15 tipů pro cestovatelskou reportážní fotografii

Letní měsíce naší soutěže Fotka Nikonblogu – kde hlavní cenou je krásný retro foťák Nikon Z fc, výborný třeba na cesty – patří příznačnému tématu: Reportáž z cest. Do tohoto soutěžního kola byste měli nahrát sérii 5–9 fotografií. Jak ale na to? Zde najdete patnáct tipů pro úspěšné zvládnutí reportážní série fotografií ze svých cest.

1. Co je to reportáž?

Krátkodobé fotografování zpravidla jedné události se snahou zachytit ji tak, jak se stala. Reportáž by podle této definice měla přinášet obrazy, které pokud možno co nejobjektivněji zachycují realitu. Důraz v každém případě leží na co nejvěrnějším a nejvýstižnějším zachycení skutečnosti. Je-li řeč o reportáži z cest, můžete fotografovat a zachytit celou vaši cestu, nebo vypíchnout jen jedno téma, s nímž jste se na své cestě setkali.


2. Reportáž vs. dokument

Reportáž pokrývá jednu událost. Pozor, to neznamená, že nemůže trvat více dní. Reportáž může sledovat několikadenní protesty, volby, ale třeba také svatební přípravy a samotnou svatbu. V našem případě pak samozřejmě cestování, dovolenou, výlety. Oproti tomu dokument je dlouhodobý projekt, který zachycuje více dějů, událostí, a má poskytnout celkový pohled na danou realitu (oblast, téma…).

Reportáž by měla být objektivní, v dokumentu se často kromě „suché“ popisnosti využívá i subjektivního ztvárnění fotografií. Autor do dokumentu může vložit mnohem více osobního pohledu. V tom případě hovoříme o subjektivním dokumentu.

3. Reportáž vs. street fotografie

Street (pouliční) fotografie zpravidla zachycuje jen jeden okamžik. Nesnaží se o vytvoření příběhu pomocí série snímků. Jeden příběh = obvykle jedna fotka.

4. Buďte nenápadní

Nějaká míra „neviditelnosti“ fotografa je důležitá ve všech žánrech, ve kterých fotíte neznámé lidi. Splynutí s prostředím je vždy plusem – chcete-li pořídit skutečnou reportáž bez zřejmé reakce fotografovaných osob na fotoaparát. Někdy je toho těžké docílit. Třeba v exotické zemi, kde vynikáte už jen svým vzhledem, barvou pokožky, jazykem… Všeobecně ale platí, že je dobré obléct se tak, abyste vynikali co nejméně. V mém případě jsem se při cestě po Srí Lance oblékl do místního oděvu. Určitě jsem si tím získal sympatie místních lidí.

5. Rychlost vs. povolení

Jestliže pracujete jako novináři nebo chcete reportáž publikovat ve zpravodajských médiích, k focení nepotřebujete povolení. O to víc důležité to je, pokud se nacházíte a fotíte na veřejných prostranstvích. Tak je tomu ve většině západních zemí. Je však vždy dobré zjistit si, jaké zvyklosti či zákony platí v zemi, v níž se chystáte fotografovat lidi či veřejné objekty.

Když fotím reportáž, snažím se být do nejrychlejší a nejméně nápadný. Pokud si mě někdo všimne, usměju se. S otázkou nebo posunkem ukážu na fotoaparát, kývnu hlavou, nebo se s člověkem dám do řeči. V každém případě je třeba zachovávat zvláštní opatrnost v zemích, kde je možný konflikt při focení žen, dětí či posvátných míst. Cestovatelská fotografie nestojí za to, abyste ohrozili sebe, přišli o techniku, nebo svým nepřiměřeným jednáním rozhněvali či frustrovali místní obyvatele.


6. Komunikace

Dojde-li k verbálnímu kontaktu, polovina úspěchu spočívá ve správném zdůvodnění svého počínání – fotografování. Proč fotím? Přestože lidé už mohou být v dnešní době otrávení z všudepřítomného focení, obvykle se jim dá vysvětlit, že chcete ukázat jak jsou pěkní, jaký zajímavý i těžký život vedou, že chcete mít památku na tato místa, zkrátka že se vám líbí to či ono. Zpravidla potom odpadá jejich problém s focením.

7. Odhalte tvář

Fotím-li v situaci, kdy můžu očekávat ne zcela nejvlídnější akceptování svého počínání, záměrně fotografuji přes displej, a už při focení se snažím vypadat mile, usmívat se, nebo naopak v těžké situaci se tvářit chápavě, loajálně, soucitně. Proto je třeba, aby vám bylo vidět do tváře. Moderní mirrorless fotoaparáty se svými kvalitními displeji, které je možné podle potřeby vyklopit, v tom významně pomáhají.

8. Odhalte tvář

Určitě všichni znáte výrok Roberta Capu: „Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyli jste dost blízko.“ Někteří fotografové to s oblibou poněkud přehání – nasadí objektiv s velmi širokým objektivem a doslova strkají foťák druhým do tváře. To je zase druhý extrém. Být uprostřed dění s 20–50mm ohniskem je jedna věc, strkat lidem do tváře třeba rybí oko je věc druhá. Osobně mi to přijde agresivní.

Ale je tu ještě druhá krajnost – focení zdálky dlouhým teleobjektivem. Takto pořízené snímky postrádají autenticitu a důvěryhodnost.

9. Choďte nalehko

Reportáž, zvláště pořizovaná na cestách, může být náročná. Už jen přesunout se do požadované destinace s objemnou technikou může být problém. No a potom cestování na místě, celodenní nošení fotografické výbavy… Proto s sebou rád nosím jen jeden, dva objektivy. Zpravidla je to jeden zoom a jeden pevný světelný objektiv pro situace, kdy je extrémně málo světla. Někdy ještě přibalím i krátký teleobjektiv.

10. Zoom vs. pevné ohnisko

Reportážním objektivem číslo jedna bývá statisticky světelný standardní zoom v rozsahu 24–70 mm f/2,8. Já na reportážích přes den rád používám trochu méně světelný zoom, ale s rozšířeným rozsahem 24–120 mm f/4. Více v článku na Nikonblog.sk – Cestovateľský objektív číslo 1. Nikkor AF-S 24-120mm f/4 G ED VR. Dnes už používám mirrorless fotoaparáty, pro které Nikon vyrábí úžasné reportážní objektivy různých rozsahů a světelností. NIKKOR Z 24–70 mm se světelností f/2,8 nebo f/4, NIKKOR Z 24–120 mm f/4, a konečně také ultrazoom NIKKOR Z 24–200 mm f/4–6,3.

K zoomu si rád přibalím světelný kompaktní pevný objektiv 35 mm f/1,8 pro focení večer, ve tmě nebo v interiéru. Na některé cesty beru také zoom v rozsahu 70–200 mm f/4. O tom se dočtete zde: Cestovateľský objektív číslo 2. AF-S NIKKOR 70-200mm f/4G ED VR.

Pokud bych měl vyskládat výbavu z pevných skel, byla by to ohniska 24, 35 a 50 mm, případně 85 mm místo padesátky. Kdybych si měl vybrat jen jedno ohnisko, bylo by to 35 mm. Ale to je jen moje osobní preference, každý fotograf to může mít jinak :-)

11. Podívejte se na věc z různých pohledů

Rozličná ohniska umožňují pohled na realitu z více úhlů pohledu, a také snímání z různé vzdáleností. To vám občas může zachránit kůži, a zároveň bude série snímků vypadat svěže a pestře. Někdo preferuje focení jedním ohniskem pro větší formální konzistenci obrazu, já osobně zatím upřednostňuji použití objektivů s více ohniskovými vzdálenostmi.


12. Celek, polocelek, detail

Emoci i popisnost fotografií v sérii snímků dosáhnete, pokud budou zachycovat situaci jako celek, potom se zaměřením na detail… a ještě krok mezi tím :-)

13. Začátek, průběh a výsledek děje

Analogicky s velikostí záběru můžete sledovat děj – začátek činnosti/událost/děje, jeho průběh, vývoj, a nakonec výsledek.

14. Barva, černobílá, a jiné zásahy do fotografie

Podle mého názoru by reportáž měla být v barvě a bez zásahů do barevného podání. Čím méně je úprav fotografií, tím je všeobecně reportáž hodnověrnější. Tabu je retuš, odstraňování jakýchkoliv objektů, nebo naopak jejich vkládání do snímků. Jde nám přece o pravdivou zprávu o události/cestě. Nemluvě o tom, že pokud byste byli novináři, mohla by vás podobná nedovolená úprava fotografie stát i místo. Každého pak může stát reputaci.

15. Odhodlejte se

V principu můžete fotit čím chcete, důležité je odhodlat se. Odvaha je to jediné, co vás ve skutečnosti obírá o krásné reportážní záběry.

Nafotit reportáž z cest je docela dobrá fotografická výzva, co říkáte? Určitě to vyzkoušejte, a pokud budete se svými výsledky spokojeni, nezapomeňte se zapojit do naší soutěže. 4. kolo Fotky Nikonblogu na téma Reportáž z cest trvá do konce srpna, podrobné informace najdete v tomto článku.

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.