„Svatební fotografie dnes už není jen o tom, že pán s foťákem udělá pár reportážních fotografií…“ Rozhovor s Jiřím Tvarohem

Nevím, jak mě to napadlo, ale předtím, než jsem se vypravil do Českých Budějovic za profesionálním svatebním fotografem Jirkou Tvarohem, vyhledal jsem si ve Wikipedii slovo „svatba“. Toto je výsledek:

Svatba neboli sňatek je obvykle slavnostní vznik manželství. V posledních desetiletích v některých zemích lze uzavřít sňatek i mezi dvěma muži anebo mezi dvěma ženami. Z pohledu ženy se nazývá vdavky, z pohledu muže ženitba. Slovo ze základu svatý (z praslov. *svętъ mocný, silný) naznačuje, že jde o obřad vzájemného potvrzení a zveřejnění silného vztahu, svazku.

Trochu suché, poněkud akademické, ale poslední věta vystihuje podstatu velmi krásně. Můžete být sebevíc cyničtí, můžete „institucí“ sňatku třeba i pohrdat, nicméně jisté je, že pro nevěstu a ženicha, potažmo jejich rodiče, další příbuzné a přátele, je svatba nesmírně důležitý okamžik v životě. Každý jej chce mít samozřejmě zaznamenaný, aby se mohl pochlubit těm, kteří se veselky nezúčastnili, ale také třeba později zavzpomínat na tento den. Svatební fotograf tak má velmi nelehkou úlohu – nesmí svoje klienty zklamat, musí odvést perfektní práci za každých okolností. O tom a o mnoha dalších záludnostech svatební fotografie jsme si s Jiřím Tvarohem docela dlouho povídali.

Rozhovor s Jiřím Tvarohem
Foto Jiří Tvaroh
Rozhovor s Jiřím Tvarohem
Jiří, než se tě budu ptát na tvou práci, pověz, prosím, našim čtenářům něco o svatebním workshopu, který lektoruješ v Nikon škole.

Než se dostanu k samotnému obsahu kurzu, chtěl bych uvést jednu důležitou věc – svatební workshop je koncipován pro malou skupinu lidí, maximem je osm účastníků. Nechci, aby na kurzu sedělo dvacet lidí, kterým se nebudu moci pořádně věnovat. Abych byl schopen všem účastníkům předat všechno, co chci – a není toho málo –, je třeba zachovat tvůrčí prostředí malé skupiny.

Účastníci tedy mohou očekávat individuální přístup…

Přesně tak. To považuji za téměř klíčové. Zároveň bude kurz reflektovat „reálné potřeby“ svatebního fotografa, tedy bude ukazovat, jak to na skutečné svatbě chodí. Nebudeme zbytečně mnoho teoretizovat, díky modelům – „nevěstě“ a „ženichovi“ – a také prostředí Park hotelu Popovičky si prakticky vyzkoušíme jak přípravy svatebního páru ve svatební den, tak i samotný obřad, včetně slavnostního oběda, portrétů a třeba i večerní zábavy.

Takže vlastně taková simulovaná svatba?

Ano, přesně tak, simulovaná svatba. Nebo svatba… spíš svatební příběh, často i trochu stylizovaný, lehce nereálný. Dnes už totiž svatební fotografie není jen o tom, že pán s foťákem udělá pár reportážních fotografií, společný snímek před radnicí a možná ještě pár fotek u kašny na náměstí. Svatební fotografie se, zejména díky sociálním sítím, stává velmi významnou „sebeprezentací“ nevěsty a ženicha, kteří mnohdy chtějí vytvořit i lehce nadnesenou iluzi a pochlubit se s ní všem svým skutečným i virtuálním přátelům. Svatební fotograf už dnes není, nebo přesněji nemusí být, klasický dokumentarista. Naopak velmi často ovlivňuje realitu – ať už kompozicí, celkovým stylem focení, volbou lokací, ohnisek, clony…

Rozhovor s Jiřím Tvarohem
Foto Jiří Tvaroh
To jsme ale trochu odbočili od svatebního workshopu…

Kromě praktického focení, které si účastníci užijí dosyta, se také budeme věnovat například svatebnímu byznysu. Tomu, co předchází získání zakázky, povíme si, jak komunikovat s klientem, jak si naplánovat fotografování, jak se prezentovat – využívat reference z již nafocených svateb.

