Výřez místo zoomu? Všeho s mírou

Nedávno jsem potkal kamaráda, který se mi s rozzářenýma očima chlubil, že si koupil Nikon Z 7 se zetkovým zoomem 24–70 mm. „S dva osmičkovým!“, nezapomněl podotknout. Jeho volbu jsem mu samozřejmě pochválil a popřál spoustu skvělých fotek, abych se ještě zeptal, zdali plánuje i koupi nějakého delšího skla. Třeba pevného portréťáku. Kamarád odpověděl: „Při tomhle brutálním rozlišení nepotřebuju portréťák. Prostě udělám výřez.“

Dvě ohniska v testu

Aby pointa byla celá, musím doplnit, že můj kamarád na konec dodal: „Stejně většina fotek končí na internetu s delší stranou kolem 2 000 pixelů.“ Nějak jsme už neměli čas se o tomto tématu pobavit podrobněji, tudíž jsem se rozhodl sepsat o něm krátký článek – s ukázkami.

Nemaje zrovna po ruce Nikon Z 7 nebo jiný stroj s vysokým rozlišením, vzal jsem svůj kapesní Nikon Z 50, psa, a vyrazil do lesa. To, že „Zet padesátka“ má oproti Z 7 více než poloviční rozlišení v tomto případě nevadí – dále popsaný princip platí i při menším počtu obrazových bodů.

Nejprve jsem naši psí babičku vyfotil telezoomem s nastaveným ohniskem 125 mm, a poté – aniž bych změnil předmětovou vzdálenost čili svou polohu vůči fence – nasadil jsem setový zoom NIKKOR Z DX 16–50 mm, a s „vytočením“ prstence na 50mm pořídil druhý záběr. Zde je výsledek.

Fotografii udělanou kratším ohniskem jsem v počítači ořezal tak, aby výřez plus-minus odpovídal záběru, pořízenému dlouhým sklem. Z původního snímku zůstala fotografie o rozměrech 2 157 × 1 438 px – čili velikost na internetu v pohodě použitelná. Na stejnou velikost jsem pak zmenšil i detailnější záběr. A oba postavil vedle sebe. Pro lepší zřetelnost v tomto článku jsem je ještě více ořezal ze stran, nicméně to na výsledek nemá vliv.

Více dat, kvalitnější obraz

Myslím, že na ukázce každý zřetelně vidí rozdíl – samozřejmě ve prospěch použití dlouhého ohniska. Výřez má mnohem méně jemných detailů (na zvířecí srsti je to vidět krásně), menší ostrost i snížený kontrast, potažmo pak hrubší obraz ve smyslu šumu. Proč tomu tak je? Vysvětlení je prosté. U výřezu tvoří jeden pixel výsledné fotografie taktéž jeden pixel zdrojového snímku. Druhá fotografie, která není ořezaná, nýbrž zmenšená – využila pro jeden pixel výsledného snímku zhruba čtyři pixely původního záběru. Vzorkovací algoritmus fotografického softwaru z těchto čtyř pixelů při zmenšení pochopitelně udělal jen jeden obrazový bod. Ale protože měl k dispozici čtyřikrát více dat, vytvořil kvalitnější obraz. Toť celý zázrak. Mimochodem, s touto „fintou“ běžně pracují foťáky moderních smartphonů – taktéž vytváří z několika „pidipixelů“ jeden větší.

Zmíněné smartphony se svými ultrakrátkými ohnisky a tím i nekonečnou hloubkou ostrosti napověděly, že ještě nejsme na konci. Ve hře je totiž další parametr – právě hloubka ostrosti v souhře s bokehem pozadí. Pokud děláte velký výřez z nějakého záběru, je jasné, že hloubka ostrosti se tím nezmění, zůstane poplatná použitému ohnisku objektivu. Tudíž to pak vypadá, že jste fotili aparátem s menším snímačem nebo více clonili. Na ukázkách výše je rozdíl v hloubce ostrosti dobře vidět.

No a aby toho nebylo málo, pak stejně dobře je na ukázkách vidět také rozdílná zobrazovací perspektiva 50mm a 125mm ohniska. Fotil jsem sice ze stejné vzdálenosti, ale každé ohnisko má jiné sférické zakřivení obrazu, a to je na výsledku znát.

Není výřez jako výřez

Jen pro pořádek: Osobně nemám nic proti výřezům, ať už je fotografie publikovaná v malém rozlišení na internetu nebo zvětšená na špičkové tiskárně. Téměř každý záběr mírně ořezávám – nejsem fanatikem „plného políčka“ i s perforací kinofilmu (v přeneseném slova smyslu samozřejmě). Teprve až na velkém monitoru počítače dobře vidím drobné (i větší :-)) kompoziční chyby a jiné nectnosti, které se velmi často dají ořezem jednoduše opravit. Proto to dělám.

Pro publikování na internetu se nebojím ani většího ořezu. Ale v případě fotoaparátů s rozlišením od 20 do 24 Mpx ctím zásadu, že by v rámci zachování technické kvality mělo zůstat zhruba 70 % nebo řekněme dvě třetiny plochy. Vyřezat ze snímku plošně polovinu – což je čtvrtina rozlišení – to už považuji za příliš velký zásah. Abych však byl přesný – u fotoaparátů s vysokým rozlišením (36 až 45 Mpx) bych se na onu polovinu jít nebál.

A povolil jsem si – opět pro publikování na internetu – jednu výjimku i u foťáků s běžným rozlišením. Z fotografie orientované na šířku, je-li to žádoucí, klidně vyříznu snímek výškový. Pokud využiji celou výšku obrazového pole, představuje výška obrazu, jakožto delší strana, právě dvě třetiny původní vodorovné delší strany.