Posledního listopadového rána se Petr Horálek a jeho kolega Josef Kujal vydali do mrazivého počasí až ke krkonošské Malé Úpě, aby se pokusili o jeden poněkud husarský kousek: Zaznamenat slábnoucí, ale momentálně velmi populární kometu 3I/ATLAS, která se stala populární zejména proto, že se kolem ní šíří mnoho konspiračních teorií. Kometa je teprve třetím objeveným objektem, který prolétá Sluneční soustavou, ale původem pochází ze vzdálených útrob vesmíru. Oběma se nakonec slabou kometu podařilo zachytit díky výjezdu nad hranici inverze, která pravidelně v těchto měsících sužuje celé Česko. Co ale zachytili navíc, ani jeden z nich nečekal!
Poslední možný den
Kometa 3I/ATLAS se sice k Zemi ještě přibližuje, přízemím proletí 19. prosince, ale její kometární aktivita díky vzdalování se od zářivého Slunce už dost prudce povadá. Navíc v prvních prosincových dnech už dost svítil Měsíc, takže „okénko“ k pozorování komety na tmavé obloze za jejího relativně vysokého jasu se rychle zavírá. Na svůj úspěšný lov komety Horálek vzpomíná takto: „Po mnoha nezdarech a dnech nepříznivého počasí jsem konečně, doslova na poslední chvíli, měl šanci na tuhle světově mediálně masírovanou vlasatici zacílit svou skromnou fotografickou výbavou – na zasněžené louce relativně nedaleko Černé hory. Chtělo to jen jediné…teda více než jen jediné… Za prvé: Kotel kofeinu, protože kometa vychází časně ráno; za druhé: vyjet aspoň nad 1000 metrů nad mořem, aby se peřina inverze stala jen hezkou noční kulisou v přírodě a ne překážkou; za třetí: mnoho dlouhých expozic a nějaké to jejich matematické poskládání. A pochopitelně za poslední: slušně citlivý stroj, kterým se tentokrát stal Nikon Z6III.“ A právě Nikon Z6III odhalil nakonec mnohem více.
Nezvyklá kometa
Kometu objevil 1. července 2025 systém ATLAS, který je primárně určen pro včasnou detekci menších blízkozemních objektů. V době objevu měla zdánlivou hvězdnou velikost 18 – byla tedy pozorovatelná pouze většími dalekohledy. Lepší pozorovatelnost nabídla až v posledních týdnech, tedy mezi daty průletu přísluním (29. října) a přízemím (19. prosince), kdy se stala zaznamenatelnou už na klasické foťáky opatřené světelnějšími (tele)objektivy. Co ji ale činí nejzajímavější je fakt, že nepochází z naší Sluneční soustavy. Zdá se, že přiletěla buď z tenkého disku Mléčné dráhy, nebo z tlustého disku. Pokud platí to druhé, mohla by být stará nejméně 7 miliard let – tedy starší než Sluneční soustava!
„O kometě už bylo v médiích napsáno mnohé. A mimo jiné i to, že nemůže jít o kometu, nýbrž o mimozemskou loď. Kvůli nezvyklým vlastnostem ji i někteří odborníci začali častovat jako mystické těleso. No ale je to prostě kometa. Jen trošku chemicky jiná, než jak jsou badatelé zvyklí – což se nemůžete divit, vlasatice nepochází z naší Sluneční soustavy, štráduje si to napříč vesmírem z bůhví jak dávné a daleké cizí soustavy. A je vlastně moc krásná, i když slaboučká a i nadále docela rychle neúprosně slábnoucí. Právě pro její nezvyklost, pro ten punc mysteriózna a vzácnosti, jsem si ji chtěl aspoň jednou, aspoň „nějak“ zvěčnit,“ vysvětluje svůj záměr Horálek.
Mnoho nesmírně vzdálených světů
To ale není vše, co snímek skrývá. Při pozornějším pohledu se totiž na snímku nenacházejí jen hvězdy a kometa (zelený obláček s modrým ohonem), ale i další mlhavé skvrnky, které nejsou vadou na čipu Nikonu Z6III, nýbrž skutečnými objekty. V západním cípu souhvězdí Panny, ve kterém kometa 3I/ATLAS časně ráno 30. listopadu 2025 ležela, se totiž také nachází „okno“ k nesmírně vzdáleným hvězdným ostrovům, tedy galaxiím. Ty nejslabší, zachycené na snímku, jsou přibližně 4000krát slabší, než objekty viditelné na noční obloze pouhým okem!
Mimozemský život na dohled?
Každá tato mlhavá skvrnka je ve skutečnosti několik set tisíc světelných let obří ostrov čítající zpravidla miliardy hvězd, nemálokdy podobné Slunci. Očekává se tedy, že tyto hvězdy obíhají i planety, které dost možná hostí život, podobně jako na Zemi. Má to ale jeden háček: Všechny tyto galaxie, zachycené na snímku, jsou nepředstavitelně daleko.
„Pole, zobrazené na snímku, částečně zachycuje poměrně známou Kupu galaxií v Panně, která od nás leží přibližně mezi 45 a 55 miliony světelnými roky. To znamená, že světlo, zachycené na citlivém čipu Nikonu, opustilo tyto vzdálené hvězdné soustavy v době, kdy se Země vzpamatovávala z vyhynutí dinosaurů. Není tedy vyloučeno, že za tu dobu se na nějaké planetě v jedné z oněch galaxií vyvinul zcela nový život nebo naopak, nějaký tragicky zanikl,“ uvažuje Horálek. Podle něj ale na snímku vidíme ještě mnohem hlubší historii vesmíru: „Některé galaxie identifikované na snímku jsou ale mnohem a mnohem vzdálenější. U galaxie NGC 4006 se vzdálenost odhaduje na necelých 300 milionů světelných let, ale jsou tam i vzdálenější, u kterých se odhad vzdálenosti nepodařilo ani dostatečně přesně určit. Bavíme se ale o celých stovkách milionů světelných roků! Tak daleko Nikon 30. listopadu dohlédl!“ :)
Mravenčí práce
Všechny galaxie na snímku Petr Horálek ručně identifikoval přes dostupnou databázi kosmických objektů WikiSky.org. Ta nabízí skrze hned několik volně dostupných oblohových přehlídek najít a identifikovat i velmi slabé objekty zachycené například kosmickými dalekohledy. „Popravdě, čím víc jsem objevoval objektů v databázi, které odpovídaly objektům na zachyceném snímku, tím více mi docházelo, že nemám ani šanci identifikovat všechny. Myslím, že jsem jich identifikoval dost možná jen 50-60 procent, konkrétně něco přes 35 galaxií. Bližší pohled na plnou kvalitu snímku totiž ukázal, že pomalu každý jasnější pixel nebyla zpravidla vada na čipu, ale další slabší galaxie, ne-li těsná skupinka velmi vzdálených galaxií. Je neskutečné, co se podařilo s Nikonem odhalit touto sofistikovanější cestou snímání jen tak ze zasněžené louky nedaleko krkonošské Malé Úpy,“ uzavírá nadšeně Horálek.
Autor článku: Petr Horálek
- Web: www.petrhoralek.com
- Portfolio: www.astronom.cz/horalek/Portfolio
- Facebook: www.fb.com/PetrHoralekPhotography
- Instagram: www.instagram.com/petrhoralek