Svatební byznys, to zní zajímavě. Vím, že zrovna v této branži je poněkud „přefotografováno“. Mnoho amatérů, kteří si koupí drahou fototechniku, přemýšlí, jak by se jim mohla zaplatit, a většinou první, co je napadne, je focení svateb. „Podlezou“ běžné ceny, „nějak“ to vyfotí a na trhu svatebních fotografů je zase o něco větší dusno…

To je pravda. Svatby jsou relativně snadný vstup na trh. Když je vám mezi dvaceti až třiceti lety, tak máte plno přátel, u kterých je svatba aktuální, takže nemáte problém s tím, komu nabídnout svoje služby. Pak už je jen na onom páru, zdali svěří svůj významný den člověku bez zkušeností, bez praxe. O to víc se musí skuteční profesionálové snažit správně prezentovat, umět si obhájit svoji práci, i když je za větší peníze. I o takových problémech si budeme na workshopu Nikon školy povídat.


Workshopy Nikon školy, lektorované Jiřím Tvarohem, najdete zde

Svatební fotografie, to je mix různých žánrů. Dokážeš odhadnout poměr reportážní fotografie versus portrétní, makro či produktovky a podobně?

Krajina, architektura… Reportáž stále dominuje, představuje tak polovinu práce. Nějakých asi třicet procent – ale de facto nejdůležitější díl – jsou portréty. Zbytek se rozdělí tak nějak rovnoměrně.

Rozhovor s Jiřím Tvarohem
Foto Jiří Tvaroh
Svatba je rituál, který má jisté tradice, samozřejmě ovlivněné geograficky, kulturně a podobně. V Česku lze očekávat plus minus obdobný průběh, přesto se chci zeptat: Setkal ses ve své praxi s nějakou vyloženou „anomálií“?

Je jasné, že je rozdíl mezi církevní a „civilní“ svatbou. Katolická tradice v Česku je velmi slabá, a i tak se církevní svatba vždy váže s takzvanou občanskou. Třeba v Rakousku nebo v Německu jsou svatby více katolické, přesto je ale pravdou, že ony rituály jsou podobné. Fotil jsem však například také židovskou svatbu v Praze ve Španělské synagoze, což bylo krásné, protože jsem se musel naučit, jak takový obřad funguje, jaké jsou židovské ceremoniály a podobně. Mám takový sen: nafotit třeba cikánskou svatbu se všemi tradicemi, které k tomu patří.

Takže pokud víš, že jedeš fotit svatbu, která by nemusela mít „standardní průběh“, připravuješ se předem? Konzultuješ to se svatebčany? Hledáš na internetu informace nebo tam prostě přijedeš a čekáš, co se bude dít?

Ne ne, štěstí přeje připraveným. Právě k tomu, abych se vyvaroval zbytečných překvapení, slouží schůzka s nevěstou a ženichem před samotnou svatbou. Po stovkách realizovaných svateb už přesně vím, na co se zeptat, jak si ohlídat zásadní okamžiky. Člověk tomu pak jde už automaticky naproti, i když si to třeba neuvědomuje. Snažím se tedy zjistit, zdali mají svatebčané nějaké zvláštní rodinné zvyky, požadavky na fotografie v nějakém specifickém prostředí nebo chvíli a podobně. Je to všechno o komunikaci s lidmi.

S kým vlastně komunikuješ při fotografování svatby?

