„Svícení se nechci vzdát.“ Lukáš Neasi fotí bikera v měsíční krajině s bleskem na dronu

V dnešní době je vcelku běžné, že spousta lidí dronem fotí nebo točí videa, ale přiznám se, že mě osobně by nenapadlo pověsit na něj blesk. A přitom je to vlastně přirozené – sluníčko svítí taky shora. Nicméně byl to Lukáš Neasi, který pravděpodobně poprvé u nás tuto techniku svícení vyzkoušel, aby se s jedinou fotografií, která z toho vznikla, hned umístil na 2. místě v loňské prosincové fotce měsíce českého Red Bullu. V následujícím rozhovoru Lukáš prozradí celé své know-how, abyste si focení s bleskem na dronu – jak autor s úsměvem dodává – mohli sami také vyzkoušet.

Foto Lukáš Neasi
Foto Lukáš Neasi

Lukáši, nechci tvrdit, že jsem viděl všechno, ale fotografii, svícenou bleskem, připevněným na dronu, jsem poprvé viděl až u vás. Jak vás napadlo, udělat to zrovna tímto způsobem?
„Pro mě je tato fotografie v podstatě portrét, a když člověk fotí portrét ve studiu, často taky používá světlo seshora. Takže já jsem jenom sundal blesk ze stativu, dal jsem ho na dron, a udělal jsem portrét nikoliv ve studiu, ale venku s jezdcem na kole. Myslím, že v Česku tohle ještě nikdo nedělal, i když ve světě už to bylo ‚vymyšlené‘. U mě šlo spíš o to, že jsem focení dlouho odkládal, ale na konci loňského roku se sešly ideální podmínky, ať to bylo prostředí – ‚měsíční krajina‘ –, nebo dobré světlo v modré hodince, a taky jsme se všichni – já, biker Vilibald a pilot dronu David – byli schopní sejít v jednom termínu.“

V jednoduchosti je síla… ale předpokládám, že zase tak snadné to nebylo.
„Samozřejmě po technické stránce je to trochu složitější. Kromě samotné kompozice jsem musel vyřešit světelný poměr přirozeného světla a blesku, aby pozadí nebylo černé, byly vidět struktury povrchu. Pilot dronu to pak musel celé korigovat, protože v minus deseti pod nulou, kdy jsme fotili, vydržel dron – navíc zatížený bleskem – ve vzduchu jenom pět minut. Nehledě k tomu, že dron měl bleskem zakryté čidlo proti nárazu, takže neustále protestoval a nechtěl se držet na místě. Takže než třeba jezdec vyjel, dron se posunul o deset metrů mimo.“

Když bychom zůstali u techniky: To byl běžný systémový blesk? A dron byl taky „obyčejný“, zkrátka sériová produkce, žádný velký dron?
„Ano, byl to normální systémový blesk do sáněk foťáku a běžný dron DJI, který je možné si dnes pořídit kdekoli.“

Takže teď jste všem ukázal, že to jde bez speciálního vybavení, a může vás každý napodobit :-)
„Přesně tak. Když se člověk zvedne z gauče, vezme normální blesk a běžný dron, může si to vyzkoušet každý. Neměli jsme žádný speciální držák na blesk, ostatně on ani takový neexistuje. Vzali jsme obyčejnou filmařskou gafu, omotali jsme jí blesk a modlili se, aby to vydrželo :-)“

Když jsme se bavili před rozhovorem, říkal jste, že bylo pět pokusů – pět jízd. Z toho vznikla jen ta jedna jediná fotografie?
„Jen jedna fotka. Zásadní ‚tenká hrana‘ byla v tom, že jsme fotili na konci dne, kdy světelné podmínky netrvaly dlouho. Pak je ve hře samozřejmě jezdec, provádějící zhruba pětimetrový skok, na který se rozjíždí skoro ve tmě. Pro něj je strašně těžké to skočit rovně, natož dělat ještě nějaký trik. Však je taky na videu vidět, že se to u jednoho pokusu neobešlo ani bez pádu.“


Fotil jste to Zetkem, jak je zřejmé z videa, jenom není poznat, jaký je to model.

„Fotil jsem to na model, který je nejstarší z řady Z – tedy na Nikon Z 6. Kupoval jsem ho hned, jak byl uvedený na trh, a stále výborně slouží. Nasazený jsem měl objektiv NIKKOR Z 24–70 mm f/2,8 S. Já s Nikonem fotím celou dobu, co se ve fotografii pohybuju. Když jsem začínal, byla to doba focení BMX a skejtů, a tehdy se všechno svítilo blesky. Dnes se mezi fotografy těchto žánrů víc upřednostňuje daylight, ale já se svícení nechci vzdát.“

Tyhle „divoké“ sporty se vždycky přiblejskávaly. Nemůže být současný příklon k přirozenému světlu jen jakýsi módní trend?
„To je pravda, bleskem se to vždycky svítilo třeba před deseti lety. Ale mně přijde škoda toho nevyužívat i dnes. Navíc technologie pokročila, rádiové odpalovače dnes umožňují používat i velmi krátké časy, klidně 1/8000 sekundy, což dřív nebylo – limit byl na 1/250 s. Já navíc hrozně rád používám rybí oko, které se dnes taky skoro přestalo používat. Občas na mě mladí kolegové koukají, jako by mi bylo sedmdesát a spadl jsem z višně :-) Ale pro mě je to něco, s čím cyklistická, BMX nebo skejtová fotka začínala; a mám pocit, že je to prvek, který definoval nějaký styl a pořád sem patří. Jako doplňkový objektiv pro jednu, dvě fotky, ne samozřejmě jako hlavní sklo. Ale i tak preferuju rybí oko například před širokoúhlým zoomem NIKKOR Z 14–24 mm f/2,8 S.“

Lukáši, díky moc za rozhovor!

Lukáš Neasi o soběLukáš Neasi

Jmenuji se Lukáš, jsem profesionální fotograf na volné noze. Zároveň mám to štěstí, že jsem součástí Red Bull photography, a už několik let mě podporuje značka Nikon. Kdybych měl shrnout co dělám, tak rád fotím fotky a jezdím na kole. Tenhle cyklus opakuji dokola, pořád mě to neskutečně baví a naplňuje.

Web www.lukasneasi.com
IG @lukasneasiphoto

 

Sdílej

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *