotek. Jelikoz ji to docela bavi, tak jsem premyslel, ze bych ji mohl obcas pujcovat muj prvni digital (Nikon Coolpix 775), pripadne kdyz by se trosku zklidnila a prestala jen bezhlave mackat spoust, tak bych ji i semotamo namotal nejaky ten kus filmu do Smeny. Tam by narozdil ode me neblokovala prsty natahovani spouste pri foceni :)

  8. To Lidner Petr: máte pravdu, bylo jí 8 a 3/4, abych byl úplně přesný = pokud dobře počítám 3. třída základní školy a ujišťuji vás, že dítě ve 3. třídě ty 2 kg opravdu bez problémů unese a dokáže s nimi i popoběhnout.

  9. makofoto & Lindner Petr

    ….moje dcera ve čtyřech letech koukla do hledáčku D7000 a od té doby jí kompakt nezajímal.
    Nešlo o výsledné fotografie, ale právě o ten hledáček…ideální pro ní byl FUJI X100, který jí občas půjčuji.
    A co se týká váhy tak bez problémů udrží D7000 + 85mm 1.8G, pravda neběhá za psem, ale stojí a fotí.
    A to nejsme rodina, která snídá anabolické steroidy..:)

    Takže věřím, že „mladá Kortusová“ v osmi letech udržela D3 + 24-70.

  10. No já Vám nevim. Mám taky D7000 a když vidim svou čtyřletou dceru, jaký je to tele a naprosto nemá rozlišovací schopnost, co má jakou cenu a věčně jí něco padá z ruky, tak asi to poslední, co bych jí dal do ruky by byl fotoaparát, na který jsem pět let šetřil :-( Asi bych neměl problém dát tak šestiletýmu dítěti nějakej starší kompakt, ať si cvaká a ve chvíli, kdy bych viděl, že ty obrázky za něco stojí, tak pak bych zauvažoval nad nějakou lehčí základní zrcadlovkou s pevnou 35mm f1,8. No a D3 + 24-70, bych z ruky nedal ani manželce, natož osmiletýmu dítěti. Ale asi to vidím finančně trochu z jiného pohledu. Pěkný den všem.

  11. Napadá mě, jestli to je vůbec výhoda, že můžeme dětem pořídit nějaký laciný, lehký, a přesto celkem kvalitní digitální kompakt, aby děti mohly odmala fotit zmáčknutím knoflíku. Naše generace začínala se Zenitem nebo Praktikou na kinofilm, museli jsme se naučit, co je to clona, expoziční čas, jak ostřit, jak dostat bez zoomu všechno do záběru, v ideálním případě si i vyvolat fotky (tohle není můj případ, vyvolávat bohužel neumím). Nic z toho se děti s kompaktem nenaučí.

    Dnešní digidoba je tak trochu odfláklá. Takové fotky, které jsem dělával na kinofilm, jsem od té doby neudělal. Tolik tónů, takový dynamický rozsah. Dneska je fotograf každý, ale téměř nikdo už neumí fotit.

  12. Dušane, asi bych s Vámi souhlasil, ale to je prostě pokrok. To je jakobyste napsal, že dříve automobily neměly posilovače řízení, synchronizace v převodovnkách, natož nějaké ABS nebo různé asistenty pro rozjíždění dokopce… Dnes je automobil daleko dostupnější a má ho každý. Tedy je každý řidič, ale nikdo neumí řídit :o( Takový pokrok by se dal přivovnat k elektronice, počítačům… Musíte to brát tak, že tomu, kdo fotit nebude nikdy chtít „umět“ tomu to pomůže k lepším snímkům. A kdo fotit bude chtít umět, ten si ještě moc rád tu clonu, ISO a závěrku nastuduje – i jako adolescent. Dcera mého kamaráda fotí také od deseti let a myslím, že ve dvanácti byla v praxi dál, než kdekdo koho znám a v patnácti se prostě přihlásila na uměleckou školu fotografování… Takže bych řekl, že technologie „umění“ nezabíjí.

  13. Tri vnucata, ktore pridu na prazdniny na nasu chatu sa tesia na tyzdnovy „fotokurz“, ktory sme si dohodli. Fotoit budu prevazne na „kompakty vyssej triedy“ svojich rodicov a neviem, ci sa na to netesim najviac ja :). Uvidime, drzte palce. Sam som zacal s fotenim niekedy v 8 – 10 rokoch.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *