Svíčkování aneb časosběrné video v zimním interiérovém cvičení

Letošní zima je opět tak nějak už klasicky středoevropsky podivná – v „normálních“ nadmořských výškách se střídá sníh s deštěm, mráz s teplotami nad nulou – jedním slovem (a slušně) řečeno slota… V takovém počasí vyhnat fotografa ven není jednoduché, natož pak aby tam dlel dlouhé hodiny na jednom místě při snímání časosběrných videí… Protože jsme ale téma časosběrného videa už před časem nakousli a chceme se mu věnovat dál, připravili jsme takové malé interiérové cvičení. Nachystejte si svíčky, sirky a hasicí přístroj – jdeme na to!

V prvním, úvodním článku o časosběrném snímání jsme si objasnili princip tohoto „média mezi fotografií a videem“, neřekli jsme ale téměř nic praktického. Nastal čas to změnit. Co budu potřebovat, chci-li pořizovat časosběrné, anglicky timelapse video?

Plné kapsy karet a baterií

Předně nějaký ten fotoaparát, to dá rozum. Tedy ne jen tak nějaký, ale přístroj, který je vybaven funkcí časosběrného nebo intervalového snímání, případně fotoaparát a k němu tzv. intervalometr – vše viz minulý článek.

Časosběrné snímání je náročné na výdrž baterie a samozřejmě také na datový objem. Vybavte se tedy – v závislosti na spotřebě energie vašeho konkrétního fotoaparátu – dostatečnou zásobou plně nabitých akumulátorů a podle předpokládané délky snímání (počtu dílčích fotografií) také potřebnou kapacitou paměťových karet. Vše je pak potřeba přizpůsobit konkrétnímu prostředí.

Já jsem například cvičení Svíčkování, popsané dále v tomto článku, prováděl ve vytopeném interiéru, takže mi standardní akumulátor Nikonu D600 vydržel na 3 000 snímků a ještě hlásil cca 16 % zbývající kapacity. V interiéru také může být výhodou síťový zdroj k fotoaparátu. Něco jiného to však bude venku, situace se bude zhoršovat s klesající teplotou – nepodceňujte zásobu akumulátorů.

Totéž platí pro paměťové médium. Nemáte-li kam data z plných karet odkládat (počítač, notebook, databanka, …), je třeba mít dostatek karet. S tím úzce souvisí také velikost snímků. Já jsem byl při pořizování Svíčkování hloupý a fotil jsem tento časosběr na plné rozlišení, tedy 24 Mpx u D600 a 16 Mpx u D7000. Měl jsem k tomu sice dobrý důvod – aby se zachoval maximální dynamický rozsah velmi kontrastní scény – nicméně poté jsem se díky tomu docela natrápil. Více dále v článku.

Realita je tedy taková, že pro výstup ve Full HD vám stačí rozlišení 2 Mpx, přesněji rozměry 1 920 × 1 080 px. Když budou snímky o něco větší, nic se nestane, budete mít možnost ve střižně dělat virtuální zoom či pojezd. To už je ale trochu vyšší škola časosběru nebo spíš následného zpracování. Každopádně JPEG v nejlepší kvalitě a rozumná velikost to jistí.

Čas jako ve videu

Spoustu parametrů snímku je třeba nastavit manuálně, aby se jejich hodnota neměnila snímek od snímku – zde je shoda s natáčením videa. To platí bez výhrady o vyvážení bílé, citlivosti ISO a autofokusu. Já ale doporučuji vypnout všechny ostatní funkce jako je D-Lighting, redukce šumu nebo redukce vinětace.

Co si ale počít s expozičním režimem? Ideální je manuál – ten jsem použil i u Svíčkování. V praxi se však můžete zcela běžně setkat se situacemi – typicky například při východu nebo západu slunce – kdy se světelné podmínky výrazně mění, na což manuální nastavení není pochopitelně vhodné. Pak tedy zvolte prioritu clony (režim A). Proč? Aby se v průběhu snímání díky jednotnému zaclonění neměnila ani hloubka ostrosti dílčích fotografií. Expozice se tedy bude automaticky ovlivňovat časem závěrky.

Neuškodí ani zakrýt okulár hledáčku krytkou – parazitní světlo vnikající hledáčkem může ovlivňovat expozici. Já osobně krytku hledáčku používám na stativu téměř vždy. Co jsem to řekl? Na stativu?

Trojnožka povinná

Ano, nezmínili jsme však ještě extrémně důležité příslušenství – stativ. Jakkoliv lze při ostatní fotografické praxi často stativ nahradit například položením fotoaparátu na vhodné místo a podobně, u časosběru se jeho použití nevyhnete – každý jednotlivý snímek musí přesně sedět na ten předchozí a následující – to jinak než bez stativu nezajistíte.

Časosběrné video | Vždy používejte stativ

Máte-li možnost si vybrat mezi lehkým nebo těžkým stativem, volte vždy ten robustnější, pevnější. Když pak budete třeba v průběhu snímání vyměňovat paměťovou kartu nebo akumulátor, nestane se vám, že s fotoaparátem nechtěně pohnete. Doporučení, že je důležité před započením snímání časosběru mít všechny klouby a spoje stativu a hlavy pevně dotažené, snad ani není třeba dodávat.

Lehko na cvičišti…

Pro zimní interiérové cvičení jsem si vybral jednoduchý námět – hoření svíčky. Tedy spíše svíček, protože jsem jich měl čtyřiadvacet… Jestli si myslíte, že stačí svíčky rozložit na stole a začít „blikat“, tak trochu zabrzděte. Nějakou tu přípravu to bude chtít.

Předně jsem musel zjistit, jak dlouho hoří nejdelší svíčka – abych věděl, jaký nastavit interval fotografování jednotlivých snímků časosběru. Jednu svíci jsem tedy den před akcí zapálil a nechal vyhořet. Trvalo to zhruba šest hodin. Mým záměrem bylo z těchto šesti hodin vytvořit cca tříminutové video o rychlosti 30 fps. Tedy „hrubé“ video s možností zkrácení či prostřihů na čistý čas méně než dvě minuty. Tři minuty času znamená pořídit 5 400 snímků za šest hodin. Jednoduchá matematika říká, že je to 900 snímků za hodinu, což je 15 fotografií za minutu, tedy každé 4 sekundy jedna.

Já jsem ve finále – už ani nevím proč – nastavil interval 5 s (fotil jsem v režimu Intervalového snímání, byť u D600 jsem mohl použít funkci Časoběrné snímání). Ani to nebylo bohužel dobře, protože jak se ukázalo za dalších osm hodin, sestava svíček oproti jedné zkušební hořela o dvě hodiny déle. Naštěstí to nevadí, video jsem pak zrychlil ve střižně – výsledek de facto odpovídá dvojnásobku původní frevence – 60 fps (byť se samozřejmě přehrává ve 30 fps).

Ještě jedno kafe

Ani nastavením intervalu však příprava nekončí. Ještě je třeba zjistit expozici. Nijak jinak, než zapálením všech svíček a změřením času a clony… V rámečku níže v článku si všimněte, že jsem držel expozici 1/60 s. Dělal jsem to podle doporučení některých zkušených „timelapsistů“, kteří radí používat časy závěrky stejně jakou u videa na hodnotě poloviny snímkové frekvence. Musím říci, že v případě Svíčkování se to vyplatilo, pohyb plamínků není zbytečně trhaný krátkým časem závěrky.

No a teď už jen nachystat dostatek paměťových karet, akumulátorů, uvařit si konev kávy a jde se na to… Přidám ale ještě malou poznámku: Na videu vidíte, že se střídá celkový záběr na scénu a detaily hořících svíček. Při pořizování tohoto časosběru jsem totiž využil dvou fotoaparátů, kdy jeden snímal trvale celkový záběr a druhým jsem „vypichoval“ krátké detaily. Prostřižením detailů do celkového záběru video dostává větší zajímavosti než jen jeden pohled na hořící svíčky.

Časosběrné video | Před akcí

A ještě pro umělce a „umělce“: Vím, že tohle Svíčkování je blbinka. Neklade si žádné vysoké cíle, nehodlá vás posadit na zadek. Je to skutečně jen pouhé cvičení k vyzkoušení časosběru v teple a pohodě. Zkuste si ho však – uvidíte, jak docela vydatně taková blbůstka dokáže zaměstnat mozek…

Časosběrné video Svíčkování – trocha čísel

Časosběrné video | Vybavení Použitá výbava:
Nikon D600 (celkový záběr po celou dobu 8 hod.)
Nikon D7000 (detaily po cca 700–1 000 snímcích)

Objektivy:

AF Nikkor 85 mm F1,8D (celkový záběr)
AF-S Nikkor 24–85 mm F3,5–4,5G ED VR + AF-S Nikkor 70–200 mm F4G ED VR (detaily)

Stativy:

Manfrotto 755XB s hlavou MVH502AH + 190XPROB s hlavou 804RC2

Paměť a energie:

2× paměťové karty SDHC SanDisk Extreme 32 GB (+ záložní 8 GB karta)
4× akumulátory Nikon EN-EL15

Kompars…

24 svíček, 9 keramických podšálků a zapalovač

Statistika:
6 580 snímků
87 GB dat
Doba snímání 8 hodin
Interval mezi snímky 5 s
Délka finálního videa 1:28 min

Expozice:
celkový záběr 1/60 s, F8, ISO 1 250
detaily 1/60 s, F16, ISO 2 200

Pokračování příště

V tomto článku jsme se nevěnovali žádnému softwaru, ve kterém byste – nevlastníte-li Nikon D600, D800 nebo D4, které umí složit časosběr automaticky ve fotoaparátu – mohli z dílčích snímků video vytvořit. Tomu budeme věnovat samostatný díl (snad tentokrát už brzy). Abyste ale nyní neskončili jen u hromady fotografií, máme pro vás dva tipy na free programy, které umožňují jednoduché složení časosběru.

Jednak je to známá Picasa od Google, která kromě nastavení rychlosti (fps) umožňuje přidat i jednoduché titulky a existuje mimo Windows také ve verzi pro Mac. Druhý tip nám poslal šéfredaktor Nikonclubu.cz Michal Kupsa – jde o jednoduchý program pro Windows – Startrails. Takže příště! Nyní se ale ještě můžete podívat na minutové video jak jsme fotili Svíčkování.


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

4 komentáře

  1. Tak je to pěkné, to ne že ne. Ale že bych si takhle chtěl vyplýtvat tolik cyklů závěrky… Podle mě je na timelapse zrcadlovky škoda, posloužit by mohl docela dobře i nějaký (systémový?) kompakt, něco co nemá mechanickou závěrku a zrcátko.

  2. Petře, musím uznat, že fakt dóóóst dobrý, tu svíčku si asi zkusím taky, napadla mě kravina, jak to ještě trochu vylepšit. Díky a těším se na další díl!

  3. Zdeněk Materna: Máte pravdu, závěrku to „žere“ fest… Ale je to ideální vyzkoušet u nového fotoaparátu – závěrka se aspoň pořádně „zajede“ ;-)

  4. IMO bych na to radeji nez novy fotak pouzil secondhand D40 za par tisic, a nebo treba dojizdejici D80 s 180k na zaverce ..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *