Tři italské sopky, tři extrémní bajkeři a Nikon D5. A rozhovor s Milošem Štáfkem, fotografem projektu 3volcanos

Začátek tohoto příběhu sice není o fotografii, nicméně prosím chvíli vytrvejte, souvislost zde samozřejmě je, a my se k fotografování brzy dostaneme. Richard Gasperotti, dnes čtyřicetiletý extrémní biker či chcete-li freerider, se ve svojí aktivní, téměř třicetileté závodní kariéře rozhodně nenudil. Kromě významných úspěchů na české freeridové či downhillové scéně byl také na startu legendárního extrémního sjezdu RedBull Rampage, známá je také jeho šílená jízda rychlostí 211,5 km/h, kterou vytvořil světový rekord v zápřahu na laně za motorkou.

Dnes se už „Gaspi“ nevěnuje aktivnímu závodění, jeho kola však ani tak nezahálí. Pořádá nejrůznějších bajkové expedice a horský freeride po celém světě. A snaží se věnovat mladým nadějným jezdcům. V rozhovoru pro web dolekop.com k tomu říká:

„Už před pár lety jsem si uvědomil, že pokud nebudeme dělat něco pro podporu mladých talentů, budeme tu mít jen jednu velkou smutnou díru zacpanou teenagery, kteří čumí do mobilů s přinasraným ksichtem, že jim jdou pomalu data.“

No a když si dáte dohromady bajkové expedice, horský freeride a starost o mladou krev na bajcích, vznikne třeba projekt 3volcanos – pokoření tří italských sopek: Stromboli, Etny a Vulcana na kolech se dvěma dvanáctiletými jezdci Adamem Francem a Vojtou Klokočkou. Sjet tyhle „prskavky“ (všechny tři sopky jsou aktivní) je samozřejmě jedna věc, druhá věc je pak dát o tom světu najevo – jinak přijde podpora mladých jezdců vniveč. Takže musíte mít s sebou fotografa…

Jak jsem tedy sliboval, dostáváme se k meritu tohoto článku. Fotografem, který provázel Gaspiho tým (nejen) na třech italských sopkách, je mimo jiné finalista soutěže RedBull Illume, Miloš Štáfek. Jak se mu letos v březnu akce 3volcanos s Nikonem D5 fotila, na to jsem se ho ptal v následujícím rozhovoru.

Miloš Štáfek – 3volcanos
Miloš Štáfek – 3volcanos
Miloš Štáfek a Nikon D5 na Stromboli, Etně a Vulcanu

Já jsem takovouto akci nikdy nefotil. Ale nepředpokládám, že by to probíhalo tak, že se borci vyškrábou s koly na zádech nahoru na vulkán, aby se pak pustili dolů, a ty ses je někde snažil vyfotit. A pak za nimi utíkal dolů :-)
„Takhle určitě ne. Je ale pravda, že na první sopce – Stromboli – jsme opravdu všichni šli asi 4 hodiny těch 920 výškových metrů až na vrchol. Protože Stromboli je, stejně jako dvě další sopky, aktivní, museli jsme s sebou mít vulkanického průvodce, který nám třeba třikrát za hodinu hlásil vysílačkou, zdali můžeme pokračovat dál. Klukům nesli kola tátové, já jsem táhl celou fotovýbavu včetně studiového blesku Fomei Digitalis Pro S400 DC, stativem, a k tomu ještě vodu.“

Dobře, takže jste vystoupali na vrchol Stromboli, a co bylo pak?
„Pak jsme asi tři hodiny šli zase dolů :-) S tím, že se vždycky na zajímavých lokacích fotilo a také natáčelo video. Takže kluci to samozřejmě sjeli celé, ale po částech tak, aby se mohl udělat co nejzajímavější obrazový materiál.

Ze Stromboli jsme se ještě týž den přesunuli trajektem na Vulcano, kam jsme další den vyrazili s vlastně stejným scénářem – zase se to vyšlapalo, postupně sjíždělo dolů, fotilo a natáčelo…“

Když se podívám na tvoje fotografie nebo na video, z obojího je zřejmé, že šlo o „práci ve velmi prašném prostředí“. Co na to fototechnika?
„Nikon D5 i objektivy to zvládaly úplně s přehledem. Jediné, co jsem dělal, bylo ofukování předních čoček balónkem.“

Miloš Štáfek – 3volcanos
Miloš Štáfek – 3volcanos

Jaké objektivy jsi vlastně s sebou tahal nahoru a dolů ve fotobatohu?
„Měl jsem u sebe AF-S Nikkor 14–24 mm F2,8G ED, AF-S Nikkor 70–200 mm F2,8E FL ED VR a pevnou padesátku F1,4. A ještě telekonvertor TC-14E III. Kromě toho jsem měl ještě na noční fotky v batohu dálkovou spoušť. Systémový blesk jsem si nebral, na to jsem měl tu „lampu“ od Fomei.“

Na to jsem se chtěl taky zeptat: Ty jsi část fotografií „přiblejskával“ studiovým bleskem Fomei Digitalis Pro S400 DC. Předpokládám, že ten jsi s sebou měl proto, že umožňuje vysokorychlostní synchronizaci. Je to tak?
„Přesně tak. S tímhle bleskem můžeš fotit i nejkratším časem, takže klidně osmitisícinou, což je úplně super. Blesk je relativně malý a lehký, a má vestavěný Li-Ion akumulátor. Odpaloval jsem samozřejmě rádiem.“

A vestavěná baterie blesku? Vydržela?
„Já jsem s tím bleskem nefotil ani zdaleka všechno. Blejskal jsem jen záběry, u kterých bylo dost času na nastavení a taky vhodná lokace, kdy jsem věděl, že se mně jezdec „trefí“ do světla blesku. Nevím přesně, kolik to bylo odpálení za den, ale od rána do večera baterie pokaždé vydržela v pohodě.“

Miloš Štáfek – 3volcanos
Miloš Štáfek – 3volcanos

Když se ještě vrátím k samotnému focení na sopkách, tak to musí být nejen pro jezdce, ale i pro tebe a vůbec celý doprovodný tým pěkná fyzická zátěž…
„Mno…, je to taková pěší turistika se zátěží po kopečcích. Procházka to fakt není. Nejlepší to bylo na Etně, kde je lanovka (jsou zde i sjezdovky v zimě). Takže jsme vyjeli až nahoru a pak šlapali jen jeden kopec, protože výš to už ani nešlo – sopka docela dost čoudila.“

Tam už jste neměli průvodce?
Ne. Ten byl jen na Stromboli. Na Etně i na Vulcanu můžeš být bez něj.

Čím fotil Miloš Štáfek na Stromboli, Etně a Vulcanu

Nikon D5 Tělo:
Nikon D5

Objektivy:
AF-S Nikkor 14–24 mm F2,8G ED
AF-S Nikkor 70–200 mm F2,8E FL ED VR
AF-S Nikkor 50 mm F1,4G
Telekonvertor TC-14E III

Blesk:
Fomei Digitalis Pro S400 DC

Mimochodem, sopky, to jsou také nejrůznější – většinou sirné – výpary. Zažili jste to také? A teď mluv pravdu, protože na tebe mám nachytávku! ;-)
„No zažili… na Stromboli i na Etně foukalo směrem od nás, takže jsme to necítili, ale na Vulcanu jsme fotili v sirných polích a tam to páchne hodně. Ale dali jsme si šátky přes ústa a fotilo se dál. Já jsem tam s Gaspim vydržel asi dvacet minut a nic se mi nestalo. Jakou nachytávku na mě máš?“

No, já jen, že Richard o tobě píše v článku na dolekop.com toto:
„Na okraji kráteru se nacházejí fumaroly, kterými na povrch vystupují sirné páry, horké až 1 000° C, kterými máme projíždět. Kluci mají ze začátku strach, ale když vidí Mílu s cigaretou v puse uprostřed čadící síry, jdou do toho!“

Míla odpovídá: „Vždyť říkám, že to bylo v pohodě :-)“

Obligátní otázka: Fotil jsi do JPEGu nebo do RAWu?
Jasně, že do RAWu. Zpracovával jsem to pak ve Photoshopu.

Takže každou fotku z výběru…
Každou. Některé jsem i převáděl do černobílé. Sportovní fotka nemusí být nutně barevná.

Díky za rozhovor Mílo!

Miloš Štáfek

Miloš Štáfek Chomutovský autor Miloš Štáfek fotí nejraději akční sporty (skateboarding, kola, lyže…), ostatně právě touha zachytit bratra a kamaráda na skejtu, jej před lety přivedla k fotografování. Nebrání se ale žádnému tématu, má rád i krajinářskou fotografii nebo nejrůznější experimenty.

Miloš je samouk, nicméně je obdařen velkou mírou přirozeného talentu. Vypovídají o tom ocenění, která za svoje fotografie získal: semifinále Red Bull Illume 2010 – top 25, kategorie playground, finále Red Bull Illume 2016 – top 5, kategorie Enhance nebo Czech Press Photo 2013 – 2. místo v kategorii Životní prostředí.

www.stafek-foto.cz

Projekt 3volcanos okem Miloše Štáfka

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *