Mám-li být upřímný, pak přiznávám, že Nikon 1 J5 bych si dříve sám nepořídil. Poctivá FX zrcadlovka je pro mě základ fotografické práce a na boom bezzrcadlovek se pořád dívám s nedůvěrou. Ovšem stalo se, že jsem zabodoval v soutěži #PicWorth1000Word a vyhrál nablýskanou „Jé pětku“. Setkání fotografického konzervativce s novými technologiemi nakonec vyústilo v tento článek, v němž se chci podělit o několik poznatků týkajících se Nikonu 1 J5. Jedná se o postřehy, které jsem sám nikde nevyčetl a pro určitou skupinu fotografů a čtenářů Nikonblogu by mohly být přínosné. Pokud vám bude připadat, že objevuji Ameriku, je to známka toho, že jste o krok přede mnou, a budu rád, když se o vlastní zkušenosti podělíte v diskusi pod článkem.
Dotykový displej
Za nepřekonatelný problém jsem u Nikonu 1 J5 považoval absenci hledáčku. Jde mi především o intuitivnost – mít fotoaparát v rukách před sebou, prst na spoušti a ještě umístit do zákrytu ostřicí bod s předmětem, který chci mít ostrý, mě nevýslovně deptá. Překvapivě dobré řešení však nabízí výklopný dotykový displej. V tomto případě na displeji nejprve komponuji a potom jediným dotykem prstu zaostřím a zároveň vyfotím – pohotové a přirozené. Způsob držení a exponování přitom umožňuje i dobrou stabilitu přístroje bez zbytečného chvění. Bonbónkem je, že tato metoda člověka vůbec nesvádí ke středovým kompozicím, jako to dělává zrcadlovka.
Duální ovládání
S dotykovým displejem souvisí jedna z vůbec nejlepších vychytávek – možnost ovládat autofokus dvojím způsobem. Pokusím se to vysvětlit: Mám nastavené sériové snímání, režim AF-C a single point AF. Když pořídím snímek pomocí dotyku na displeji, je to jednorázový úkon, který se chová jako single shot + AF-S. Potom stačí přehmátnout prstem na spoušť a mohu s přesně umístěným ostřicím bodem průběžně doostřovat hlavní objekt a pořídit celou sérii fotografií (nebo můžu udělat jiný single snímek dalším ťuknutím na dispej.) Zjednodušeně jde o to, že displej se chová jako druhá spoušť a každá ze dvou spouští může mít jiné nastavení.
Přesný autofokus
Když fotografuji s jinými „malými přístroji“ (včetně DX zrcadlovek) při nedostatku světla, často dochází k fatální kombinaci dvou technických nedostatků: obrazového šumu a nepřesného zaostření, což dohromady vede k hrubé ztrátě detailů. Nikon J5 šumí úměrně velikosti svého jednopalcového snímače, nicméně procento dokonale ostrých fotek je i v horších světelných podmínkách veliké. Takže v praxi si ze šumu nic nedělám, jdu běžně až na ISO 3 200, ale snímky z mého pohledu zůstávají zcela použitelné, protože jsou ostré a ztráta detailů v důsledku zašumění obrazu je přijatelná.
Rychlost
Píše se to v každé recenzi Nikonů řady 1, ale i tak to musím zopakovat – celková provozní rychlost, včetně ostření, je perfektní. Všechny výše zmíněné vlastnosti by byly k ničemu, kdyby na foťáku všechno neklapalo dokonale rychle. Nulová prodleva mezi jednotlivými snímky mi u J5 dává reportážní pohotovost srovnatelnou se zrcadlovkou. To sice o svých aparátech hlásají všichni výrobci mirrorlessů, ale nemohu potvrdit, že by to u všech skutečně platilo.
Nový rozměr cvakání
Určitě znáte situaci, kdy se v obtížných podmínkách trápíte se zrcadlovkou v manuálním režimu a pořád se vám nedaří zrealizovat svoji představu o záběru. Pak přijde kamarád s mobilem, udělá cvak… a má TO tam. Přesně na tohle je Nikon 1 J5 také výborný. Nastavíte Auto ISO, program P a fotoaparát pracuje sám a spolehlivě. Hodně fotografů – včetně mne – nad vším moc přemýšlí, nicméně uvolnit se a práskat „snapshoty“ od boku je úžasně osvobozující.
