S duší zrcadlovky – Nikon Coolpix A v podrobném testu

Před asi deseti lety, kdy začala být digitální fotografie dostupná i běžným (byť stále lehce movitějším) uživatelům, jsem „prorokoval“, že digitalizace přinese mnoho nových typů fotoaparátů, které ve „filmové době“ nebylo možné vzhledem k technologickým omezením vyrobit. Ano, byl jsem velký optimista – zase tak převratné aparáty nová doba nepřinesla a de facto kromě toho, že máme mnohem více velikostí snímače než bylo či je rozměrů filmu, konstrukce samotných fotoaparátů tak odlišná od „klasiky“ není. Naopak, výrobci se rádi do minulosti virtuálně vracejí, retro je velmi oblíbené, uživatelé na to slyší.

Není tedy divu, že vznikl Nikon Coolpix A – fotoaparát, který bez velkých výhrad snese označení „profesionální kompakt“. Jde o výkonný přístroj z pohledu snímací sekce, klasicky monofokální s pevnou optikou, pouze u něj neočekávejte hledáček – ten nahradil soudobý LCD displej (i když optický průhledový hledáček lze připojit). Zkrátka novodobá klasika pohotového, lehkého a nenápadného aparátu například pro streetfotografii či dokument.

Úvod

Nikon Coolpix A


Klíčové vlastnosti Nikonu Coolpix A
DX snímač s rozlišením 16 Mpx

CMOS snímač o rozměrech 23,6 mm × 15,6 mm vytváří fotografie o rozměrech 3 264 × 4 928 px. Snímač Coolpixu A nemá low-pass filtr, díky tomu dosahuje perfektní ostrosti obrazu. Samozřejmostí je možnost snímání do RAWu.

Pevně vestavěný monofokální objektiv

Optimalizovaná optika s ohniskem 18,5 mm a světelností F2,8 dává po přepočtu crop faktorem 1,5× obrazové pole odpovídající širokoúhlému 28mm objektivu (eq. kinofilmu).

Manuální zaostřování prstencem objektivu

Podobně jako u zrcadlovek lze ručně zaostřovat pomocí kroužku na objektivu. Ostřicí módy jsou rychle přístupné díky mechanickému přepínači na boku aparátu.

Vysoká citlivost bez nadměrného šumu

Díky velkému DX snímači lze bez obav o zašumění obrazu využívat citlivosti až ISO 6 400, v manuálním nastavení až ISO 25 600.

Výklopný blesk a „sáňky“

Coolpix A je vybaven malým výklopným bleskem, který lze použít například pro přisvětlování na denním světle. Nechybí ani klasické sáňky pro externí blesky Speedlight.

LCD displej s rozlišením 921 000 obrazových bodů a možnost optického hledáčku

Třípalcový displej s antireflexní vrstvou zobrazuje 100 % obrazu zachyceného objektivem. Volitelně lze do bleskových sáněk nasadit optický průhledový hledáček.

Záznam Full HD videa

Záznam videosekvencí Full HD (1 080p) – s možností plného manuálního řízení záznamu a s vestavěným stereomikrofonem.

Wi-Fi a GPS pomocí adaptérů

Pomocí volitelného adaptéru WU-1a lze posílat fotografie do smartphonů nebo tabletů s operačním systémem AndroidTM ODKAZ nebo iOS. Smartphony nebo tablety mohou fungovat také jako bezdrátové dálkové ovládání Nikonu Coolpix A. GPS souřadnice budou do EXIFu fotografií zapisovány při použití volitelné jednotky GPS-1.

Nikon Coolpix A

Podrobné technické parametry Nikonu Coolpix A najdete zde.
Doporučená prodejní cena 24 990 Kč

Konstrukce a ovládání

Na úvod této kapitoly nemohu jinak, než „citovat sám sebe“, respektive zkopírovat část prvního pohledu na tento fotoaparát. Pokud tedy budete mít pocit, že následující text jste už četli, hrdě se přiznávám k „vlastnímu plagiátorství“.

Je pochopitelné, že v případě aparátu s relativně velkým snímacím čipem nejde o kapesní stylovku jako například Coolpixy řady S – s rozměry 111 × 64 × 40 mm se jedná o maličko větší kompakt, než na jaké jsme v současné době zvyklí. Oproti zrcadlovkám je to ale placatá lehká věcička (hmotnost 300 g), kterou v tomto ročním období není problém nosit na krku jen tak pod bundou. Ostatně oněch 40 mm hloubky je v nejsilnějším místě u objektivu, samotné tělo má jen 28 mm tloušťku.

Neočekávejte ergonomii zrcadlovky – grip jako takový zde vůbec není, pouze na přední stěně je podlouhlý pogumovaný výstupek pro zapření prstů, vzadu pak tradiční malý prostor pro palec pravé ruky. I přes to se Coolpix A vcelku dobře drží, přispívají tomu právě trochu větší rozměry těla. Ač to nemám rád, v případě nouze lze docela spolehlivě „Áčko“ držet i jednou rukou.

Nikon Coolpix A

Protože je objektiv v transportní poloze zasunutý, je také start o něco delší než u DSLR, které nabíhají de facto okamžitě po zapnutí. Provedl jsem sérii měření a vyšlo mi, že první fotografii lze pořídit za 1,7 sekundy od zapnutí přístroje. To není vysloveně špatná hodnota, nicméně lovcům kradmých momentek bych doporučil spíše aparát při akci zbytečně nevypínat – ostatně navíc i spotřeba energie bude menší než při neustálém zatěžování motorku objektivu při vypínání a zapínání.

Nikon Coolpix A
Která verze se vám líbí víc? Černá nebo titanově stříbrná?

Nikon Coolpix A představuje takřka klasický fotoaparát pro streetfoto – přesněji klasický v moderním digitálním pojetí – zajímala mě tedy kromě jiného také hlasitost závěrky. Ta je konstrukčně „něco na způsob“ centrální závěrky, spíše je to jen malá a lehká kovová planžeta, zakrývající poblíž sedmilamelové clony otvor objektivu. To znamená, že při expozici dojde jen k téměř neslyšnému cvaknutí. Rozhodně se nestane nic, co by jen vzdáleně připomínalo „rambajz“ exponující zrcadlovky.

S tím souvisí také rychlost a hlučnost autofokusu. Zvukový projev je sice slyšitelný, zároveň však je akceptovatelný i v tichém prostředí. S rychlostí je to už horší – Cooolpix A ostří na základě kontrastu vyhodnocovaném na snímači a už z principu tohoto způsobu zaostřování „pumpuje“ objektivem, nežli najde správnou polohu zaostření. Ne, že by mu to trvalo nepřiměřeně dlouho, ale například Nikony 1 ostří rozhodně výrazně rychleji…

K rychlosti ostření ještě poznatek z praxe: Nikon Coolpix A má dva režimy autofokusu – „běžný“ AF a Makro. V běžném rozsahu objektiv zaostřuje cca od 50 cm, v makru pak od deseti centimetrů. Když ale makro necháte zapnuté, zřetelně se prodlouží doba zaostřování i v běžném rozsahu ostřicích vzdáleností – to je samozřejmě logické a náprava je snadná – přepnout na boku těla volič zaostřovacích režimů na správnou hodnotu AF.

Hra na zrcadlovku

Jak dobře vidíte na zadním pohledu, tak jako snímač je i ovládání zrcadlovkové. Nahoře „pod palcem“ pravé ruky je jeden roller, druhý pak v paralelní funkci čtyřsměrného voliče najdete na zadní stěně. Tlačítka jsou rozmístěna vlevo i vpravo, což pro praxi znamená, že ovládání je „obojruč“. Například pro změnu citlivosti musíte levou rukou zmáčknout tlačítko ISO a pravým palcem otáčet rollerem ke zvolení potřebné hodnoty. Musím přiznat, že tento způsob ovládání, který je u zrcadlovek díky rozměrnému gripu pro pravou ruku víceméně přirozený, u kompaktu s mnohem horší ergonomií držení úplně ideální není. Trochu mě to rozčilovalo hlavně u korekce expozice, pro jejíž nastavení musíte změnit držení levé ruky při kompozici záběru. Korekci EV bohužel nejde přiřadit zadnímu rolleru tak, jak je to u DSLR.

