Autor článku: Zdeněk Bardon
Jsem fotografem už padesát let a v civilním životě jsem se zabýval robotizací a modernizací profesionálních astronomických observatoří po celém světě. Současně to byla i příležitost pro zachycení dění vesmíru a neopakovatelných jevů noční oblohy.
Čas od času svoji pozornost zaměřím i na náš Měsíc. Chápu, že téma focení našeho Měsíce se na první pohled může zdát dost nudné čtení. Přece každý, kdo má alespoň základní teleobjektiv to dokáže. Ale je tomu ve skutečnosti opravdu tak? Po pravdě – nejvíce záleží na splnění představ fotografa. Ovšem, moje představy téměř vždy hraničí s jistým druhem šílenství. Vymačkat z optiky a fotoaparátu naprosté maximum je můj cíl.
Nikon a astrofotografie
Před mnoha lety jsem si koupil svůj první fotoaparát Nikon. Astronomičtí kolegové se mi vysmáli, jelikož drtivá většina vlastnila konkurenční přístroje. Sice jsem zdánlivě vypadal jako hlupák, ale velmi brzo se ukázalo, že vše je jinak. Stalo se to s příchodem nejlepšího fotoaparátu pro astrofotografii všech dob – Nikon D810A. Byla a stále je to „pecka“!
V současnosti používám Nikon Z8 a nyní se usmívám já, protože zvolit Nikon byla skvělá volba. Společnost Nikon myslí i na partu astrofotografů a to je skvělé! Například funkce zobrazení hvězd je geniální a velmi užitečná funkce. Bez nákladné a riskantní přestavby můj přístroj splní naprosto vše, co od něj očekávám a to i ve světě astrofotografie.
Pixel Shift – funkce, která mi nedala spát
Každý, kdo mě zná, ví, že svojí urputností vše dotlačím až na dřeň. Jednou z věcí, která se nachází v menu Z8 mě drahnou dobu velmi dráždila. Funkce – Pixel Shift. Ale ta není primárně určena pro astronomii. A nebo ano?
Prostudoval jsem funkci pixel-shift a ihned se zrodil nápad, jak ji využít. Na své zahradě mám instalovanou soukromou astronomickou observatoř, pro kterou není žádný problém pořídit snímky Měsíce ve vysokém rozlišení. Ale co v terénu? Observatoř tam přemístit nemůžu. Musím si vystačit s teleobjektivem Nikon 70-200 f2,8 spolu s telekonvertorem TC-2x.
Výsledné ohnisko 400 mm je pro detailní nasnímání povrchu Měsíce docela málo. Cílem není jen kotouček Měsíce, ale hlavně paprsky kráterů, detaily pohoří a samozřejmě i
krátery samotné. Tak co s tím udělat?
Jedno z řešení je koupit podstatně delší teleobjektiv, ale to z hlediska hmotnosti fotografického kufru a rodinného rozpočtu není dobré řešení. Proč delší ohnisko? Jedno z pravidel optiky nekompromisně říká, že ohnisko 1000 mm vykreslí na čipu kotouček Měsíce o průměru 10 mm. Tím pádem ohnisková vzdálenost 400 mm zobrazí kotouček Měsíce o průměru pouhé 4 mm. Nejspíše se shodneme, že pro zobrazení detailů povrchu Měsíce je to málo.
Technická výzva
Nyní přichází ke slovu již zmíněná a naprosto geniální funkce – posun pixelů, neboli v originálním znění – pixel shift. Pracuje to tak, že stabilizace čipu dokáže posouvat čip jen o půl pixelu v předepsaném schématu ve všech směrech. Výsledkem sekvence 32 snímků je neuvěřitelné rozlišení 180 megapixelů, drastické zlepšení šumu, výrazně lepší podání kontrastu a ve finále i barev. Fantastická funkce!
Nápad je jedna věc a realizace druhá. Zdánlivě nepřekonatelným problémem je podmínka, která jednoznačně říká, že použití funkce je nekompromisně limitováno pohybem objektu. Prostě scéna se nesmí pohnout. V žádném případě ani o píď! Ignoroval jsem to a spoléhal se na rychlost snímání, která byla značná. Výsledkem byla tragédie. Sebelepší i zatížený stativ nepomohl. Trápil jsem se tím několik měsíců. Nakonec jsem teleobjektiv s fotoaparátem nainstaloval na rovníkovou montáž. Někdo by řekl hodinový stroj, který „eliminuje“ otáčení planety Země. No jistě, ale Měsíc má svůj vlastní pohyb. Takže zase špatně. Stačí opravdu nepatrný pohyb a sofistikovaná funkce je k ničemu.
Nedalo mi to spát. Byla to výzva. Sestavu Nikon Z8 s teleobjektivem jsem nainstaloval na robotickou rovníkovou montáž, která umožňuje pohon zohledňující nejen otáčení planety, ale kompenzuje i vlastní pohyb Měsíce. Na východ Měsíce jsem si počkal. Ve dvě ráno jsem se pustil do již mnohokrát vyzkoušené sekvence.
Heuréka! Výsledný snímek poskládaný v prostředí Nikon NX Studio mě poslal „do kolen“. Dalo by se to popsat, jako fotografický orgasmus. Naprosté uspokojení. Tak nějak bych to řekl. Veškeré úsilí stálo za to. Výsledný obraz má neuvěřitelných 16 512 × 11 008 pixelů a posloužil jako základ následného zpracování.
Několik měsíců „bádání“, hodiny v terénu a posléze i na na počítači přinesly parádní výsledek. Pořízené snímky jsou výsledkem vysoké kvality teleobjektivu Nikon 70-200 f2,8 spolu s telekonvertorem TC-2x a hlavně fotoaparátu Nikon Z8 s úžasnou funkcí pixel shift. O urputnosti fotografa netřeba mluvit.
A pak přišel nový firmware
Za pár dní, se na internetu se objevila informace o novém firmware pro Z8 a to mě „ranilo“. Funkce pixel-shift se rozšíří o bracketing. Co to znamená? Celá ta „věc“ půjde současně udělat i v HDR. Takže znova od začátku a lépe.
Zopakoval jsem již vyzkoušený postup při červencovém úplňku. Při použití bracketingu s fukcí pixel-shift pořídí fotoaparát neuvěřitelné množství. Poskládání všech snímků byla otázkou relativně značného času, ale výsledkem byl úžasný základ pro následné zpracování. Vyfotit úplněk je snadné, ale vyfotit jej tak aby vynikly linie kráterů při plošném osvětlení vyžaduje patřičné úsilí.
Jasné nebe!
Autor: Zdeněk Bardon
Web: http://bardon.cz/