Co chybí a co přebývá
Je tu samozřejmě dost funkcí, které mi jako zrcadlovkáři vadí, ale naštěstí bezprostředně nesouvisí s pořizováním snímků. V praxi mě sice někdy obtěžují, ale nelimitují.
Například režim přehrávání snímků je pro mě dost nepochopitelný – přesněji nutnost zdlouhavě přepínat jednotlivé módy přes menu. Myslím, že je primárně určený lidem, kteří neumí fotky přetáhnout do počítače a pouze je ukazují ostatním na displeji svého přístroje. Chybějící možnost manuálního ostření pomocí prstence na objektivu by mi v některých situacích usnadnila práci, ale chápu, proč tam není, typický uživatel J5 by ji stejně nevyužil. Také jiná logika menu a malá možnost individuálního přizpůsobení ovládacích prvků je u této kategorie asi akceptovatelná, ale po vlastním „My Menu“ se mi opravdu stýská.
…a pár drobností
Obrazová kvalita je přirozeně slabší než u přístrojů s výrazně většími snímači, ale je pořád tak dobrá, že kdybych přidal snímek z J5 na výstavu fotografií pořízených FX zrcadlovkou, jen málokdo by si všiml rozdílu.
Videu se věnuji zatím zcela amatérsky, Nikon 1 J5 jej však zvládá nejlépe ze všech přístrojů, co jsem kdy držel v ruce.
Výkonově je vestavěný blesk průměrný, ale líbí se mi, že je na těle upevněn „pružně“ a lze jej prstem vyklopit a přidržet až v 90° úhlu směrem nahoru.
Možnost úplně a zcela vypnout zvuk je výborná, když chci být nenápadný. Fotím potom tak tajně, že občas ani sám nevím, že jsem něco vyfotil. Velký vliv na to samozřejmě má také absence mechanické závěrky – Nikon 1 J5 je vybaven pouze elektronickou závěrkou.
Sériové snímání rychlostí 20 sn./s s průběžným ostřením je… jak to říci? Prostě pecka!
Parťák k zrcadlovce
Vždy jsem vedle zrcadlovky používal nějaký menší přístroj. Kompakty s malým čipem, stejně jako telefony, jsou obrazově o dvě a více tříd pod zrcadlovkou, přičemž jejich velikou, ale bohužel taky jedinou výhodou je, že se vejdou do kapsy. Lepší a dražší přístroje jako třeba Sony NEX nebo Nikon Coolpix A se zase tak nějak snaží zrcadlovku nahradit. Jsou to skvělé fotoaparáty, ale vedle FX zrcadlovky poněkud přebytečné.
Nikon 1 J5 je prostě jiný – vnáší do mého fotografování zábavnou nekomplikovanost při zachování velmi slušné obrazové kvality a pracovní rychlosti, navíc má pár schopností, kterými zrcadlovku překoná. Jsou tedy situace, kdy má smysl mít s sebou dokonalý pracovní nástroj – v mém případě Nikon D750 – a zároveň malého pomocníka Nikon 1 J5. Oba fotoaparáty se totiž perfektně doplňují.
Tomáš Trojan
Především se však věnuje fotografickému dokumentu, ve kterém se podle vlastních slov nesnaží vytvářet „hezké žánrové obrázky“, nýbrž skrze fotografie vyprávět příběhy. Ve svých posledních pracích klade důraz především na sdělení obsahu, snaží se přitom o estetickou originalitu oproštěnou od prvoplánové efektnosti. Systematicky pracuje na fotografických esejích, takže jednotlivé snímky je obvykle třeba vnímat v kontextu celého dokumentárního souboru. |
Fotogalerie
Všechny snímky byly pořízeny objektivem 1 Nikkor 10–30 mm F3,5–5,6 VR PD-ZOOM