Nikon Coolpix A

Jinak ovšem k ovládání není třeba mít jiné výhrady – skutečně z velké části vychází ze zrcadlovek, spoustu parametrů můžete nastavovat také přes informační displej. V praxi stejně obvykle budete potřebovat pouze horní roller k nastavení clony nebo času, zmíněné tlačítko ISO a EV, plus čtyřsměrný volič k posunu ostřicího bodu. Velmi jsem byl spokojen s umístěním přepínače ostřicího režimu (AF/Makro/MF) na boku fotoaparátu.

Nikon Coolpix A

Jde to i bez hledáčku

Hned při uvedení Nikonu Coolpix A se objevilo mnoho negativních ohlasů na absenci hledáčku. Ano, je pravda, že na přímém slunci je LCD displej hůře čitelný. Podotýkám, že nikoliv nečitelný nebo nepoužitelný. Technologie výroby displejů už také pokročila, antireflexní vrstvy už jsou na mnohem lepší úrovni než před pár lety, displej samotný má 9stupňovou regulaci jasu, takže i v silném osvětlení použitelný je.

Nikon Coolpix A

Samozřejmě, že optický nebo elektronický hledáček vybavený účinnou očnicí poskytuje o třídu lepší komfort, to nehodlám popřít, stejně jako nebudu tvrdit, že kdyby Coolpix A hledáček měl, nepoužíval bych jej. Realita je ale jiná, volitelný přídavný „průhleďák“ DF-CP1 je poněkud drahý (doporučená prodejní cena 8 290 Kč), takže se většina uživatelů smíří s používáním displeje.

Na druhou stranu, ono to má i svou výhodu. Tam, kde vás se zrcadlovkou ochranka poklonkuje pryč ze zákazu focení, budete při focení „přes displej“ coby běžní turisté blahosklonně tolerováni. Což se – v dnešní době plné omezení fotografování – mnohdy hodně cení.

S bleskem na slunci

Nikon Coolpix A je kompaktní fotoaparát, proto neočekávejte modularitu podobnou jednookým zrcadlovkám. Sáňky na horní stěně jasně indikují možnost připojení externích blesků – vyzkoušel jsem spolupráci se starším Speedlightem SB-800 a vše klapalo, jak má. Na druhou stranu, toto není fotoaparát, se kterým byste „velký blesk“ nadužívali. Myslím, že budete spíše raději nenápadní bez něj s výhodnějším využitím vyšší citlivosti.

Nikon Coolpix A
„Áčku“ budou slušet spíše menší blesky než nejvyšší modely Speedlightů

Co se však může hodit častěji, je set objektivové redukce se sluneční clonou UR-R24 + HN-CP18. Využití sluneční clony je jasné, u redukce pak počítejte s filtrovým závitem 46 mm – tedy poměrně běžnou hodnotou filtru. Sadu je možné pořídit jak v černé, tak i v titanově stříbrné barvě – sladíte si ji tedy s tělem, doporučená prodejní cena je 1 790 Kč.

Nikon Coolpix A
Objektivová redukce se sluneční clonou UR-R24 + HN-CP18

Funkce a vlastnosti, video

Pokud jsem v předchozí kapitole a prvním pohledu na Coolpix A chválil tichý provoz závěrky, měl bych k tomu ještě dodat jednu nevýhodu a jednu další přednost. Nectností je nejkratší čas 1/2 000 sekundy, který vás bude v silném osvětlení – typicky například ve slunných letních dnech – nutit clonit i v případech, kdy to nebude vaším tvůrčím záměrem. Na druhou stranu je nutné uznat konstrukční omezení centrální závěrky (starší aparáty si většinou musely vystačit max. s 1/500 s, i delším časem). Nějaký ten neutrálně šedý filtr v kapse (a nezbytná redukce na objektiv – viz předchozí kapitolu) však rozhodně nebude od věci…

Příjemnou stránkou je naopak synchronizace vestavěného blesku, která – jak se u tohoto typu závěrky dalo očekávat – obslouží i nejkratší čas 1/2 000 s. Ono vysunovací „blikátko“ tak dostává i při malém výkonu větší smysl a možnosti využití.

Nikon Coolpix A
Přisvětlení vestavěným bleskem na denním světle – expoziční čas 1/1 600 s

Nyní mi opět dovolte zopakovat část prvního pohledu na Nikon Coolpix A:

Tělo je – jak jste už sami zjistili – poseto mnoha tlačítky a dalšími ovládacími prvky přímého přístupu, což je vlastnost, kterou se řadí spíše mezi zrcadlovky než ke kompaktům. Já jsem na něm zpočátku hledal „čudlík“ pro zaclonění ke kontrole hloubky ostrosti. Tlačítko nikde…

„Že by soudruzi v Japonsku někde udělali chybu?“, říkal jsem si, dokud jsem nezjistil, že tlačítka tohoto typu netřeba. Objektiv totiž nepracuje s otevřenou clonou jako u zrcadlovek, nýbrž tak, jak kolečkem volíte clonu, souběžně se zavírají či otevírají lamely clony v objektivu. Náhled hloubky ostrosti je permanentní…

Nikon Coolpix A

Mimochodem, manuální ostření pomocí kroužku kolem objektivu je, jak jsem předpokládal, elektrické – pohyb prstencem pouze předává informace ostřicímu motorku objektivu – funguje ale výborně. Krok posuvu není ani krátký ani dlouhý, prostě tak akorát. Na displeji s vysokým rozlišením lze ostření – za vydatné pomoci lupy – kontrolovat s patřičnou jistotou.

V komentářích u prvního pohledu se čtenář Marek ptal, zdali právě zavírání clony, tedy snižování světelnosti, nemá vliv na rychlost autofokusu. V redakci Nikonblogu bohužel nemáme prostředky, jak to exaktně změřit, nicméně prostým vnímáním se dá zjistit, že určitý vliv zde je. Projevuje se ale až u opravdu velkých clon, řekněme od F16 a výše (při velmi slabém osvětlení už od F11). Objektiv sice zaostří, ale přece jenom mu to o něco déle trvá. V praxi však půjde o mizivé procento případů, předpokládám, že většina uživatelů bude spíše využívat světelnosti nežli aby hodně clonili.

Video v ilegalitě

Jako každý současný fotoaparát, umožňuje i Nikon Coolpix A natáčet video – konkrétně v maximální kvalitě 1 080/30p (nebo 25p či 24p) se stereofonním zvukem. Menší zádrhel však nastává při prvním pokusu o natáčení. Jak se to, k čertu, zapíná?!

Je to divné, ale „Áčko“ nemá ani separátní videospoušť, ani režim videa na kruhovém voliči režimů. Po pečlivém prozkoumání menu (nepohrdněte ani návodem) zjistíte, že režim videosekvencí se zapíná u položky „drive“, tedy tam, kde se nastavuje samospoušť, sériové snímání apod. Naštěstí se tato funkce dá uživatelsky přiřadit tlačítku Fn1 na přední stěně, takže se zase tak moc nestalo. Ty nervy, kdy zkušený tester nemůže najít správný ovladač, bych vám ale nepřál…

Coolpix A má však v záležitosti videa několik dalších příslovečných „ale“. Sice umožňuje stereofonní záznam zvuku pomocí vestavěné dvojice mikrofonů, nicméně konektor pro externí mikrofon byste na těle hledali marně. Stejně tak podporuje plně manuální řízení záznamu, to se však netýká zvuku, který jde jen zapnout nebo vypnout. Navíc při manuální expozici se na displeji nezobrazuje „teploměr“ správného osvitu. Zkrátka jakoby vývojáři z mně neznámého důvodu video do „Áčka“ dali jen jako doplněk a ještě se k tomu museli hodně přemlouvat.

Obrazová kvalita, demosnímky a celkové hodnocení

Byť jsem byl doposud v tomto testu občas i lehce kritický, co se týče obrazové kvality budu naopak hýřit superlativy. Nejprve se ale pustím na poněkud tenký led či chcete-li, horkou půdu. K obrazové kvalitě patří také optika a v souvislosti s ní se objevily hlasy – a ještě se určitě vyskytne mnoho dalších – které budou tvrdit, že světelnost F2,8 není u pevného ohniska nic moc. Není, to je samozřejmě pravda. Na druhou stranu si říkám, jak byste využili vyšší světelnost v praxi? Už při F2,8 je hloubka ostrosti poměrně malá, natož při menší cloně. V takové řekněme „kontaktní vzdálenosti“ při streetfotu nebo dokumentu kolem 1,5 metru je hloubka ostrosti při plné díře kolem 75 cm. To považuji za rozumně velkou oblast, eliminující případné chyby zaostření a zároveň pokrývající dostatečně „čitelnou“ proostřenou hloubku pole. I v malých prostorách, typicky interiérech, máte ještě pořád dostatečný odstup od neostrých částí obrazu – je zachovaná prostorovost fotografie.

Jednu či maximálně dvě clony, které byste získali světelnějším objektivem snadno doženete vyšší citlivostí snímače. Nikon Coolpix A nadbytečným šumem rozhodně neplýtvá, takže zde problém nenastává. Nemusíte se ohlížet na nejrůznější optické vady, kterými obvykle vysocesvětelné objektivy na plnou díru trpí, zkrátka jde o takříkajíc „robustní“ řešení.

Mimochodem, ve hře s citlivostí jsou také konstrukční komplikace. Uvědomili jste si, jak je současná osmnáct a půlka Coolpixu A malá? Zvýšení světelnosti by zaručeně přineslo zvětšení rozměrů objektivu a tím i celého fotoaparátu, což by se potenciálním uživatelům asi moc nelíbilo. A nebavím se o cenovém nárůstu už tak drahého fotoaparátu…

Optika za jedna

Dobrá, dost bylo spekulací, pojďme dále. Jestliže vás něco zaujme na první pohled, pak je to skvělá ostrost snímací soustavy. Zcela záměrně používám pojem „snímací soustava“, ne pouze objektiv, protože na ostrosti bude mít jistě svůj lví podíl i absence low-pass filtru snímače. V každém případě se ale připravte na snímky s řezavými hranami, a to nejen v RAWu, ale také v obyčejném JPEGu.

Objektiv kreslí výborně už od plné díry a vyniká také perfektním přenosem kontrastu. „Unaví“ se až za clonou F11, kdy už se pomalu začíná projevovat ohybový jev. Velmi mile vás překvapí jemný bokeh a téměř nulové zkreslení. Exaktně má sice optika 0,63 % soudkovitost, v reálu to však nepoznáte ani například na architektuře. V protisvětle se samozřejmě objeví nějaká ta „prasátka“, celkový kontrast snímků však snížený není. Podotýkám, že jsem Coolpix A testoval bez volitelné sluneční clony.

Budete-li usilovně hledat chromatickou vadu, objevíte ji, rozhodně se ale nedá označit za rušivou nebo snad nadměrnou. Jediné, co by snad někomu mohlo trochu vadit, je vinětace objektivu, které se nevyhnete ani při zaclonění. Jako obvykle dodávám, že vinětace se lze snadno zbavit při postprocesingu.

Nikon Coolpix A
Ukázka vinětace při clonách F2,8 až F8

Na vynikající obrazové kvalitě se ale – jak už jsem podotkl – podílí i snímač, neřkuli obrazový procesor EXPEED 2. Než si ukážeme některé exaktní testy, je třeba zdůraznit výborně fungující vyvážení bílé, které i v umělém světle a částečně v mixu různých světelných zdrojů poskytuje překvapivě dobré výsledky – podotýkám v automatice WB, nikoliv při ruční kalibraci. Výborná je také dynamika snímače – to je další důvod, proč mít v kompaktu velký DX čip. Spolu s nikoňáckou funkcí Active D-Lighting tak dostáváte velmi široký rozsah využitelných expozic.

Nikon Coolpix A
Ukázka širokého dynamického rozsahu snímací soustavy Nikonu Coolpix A
Šumí jako… Zrcadlovka

U hodnocení šumu se skutečně omezím pouze na strohé konstatování typu: Co dokážou současné DX zrcadlovky Nikonu, to umí i Coolpix A. Citlivost ISO 1 600 v praxi není vůbec žádný strop, klidně používejte o jedno EV vyšší hodnotu. Limitní je jako obvykle až poslední a předposlední ISO, v tomto případě ISO 12 800 až 25 600, které už moc koukatelné není. Nicméně podívejte se na ukázky – jako obvykle ve trojicích nejprve JPEG se zapnutým odšumováním Normal, vprostřed RAW s vypnutým odšumováním a vpravo pak decentně manuálně odšuměný RAW.

Nikon Coolpix A
Zdrojový snímek s vyznačeným výřezem
Nikon Coolpix A
ISO 800
Nikon Coolpix A
ISO 1 600
Nikon Coolpix A
ISO 3 200
Nikon Coolpix A
ISO 6 400
Nikon Coolpix A
ISO 12 800
Nikon Coolpix A
ISO 25 600
Celkové hodnocení

Pro „závěrečné slovo“ mě napadá, že u Nikonu Coolpix A se dá použít stejná paralela jako v případě Nikonů řady 1. Stejně jako ony totiž ani Coolpix A není náhradou zrcadlovek, jak se mnozí rádi domnívají. Ostatně už jen to, že se jmenuje Coolpix, by mělo potenciální uživatele „trknout“.

Po pravdě – a ne, že by to nebylo příjemné – obrazová kvalita „zrcadlovková“ je, stejně jako některé další funkce a vlastnosti. Je třeba si však uvědomit, že Coolpix A není modulární fotoaparát jako DSLR. Zejména pevně vestavěný monofokální objektiv jej nejvíc limituje ve využití. Jde zkrátka o fotoaparát pro uživatele, kteří vědí, co si počít s „osmadvacítkou“, kteří ocení kompaktní nenápadné provedení, malé rozměry a hmotnost, tichý provoz a do toho všeho špičkovou obrazovou kvalitu.

Rozhodně se nejedná o rodinný kompakt ani univerzální fotoaparát. Jde víceméně o specialitku pro fajnšmekry, pro fotografy, kteří už nějaký ten pátek mají jasno, co chtějí fotit. Takoví asi nebudou mít problém s cenou, která je – mám-li zůstat u paralel – také „zrcadlovková“.

Galerie demosnímků Nikon Coolpix A

Stáhněte si fotografie v plném rozlišení
1. část (108 MB)
2. část (103 MB)
3. část (122 MB)

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Jeden komentář

  1. Konečně jsme se pomalu dočkali, že šéfredaktor Nikonblogu a zkušený tester (jak sám P.L. píše) uznává, že ne všechno (nebo přesněji ne všechny rysy určitého produktu) z dílny Nikonu je úplně ideální a dokonalé (donedávna tomu tak zde bylo). Tím se samozřejmě dodává i na věrohodnosti celkového hodnocení. Takže díky. (Je to myšleno upřímně, nikoli ironicky!) A jen zopakuji svůj (marný) povzdech – Áčko přes všechny drobné nectnosti, které jsou v recenzi uvedené – je jistě SUPER foťák! Nebýt toho základního handycapu – neexistence optického (nebo i elektronického) hledáčku, který jej odsoudí k obtížně prodejnému produktu. Trochu neberu ten argument – že s foťákem bez hledáčku se dá fotit tam, kde je zákaz fotografování a kde jsou zrcadlovkáři „pronásledováni“. Fotografuji docela dost na různých akcích a ještě jsem se nesetkal s tím, že by u zákazu fotografování „kompaktáři“ (zejména ti bez hledáčku jako je Áčko) byli tolerování a zrcadlovkáři byli pronásledováni. Pokud je zákaz (druhá věc je, nakolik oprávněný, ale to není předmětem této diskuse) – tak ochranky pronásledují každého. Ale to je jen malá poznámka na okraj (snad nebudu opět kamenován – od posledně mám docela dost modřin).
    Dobré světlo všem.
    .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *