Staré moudro praví, že věcí si začneme vážit teprve, až když je nadobro ztratíme. Těmi věcmi obvykle bývá míněno zdraví, láska, svoboda… A je to velká pravda. Člověk byl jako jediný tvor na naší planetě obdařen rozumem, a po pravdě jej občas používá tak nějak prapodivně. Nicméně proč tento úvod k novoročnímu přání na Nikonblogu?
Vezmu to malou oklikou. Přiznávám, nikdy jsem neměl v oblibě klasické fotografické přání „dobré světlo“. Považoval jsem to za klišé, a říkal jsem si, že přece každý fotograf zná význam dobrého světla. Myslel jsem si (a to si myslím stále), že dobré světlo by mělo být samozřejmou součástí fotografie, takže není potřeba o něm pořád mluvit, a tak dále, a tak dále. Nicméně ve fotografii se pohybuji už několik desítek let, a čím dál víc zjišťují, že dobré světlo není pro mnoho fotografů ani zdaleka samozřejmostí. Spousta „lidí s fotoaparátem“ světlo často vůbec nevnímá, natožpak aby jej kreativně využívali a… v podstatě tak naplňovali podstatu fotografie – kresbu světlem.
Nechci ale být těsně před dnem, kdy my křesťané oslavujeme narození Ježíše Krista, a ostatní jednoduše čekají na dárky od Ježíška, zbytečně negativní. Samozřejmě vím, že existuje další nemalá skupina skvělých tvůrců, kteří se světlem pracují excelentně. Takže se obloučkem vracím k úvodu a čtenářům Nikonblogu přeji požehnané Vánoce a do nového roku 2019 toto:
Hledejte dobré světlo, važte si ho a neztraťte jej.
Jeden komentář
Petře, veľmi pekné prianie, podobne aj Tebe.