Zn.: Vyměním 1 000 slov za jeden obrázek. A přidám ještě tři navíc…

Je asi zbytečné vysvětlovat fotografům význam vizuální komunikace. My všichni, kteří fotíme, se vyjadřujeme obrazem. Pokud se zrovna nejedná o technickou či reprodukční fotografii, snažíme se svými snímky vyprávět příběhy. Jeden obrázek tak řekne více než tisíc slov…

Společnost Nikon se rozhodla platnost tohoto starého moudra prověřit a požádala tři fotografy, aby se podíleli na zajímavém fotografickém projektu. Jaké příběhy jsou nejčastěji doprovázeny obrázky? Ano, jsou to pohádky! Úkolem fotografů proto bylo pokusit se o moderní obrazové pojetí tradičních pohádek, které znají (nejen) děti na celém světě. Každý příběh měl být „převyprávěn“ prostřednictvím pouhých čtyř snímků pořízených fotoaparátem Nikon D5500. Vybraní fotografové z Velké Británie, Španělska a Itálie, mezi nimi jedna žena, převedli do podoby krátké obrazové série pohádky Malá mořská víla, Červená Karkulka a Sněhurka. Na Nikonblogu vám postupně představíme všechna tři dílka a začneme Červenou Karkulkou od Itala Sandra Giordano.

Sandro Giordano pojal vizuální ztvárnění pohádky O Červené Karkulce vskutku svérázně. Navázal na svůj fotografický projekt IN EXTREMIS (bodies with no regret), kde na silně stylizovaných záběrech zpodobňuje osoby, které… jak to jen říci nejlépe? Asi takto: Karla Kryla určitě budete znát. A konec jeho písně Pasážová revolta – „…ryjeme držkou v zemi“ – je nejvýstižnější… Autor ke své čtveřici fotografií říká:

„Dobrá fotografie nás nutí diskutovat a přemýšlet. Nový přístup ke známému příběhu v podobě výrazných snímků, nám pomůže uvědomit si, jaké možnosti nám skýtá naše představivost.“

Sandro Giordano, Itálie – rozhovor

Jak se vám dařilo „vměstnat“ klasickou pohádku do pouhých čtyř snímků?

Musel jsem se rozhodnout, které prvky pohádky jsou nejdůležitější. To bylo ze všeho nejtěžší.

Proč jste se rozhodl pojmout klasickou pohádku takto moderně?

Vycházel jsem z velmi staré klasické verze, v níž jsem se snažil najít zásadní místa příběhu.

Které prvky jsou na vašich snímcích z hlediska vizuálního sdělení příběhu nejdůležitější?

Při hledání dokonalého obrazového vyjádření jsem byl na sebe velice přísný. Snažil jsem se příběh podat v tom nejjasnějším světle. Chtěl jsem rudě červenou barvu a našel jsem ji.

Co byste poradil mladým fotografům, kteří by se rádi prosadili s nějakým zajímavým projektem?

Neměli by přehlédnout žádné detaily a ani by neměli publikum nutit, aby nějaké muselo hledat.

Jak se vám pracovalo s fotoaparátem Nikon D5500? Jaké jsou jeho výhody ve srovnání se smartphonem či jiným podobným zařízením?

Díky dotykovému displeji Nikonu D5500 jsem mohl zaostřovat a přitom okamžitě kontrolovat, zda je vše v pořádku.

Lze ve vaší tvorbě nalézt nějaký konkrétní prvek, který by specifikoval váš fotografický styl?

Žádná tvůrčí zvláštnost mě nenapadá. Snad jen, že jsou mé fotografie velmi naturalistické.

Co bylo při focení pohádkové série nejdůležitější? Na co jste kladl největší důraz?

Především jsem dbal na adekvátní přirozené světlo, které by odpovídalo denním dobám, zachyceným na snímcích. Tři fotografie jsem pořídil v exteriéru, závěrečný snímek poté v interiéru.

Jaká jsou největší úskalí při realizování tohoto druhu projektů? A lze se jim nějak vyvarovat?

Podle mých zkušeností bývá největším zádrhelem počasí. A to, jak víme, není možné nikterak ovlivnit. Jedinou možností je obrnit se trpělivostí a v případě nutnosti odložit fotografování na příští den.

Co zahrnovala postprodukce?

Díky Nikonu D5500 nebyly nutné žádné složité postprodukční úpravy. Trochu jsem přidal na kontrastu a maličko si pohrál se sytostí barev. To je vše.