Minulý čtvrtek, na prvního máje, se v Nikon Photo Gallery otevřela výstava fotografky Katariny Brunclíkové s názvem Vědomé podvědomí.
Autorka se narodila v roce 1977 v Chebu, je absolventkou Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (2003), kde patřila k „nejvýraznějším a nejtalentovanějším“ studentům, jak říká její pedagog Vladimír Birgus. Od roku 1999 se datuje její bohatá výstavní činnost doma i v zahraničí, zahrnující na tři desítky výstav v nejrůznějších městech České republiky, v Německu, Alžíru, Francii, Maďarsku, Itálii, Belgii, Indii, Polsku, Jihoafrické republice. Je nositelkou ceny Euro Press Photo Award z roku 2006. Její sňatek se známým fotografem Pavlem Brunclíkem (1950) jí nepochybně v mnoha ohledech prospěl. Lidsky i umělecky. I když je její tvůrčí naturel zcela rozdílný. Ani ona mu však není nic dlužná: Svou virtuozitou v ovládání počítačových postupů, které jsou pro současnou fotografii nezbytné, výrazně přispívá k finalizaci jeho práce.
„Půvab všeho je v záhadnosti,“ říkával rád doyen české fotografie Josef Sudek. Mistr magických krajin a zátiší, v nichž poezie tajemství nejvšednějších věcí hraje hlavní roli. Autor obrazových básní bytostně spjatých s proměňujícími se stavy jeho duše, které trvale oslovují lidi všech generací napříč kontinenty.
A je to právě záhadnost, zvláštní neurčitost naznačující tajemství, co na první pohled upoutá diváka fotografií Katariny Brunclíkové. A probudí v něm zvědavost. Touhu přečíst zakódovanou zprávu, dopátrat se načrtnutého sdělení, pochopit stav autorčina nitra a možná s ním i souznít… anebo se proti němu vyhranit… Možností interpretace je bezpočet a přesně to je na Katarininých obrazech to nejprovokativnější a také – nejcennější.
Jejím základním výrazovým prostředkem je redukce motivů na světla a stíny, hra s barvami a jejich četnými valéry, ale i razantními kontrasty; práce s průsvity, reflexemi a fragmenty objektů; experimenty s obrazovou neostrostí, se světlem, které často tematizuje jakoby samo bylo obsahem sdělení. Využívá i projekce obrazů a rovněž techniky crossu, která jí umožňuje docílit zvláštních barevných a strukturálních efektů. Její snímky jsou tedy vždycky a zásadně stylizované, bez ohledu na to, zda si na základ svého obrazu takzvaně počká, až se „uděje“, anebo si ho rovnou zaranžuje či zinscenuje.
Katarina Brunclíková nevytváří obrazy okolního světa, ale jen a jen toho svého, vnitřního. Plného silných citových prožitků – výsledku jejího pobývání ve sférách volných asociací, v neurčitém hraničním prostoru mezi vědomím a podvědomím, snem a skutečností. Její možná nejvýraznější soubor Praha tedy není o Praze – a když, tak velmi vzdáleně – ale o lidské samotě ve velkém městě, o strachu, smutku, nejistotě, pocitech velmi soukromých. Stejně tak soubor nazvaný Oči pro Buňuela nebo Hudba. Ten první, tvořený odrazy fragmentů ženských tváří se široce otevřenýma očima, odkazuje nejen názvem k pocitovým reakcím na surrealismus Buňuela nebo Dalího, ale i na Freudovu psychoanalýzu. Ten druhý je už čirou abstrakcí zaměřenou na prožívání barevného vjemu.
Současná výstava Katariny Brunclíkové v Nikon Photo Gallery na pražské Malé Straně je užším výběrem z její nedávno vyšlé reprezentační knihy, a právě díky koncentrovanější selekci a konceptuální skladbě v komorním prostoru je až naléhavým ponorem do autorčina vnitřního světa. Propojení její tvorby s jejím životním osudem je tu zřetelné. Nabízí se vzácná příležitost nahlédnout do nejintimnějšího soukromí ženy, kterou v útlém mládí vážná nemoc upoutala na lůžko v místnosti s omezeným přístupem světla, které v jejím organismu vyvolávalo alergickou reakci. Čtyři stěny místnosti ponořené do tmy se pro ni na dlouho staly celým vesmírem. A někde tady se začal formovat její vztah k fotografii jako prostředku sebereflexe. Nástroj, jímž promlouvá její duše a jímž vyjadřuje i svůj vnitřní pohled na vnější svět.
Vesměs velkoplošné barevné fotografie, vystavované v Nikon Photo Gallery, svou působivou obrazovou kvalitou se přímo nabízejí k výzdobě moderního interiéru. Lze s nimi totiž neustále komunikovat. Právě pro tu jejich „sudkovskou“ záhadnost a neurčitost. Příslib tajemství.
Daniela Mrázková
Kde
Nikon Photo Gallery, Újezd 19, Praha 1 – Malá Strana
Otevřeno:
Úterý–neděle: 12–19 hodin
Vstup zdarma
Kdy
do 15. 6. 2014
Fotografie Katariny Brunclíkové
Jeden komentář
Dobrý den, když vidím podobné umělecké fotografie (i v návaznosti na soutěž Nikon Photo Contest), zajímalo by mne, kde je hranice mezi fotografií (a decentními úpravami) a kresbou (založenou na fotografii) s masivními zásahy v grafickém editoru. Přijde mi, že velká část podobné tvorby jsou již spíše grafická díla než fotografie (stále slovo fotografie vnímám jako obrázek vzniklý primárně pomocí fotoaparátu s úpravami na úrovni možností práce se základními úpravami).
Hezký den