Jak jsem slíbil, tak činím – druhá část týdne s Nikonem D810 je věnovaná focení koloběžkového Mistrovství světa, které proběhlo minulý víkend v Plzni a přilehlém okolí. V akci byla kromě těla D810 také „Tlustá Berta“ – AF-S Nikkor 200 mm F2G ED VR II. Objektiv s přední čočkou o průměru 110 mm (sluneční clona 160 mm), stavební délkou přes 200 mm (se sluneční clonou téměř 300 mm) váží 3 200 gramů, čili s tělem Nikonu D810 a nezbytným popruhem čtyři a čtvrt kila. Je jasné, že s touhle sestavou automaticky budíte pozornost. A to ještě kolemjdoucí nevědí, že nesete hodnotu cca 230 tisíc korun…
Středně rychlý sport
Než se ale budu podrobně věnovat focení s Nikonem D810 a Tlustou Bertou, rád bych vás seznámil s koloběžkovým sportem. Může se to na první pohled zdát infantilní, ale na koloběžkách se skutečně závodí, a jak poznáte z fotografií, nejsou to rozhodně stroje pro děti. Závodnímu poli v poslední době vévodí modely s 2× 28palcovými koly, čili stejnými jako například na silničních kolech – a to včetně vysokotlakých úzkých galusek a nezanedbatelným množstvím karbonu v konstrukci. Na Mistrovství světa v Plzni 2014 přijeli borci a borkyně nejen z evropské (a zároveň světové) špičky, tedy Češi, Nizozemci, Němci či Finové, ale také australský či kanadský tým, koloběžkáři z USA nebo Kolumbie…
Pro fotografa je důležité vědět, že na rovině dosahují nejlepší borci průměru až 30 km/h, ve sjezdech není problém vidět na tachometru cifru 80 km/h, i více. Jde tedy o sport rychlostně pomalejší nežli například silniční kola, nicméně občas je to docela fofr. Výhodou je ale jistá předvídatelnost pohybu jezdce. Trasa i směr je daný, pokud se tedy koloběžkový závodník znenadání nerozhodne – obvykle nedobrovolně – změnit směr jízdy, fotograf může být připraven, může mít nachystán záběr a neměl by být překvapen například nenadálou změnou směru jízdy.
Tlustá Berta
K objektivu AF-S Nikkor 200 mm F2G ED VR II jen krátce: Vzhledem k hmotnosti sestavy jsem měl ve fotobatohu s sebou monopod, nakonec jsem jej ale ani nevytáhl – pro „přerušovanou střelbu“ touto sestavou, a navíc v dostatku světla, čili při krátkých časech závěrky (1/800 až 1/4 000 s) ji lze používat i z ruky. Připočtete-li k tomu ještě stabilizaci VR, není používání z ruky pro kratší akce velký problém.
De facto stále jsem používal clonu F2,8, pouze u portrétů jsem si vyzkoušel „plnou díru“ – světla tedy – až na výjimky, ke kterým se ještě dostanu – bylo dost. K objektivu ale musím uvést, že autofokusový motor je bez nadsázky bleskurychlý – přeostření trvá zlomky sekundy, netroufám si říci, jestli to jsou desetiny nebo setiny. Je to zkrátka okamžité. Objektiv nejvyšší profesionální řady je samozřejmě opatřen utěsněním proti stékající vodě a prachu, takže jsem se nebál jej – spolu s tělem Nikonu D810, které je na tom stejně – používat bez jakékoliv dodatečné ochrany ani ve slabém dešti, který provázel první a poslední den koloběžkového Mistrovství světa 2014 v Plzni. Je ale pravda, že v přestávkách mezi focením jsem sestavu pro jistotu schovával pod nepromokavé pončo.
Můžete si být také jisti, že toto sklo má perfektní ostrost, vynikající přenos kontrastu a jemňounký sametový bokeh, pro který bych si jej hned pořídil (mít dostatečný rozpočet, ehmm…) také pro focení portrétů.
Podrobné technické parametry objektivu AF-S Nikkor 200 mm F2G ED VR II najdete zde
Nikon D810 pro sport
Podrobnou recenzi Nikonu D810 přineseme tento víkend, nicméně už z představení jistě víte, jaké vlastnosti mu byly dány do vínku pro fotografování sportu. Už jsem se zmiňoval o bleskovém ostření objektivu AF-S Nikkor 200 mm F2G ED VR II, navažme na autofokus tedy i u těla fotoaparátu.
51bodový autofokusový engine Multi-CAM3500FX je u Nikonu D810 shodný s vlajkovou lodí, Nikonem D4s – tolik „papírová“ fakta. Skutečnost? Bez jediné výhrady! Koloběžky jsem zvyklý fotit Nikonem D3 v režimu AF-C s aktivovaným 3D-trackingem, tedy v módu, kdy si ostřicí body automaticky předávají jezdce podle jeho polohy v záběru. To stejné jsem dělal i s Nikonem D810 a tak nějak pocitově musím konstatovat, že v rychlosti a přesnosti D3 předčí. Nechci to ale tvrdit na jistotu, protože „na vině“ může být také použitý objektiv. „Tlustá Berta“ skutečně ostří neuvěřitelně rychle. Každopádně i Dan Vojtěch v rozhovoru autofokus Nikonu D810 chválí, takže nejde o informaci typu „jedna pani povidala…“
Pokud jsem zmiňoval Nikon D3, tak u tohohle „dědečka“ de facto vůbec nepoužívám režim Ch, tedy rychlé sériové snímání s frekvencí 9 sn./s, ale pouze pomalejší Cl. V tomto módu většinou pořídím dvě, výjimečně tři fotografie za sebou, a zároveň vím, že pokud se prst na spoušti nefláká, lze udělat také jen jeden snímek. Řekněme, že přesně takto funguje onen rychlejší režim Ch u Nikonu D810, papírově deklarovaný na 5 sn./s v FX módu.
Pro koloběžky je to naprosto vyhovující rychlost, dovedu si však představit, že třeba pro silniční kola nebo „bajky“ ve sjezdu už by to chtělo rychlejší sériové snímání. Je třeba mít také na paměti také omezenou velikost vyrovnávací paměti – když jsem fotografoval pád vedoucího jezdce v cíli nedělního závodu, přesně po deseti snímcích fotoaparátu sportovní terminologií „došlo“ – buffer se i přes použití paměťové karty standardu UHS-I prostě zaplnil. Naštěstí vyprazdňování paměti je velmi rychlé, nicméně s prodlevou v řádu jednotek sekund třeba je nutné počítat.
Končíme u citlivosti – popiska k předchozí fotografii říká skoro vše. I když… Většinu snímků, které publikuji u tohoto článku, jsem více či méně ořízl. To je samozřejmě normální postup. U 36Mpx rozlišení se můžete s ořezem dostatečně vyřádit (i já mám některé fotografie ve čtvrtinovém rozlišení), ovšem při slabém osvětlení pozor na šum! Pokud zmenšíte zašumělý snímek v plném rozlišení, je vše v pohodě. U výřezu vám moc prostoru ke zmenšování nezbývá, takže šum zůstává v nezměněné podobě. Pozor na to.
Resumé: Doporučeno
Závěr bude velmi stručný: Fotografování „středně rychlých“ sportů s Nikonem D810 je úplně krásná práce. Ovšem pokud k tomu máte sklo, které vám umožňuje snímat s malou clonou bez ztráty kvality – se setovým zoomem s citlivostí F3,5–5,6 to raději nezkoušejte. Nemusíte však kupovat Tlustou Bertu za stopadesát tisíc korun. Perfektní je například telezoom AF-S Nikkor 70–200 mm F4G ED VR. Nic horšího – pohybujeme-li se v kategorii středně dlouhých ohnisek – bych ale pro Nikon D810 nedoporučoval – skvělé tělo byste tím „zabili“.
Fotogalerie snímků Nikon D810 + AF-S Nikkor 200 mm F2G ED VR II
Všechny snímky – s výjimkou dvou portrétních záběrů na „plnou díru“ – jsou pořízeny se clonou F2,8. Všechny fotografie jsou editované – oříznuté, upravená expozice, jas a kontrast.
5 komentáře
Šílený kombo :-). Koloběžky mě sice moc neberou, ale i tak ten výstup stojí zato.
Petre mas tam chyby… mala clona = velke clonove cislo a naopak male clonove cislo = velka clona
takze veta Ovšem pokud k tomu máte sklo, které vám umožňuje snímat s malou clonou bez ztráty kvality znemana ze mas clonove cislo 11 az 16 coz urcite neni to co jsi chtel napsat..
Jinak 200/2 je asi nejrychleji ostrici objektiv ktery nikon vyrabi prijde mi ze ostri i rychleji nez 300/2,8 i s TC 1,4x je rychlost AF uzasna, nekdy je rychlej az moc a preostri driv nez by si clovek pral.. takze nastavuji prodlevy pro preostrovani delsi nez treba u 70-200….
jinak jdyz jsme delal testy rychlostiu preostreni z 2,5 m na nekonecno, tak je skoro 2x rychlejsi nez 70-200/2,8
Souhlasím s tím, že je to zatím nejlepší (nejostřejští a nejrychlejší) objektiv, který jsem měl kdy na Nikonu nasazený. Je to asi jeden z mála objektivů, který „nakrmí“ i snímač D800 a při použití na DX (třeba D7100) asi i ten, i když má D7100 nejvyšší hustotu pixelů na 1 mm2. Pokud nevadí hmotnost a cena, není co řešit:)
tori: Výraz „malá clona“ je odvozen spíš od toho, že málo cloní. Tedy pouští více světla.