Lidé mají nejrůznější koníčky a fotografování patří k těm nejkrásnějším. Tedy aspoň my fotografové to tak vnímáme. Někdy se však stane, že se z běžného koníčka stane vášeň. Něco, bez čeho jednoduše nedokážete žít. Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že právě tato vášeň pro focení „postihla“ Radka Cagu, absolutního vítěze naší soutěže Fotka Nikonblogu 2024. Jako každého vítěze všech ročníků jsem i jeho požádal o rozhovor, který si právě teď můžete přečíst.
Radku, vy jste – nejen v naší soutěži – známý jako sportovní fotograf. Nicméně, když jsem se podíval na váš web, zjistil jsem, že sport není jediný žánr, kterému se věnujete.
„Sport je moje nejoblíbenější téma, proto jsou ty fotky asi nejvíc vidět. Druhé v pořadí je focení vážek a občas vyfotím i nějakou tu krajinu. Ale neřekl bych o sobě, že jsem krajinář. Když už na nějakém pěkném místě v krajině jsem, tak fotím. Ale cíleně toto téma nevyhledávám. Takže u mě asi 90 % focení představuje sport, 8 % vážky a zbytek tvoří krajina, občas i nějaké zvíře, hlavně ptáci.“
Také jsem si všiml, že na YouTube natáčíte tipy na výlety.
„Videu jsem se začal trochu věnovat nedávno. Natáčel jsem i nějaké ‚highlighty‘ ze sportovních akcí. Celé to začalo, když jsem si pořídil Nikon Z 8, který má skvělé možnosti natáčení videa, hlavně natáčení do N-logu, kdy se dá záznam výborně barvit. Mám rád, když nejenom fotky, ale i video má jakýsi vlastní ‚barevný podpis‘ – a k tomu je N-log optimální. Zatím natáčím hlavně spíše na delších akcích, kde se dá točení videa skloubit s fotografováním. Třeba na rally to moc nejde, protože to bývá hodně časově našlapané, ale když jsem například na enduru nebo cyklokrosu, tak zde už se focení i natáčení dá zvládnout.“
Řekl jste slovo „rally“ – a jestli jsem to dobře pochopil, tak právě tento motorsport je vaší doménou. Je to tak?
„Ano, v loňském roce jsem fotil svou 10. sezónu rally jako akreditovaný fotograf.“
Co vás na rally tak baví?
„Mě obecně baví motorsport, a rally je v České republice taková královna motorsportu. Jako je ve světě Formule 1 nebo Dakar, tak u nás je to rally. Je zde hodně silná konkurence, závody jsou akční a je na co se dívat. Česko je v rally na evropské poměry jednou z nejlépe hodnocených zemí co se týká prestiže a konkurence.“
Čistě prakticky: Předpokládám, že při focení rally musíte dobře znát trasu, a také je třeba se na jednotlivých etapách přesouvat. Jak to děláte?
„Rok od roku je to horší v tom smyslu, že časové harmonogramy závodů jsou čím dál víc nahuštěné, akce má tak rychlý spád, že se toho nedá stíhat tolik, jako třeba před deseti lety, kdy bylo dost času na přesuny. V ČR máme dva typy závodů: Sprinty, což jsou jednodenní závody, plus tzv. velké závody – dvoudenní nebo třídenní závody (u nás jen Barum rally, která jako jediná spadá do evropského šampionátu ERC). Na vícedenních závodech se toho samozřejmě dá stihnout více. V každém případě je třeba udělat si předem dobrý plán jak a kdy se budete přesouvat, je třeba počítat s tím, že na některých místech je mnoho diváků, brát v úvahu možnosti parkování a tak dále.“
Máte jako akreditovaný fotograf povolení vjet i tam, kam se normální divák nedostane?
„To je různé závod od závodu, ale většinou parkuji tam, kde diváci. Příležitostí, kdy se dá zajet i jinam, je skutečně poskrovnu.“
Rally fotíte 10 let, což jistě představuje spoustu cenných zkušeností. Jak vám tato, řekněme rutina, pomáhá?
„Zkušenosti jsou k nezaplacení, to se nedá popřít. Prakticky to hlavní, co je třeba řešit vždycky, je logistika – kdy a kam se přesunout, ideálně aby tam bylo pěkné světlo. Pochopitelně v rámci možností, protože časový harmonogram je pevně daný. Třeba situací, kdy se jede rally při západu slunce, není zrovna tolik. Místa vybírám i podle toho, jestli se v dosahu 100–200 metrů – prostě kam se dá rychle dojít pěšky – nachází další zajímavá lokace, aby byly kompozice pestré. Nezapomínám naplánovat také focení v servisu – říkám tomu reportážní portréty. Nesmí chybět cílová rampa, kde bývá výborná atmosféra a dají se tam vyfotit zajímavé snímky na zpestření celé reportáže.
Dlužno dodat, že kromě samotných zkušeností se závody za ta léta pokročila i fototechnika, což je další usnadnění práce. Člověk se už nemusí tolik soustředit na ovládání fotoaparátu a může se více věnovat samotnému focení.“
Jsou tratě rally stále stejné, tudíž vy už znáte ta nejlepší místa, nebo se tratě mění?
„Možná 90 % úseků je stejných nebo podobných. Úplně nových úseků moc nebývá, ale když už jsou, tak je moc rád využívám, abych neměl fotografie ze stále stejného místa. Když je většina trati stále stejná, tak je to na jednu stranu výhoda. Už víte, jaké budete potřebovat ohnisko, jaké tam bývá světlo, znáte okolí, pozadí… Ale já mám raději, když pořadatel do závodu přidá nová, zajímavá a hlavně fotogenická místa.“
Pojďme, prosím k fototechnice. Už jste nám prozradil, že aktuálně fotíte Nikonem Z 8. Když se podívám na vaše portfolio, nemůžu si nevšimnout, že používáte celou škálu ohnisek. Jaké objektivy máte ve své výbavě?
„Mám nějakou základní škálu objektivů, přičemž většinou jednou ročně nějaký objektiv obměním nebo přikoupím, zkrátka když zjistím, že mi nějaké ohnisko moc nesedí – protože obecně preferuji pevná skla. Jediný zoom, který mám, je AF-S NIKKOR 200–500 mm f/5,6E ED VR. Ten používám jenom v extrémních situacích, kdy jsou focené objekty příliš vzdálené a není možnost se k nim přiblížit. Fotil jsem s ním třeba závody motorových člunů Hydro GP, kdy jsem stál na břehu, nebo Dny NATO, kam také pravidelně jezdím fotit.
Když bych pevná skla vzal od nejširšího, tak začínám na dvacítce NIKKOR Z 20 mm f/1,8 S. Je to naprosto špičkový širokáč. Nikdy jsem žádný lepší neměl, považuji ho za etalon a fotím s ním maximum možného, nosím ho úplně všude. Potom mám od loňského roku NIKKOR Z 50 mm f/1,8 S. Dříve jsem fotil na pětatřicítku z téže řady, nicméně padesátka mi svým ohniskem více sedí. Třetí pevné sklo je NIKKOR Z 85 mm f/1,8 S, který taky hodně využívám, i když, jak jsem přešel na tu padesátku, už není tak frekventovaný jako dřív. Dalším objektivem je Sigma 135 mm f/1,8, kterou používám s FTZ adaptérem – a na focení sportu je to aktuálně můj nejpoužívanější objektiv. Na makro mám starší Sigmu 150 mm f/2,8, s níž fotím hlavně vážky. Přes FTZ adaptér fotím taky s teleobjektivem AF-S NIKKOR 300 mm f/4E PF ED VR. Ten používám hodně na sport, ale také na vážky. Třeba na focení vážek nebo šídel v letu je to ideální objektiv. Je malý a lehký, udržíte ho z ruky, nepotřebujete monopod nebo stativ, světelnost je dostačující a ostření v kombinaci se Zet osmičkou je naprosto perfektní. Když na foťáku vyklopím displej, můžu fotit vážky těsně nad hladinou z ruky.“
Zaujalo mě, že mezi 20mm a 50mm objektivem máte docela velkou „díru“…
„To je pravda. Ale rozlišení Nikonu Z 8 je tak velké, že se v případě potřeby dá z dvacítky udělat výřez. Je trochu paradox, že v době DSLR mi padesátka moc neseděla, takže jak jsem přešel na mirrorless, pořídil jsem si 35mm objektiv. A teď jsem se vrátil zpátky k padesátce… Mám k tomu asi takové vysvětlení: Zrcadlovka měla ostřicí body umístěné poblíž středu, takže se kompozice hůř ovlivňovala. U bezzrcadlovky můžu ostřit třeba i v rozích záběru, a to dává mnohem větší tvůrčí volnost, takže to 50mm ohnisko lépe využiju.“
Já o vás vím, že se focením neživíte, jste tedy fotoamatér v tom nejlepším slova smyslu. Když si ale uvědomím, co všechno fotíte, říkám si, že bez fotoaparátu vás člověk asi moc často nepotká. Kolik času focení věnujete?
„Je to tak, většinou mám foťák stále u sebe :-) Co se týká focení sportu, tak to jsem za poslední roky celkem výrazně omezil. Snažím se soustředit hlavně na řekneme prestižnější sporty, takže toho není tolik. K focení využívám třeba i cesty do práce nebo z práce, kdy fotím vážky. Mám to štěstí, že bydlím naproti přírodní rezervace, kam můžu jít klidně jenom na půl hodiny k večeru. Ale samozřejmě, že žrout času focení je. Ale je to koníček jako každý jiný.“
High Jump, se kterým jste byl nejprve mezi třemi nejlepšími v 6. kole Fotky Nikonblogu a následně se stal absolutní jedničkou, mi napovídá, že vás moc nelákají řekněme klasické sporty, jako je třeba atletika. Nebo se pletu?
„Je to tak. Raději vyhledávám akce v zajímavém prostředí, které nabízí hodně akce. Třeba na High Jumpu jsem byl poprvé, i když před tím jsem samozřejmě nakoukal spoustu fotek a videí, abych si udělal aspoň rámcový obrázek o tom, jak to tam vypadá. Prostředí mě mile překvapilo třeba už jen z pohledu výborné divácké kulisy, program byl pěkně dynamický, měl jsem možnost fotit také z věže. Díky tomu všemu mohla být moje soutěžní série tak pestrá. Fotky jsem seřadil od odrazu po dopad s tím, že jsem vystřídal různé úhly záběru a místa focení.“
Poslední otázka, která je z úplně jiného „ranku“: Fotíte jenom fotoaparátem, nebo občas taky něco cvaknete mobilem? :-)
„Mobilem telefonuji, používám ho k navigaci a tak dále, ale nefotím s ním prakticky vůbec nic.“
Radku, díky moc za rozhovor!
Související články
Fotka Nikonblogu 2024 – absolutní finále
Je to tady! Šest kol Fotky Nikonblogu roku 2024 bylo postupně tak, jak šla jedno po druhém po sobě, vyhodnoceno, posledním „restem“ tedy bylo už jen zvolit absolutního vítěze. Ve hře už tentokrát byli pouze vítězové dílčích kol, nebo přesněji jejich fotografie. Na které z nich se porota shodla jako na nejlepší?