Nejčastěji s nevěstou, protože ty bývají „hlavními zadavateli“. Může se ale stát, že mají svatebčané organizátorku, popřípadě se o průběh stará třeba svědkyně, takže to pak samozřejmě komunikuji s těmito lidmi a nevěstu se naopak snažím co nejméně zatěžovat. Je ale důležité si co nejvíc věcí ujasnit na schůzce před svatbou. Na začátku svatebního dne je možné si „harmonogram“ zopakovat, ujistit se, že se nic nezměnilo… a jde se do toho. Také je samozřejmě víceméně nutné dopředu se seznámit s důležitými lidmi – vědět, kdo jsou svědkové, rodiče nevěsty a ženicha.

Rozhovor s Jiřím Tvarohem
Foto Jiří Tvaroh
Kolik fotografií průměrně odevzdáváš z jedné svatby? Stovky? Tisíce?

Pohybuje se to od nějakých 150 snímků za krátkou svatbu až po cca 450 fotografií za celodenní focení. Každá svatba je ale individuální. Jiné je to, když je velká svatba, kdy se dělá mnoho skupinových snímků, komorní veselka naopak nepotřebuje tolik fotografií. Jsem toho názoru, že zákazník, nebo chceme-li zadavatel, má dostat set, který ho nebude nudit a zároveň bude charakterizovat fotografa, kterého si pro zaznamenání svojí svatby z nějakého důvodu vybral. Je to autorská práce jako každá jiná.

Chtějí dnes ještě tvoji klienti fotografie na papíře?

Ještě předloni jsem je automaticky dělal, ale často jsem se setkával s reakcí typu: „Jé, my jsme s tím ani nepočítali…“ Takže jsem od toho nakonec upustil, i když je mi to trochu líto. Na druhou stranu, skvělou prezentaci představuje fotokniha, kdy se s nevěstou a ženichem po svatbě domluvíme na konkrétních fotografiích, na jejich velikosti, umístění – a je z toho pak krásná reprezentativní svatební publikace.

Jiří, tys mi hned na začátku řekl, že svatby nefotíš sám, ale míváš s sebou asistentku – vlastní manželku. Čtenářům prozradím, že když jsi o tom mluvil, měl jsi zvláštní svit v očích :-)

Ano, manželka mi dělá asistentku. Ono to může znít divně, jako že se na svatbu jde někdo zadarmo najíst, ale ve skutečnosti je to obrovský přínos. Kromě praktických věcí – někdy může být například potřeba další řidič – má obrovský význam ten, jak to říci… ženský element. Já jako muž, navíc fotograf, který vnímá kompozici, světlo a další „nejdůležitější“ věci, nevidím, že má nevěsta špatně nařasené šaty, nakřivo řetízek, téměř neznatelně rozcuchaný účes. Já mám svoje krásné, perfektně kreslicí pevné sklo, přemýšlím nad pracovní clonou, protisvětlem, a tyhle ostatní věci si neuvědomuji. Jenže „zadavatelkami“ svateb jsou dnes většinou právě nevěsty, které samozřejmě chtějí vypadat naprosto dokonale. A k tomu ta moje žena-asistentka stejně dokonale přispívá. Nedovedu si představit, jak bych pracoval bez ní. Ta synergie je skvělá. Ona není asistentka – je to plnohodnotný parťák!

Rozhovor s Jiřím Tvarohem
Foto Jiří Tvaroh
Nakousl jsi „perfektně kreslicí pevná skla“, pojďme se tedy chvíli věnovat fototechnice. Vím, že používáš fullframová těla Nikon D3 a D4, ovšem trochu mě překvapuje preference pevných skel. Já bych u svateb očekával spíše světelné zoomy.

Opravdu preferuji pevná skla. Asi před pěti lety jsem měl období, kdy jsem používal klasickou dvojici zoomů 24–70 mm a 70–200 mm F2,8, pak jsem ale došel k závěru, že s touto výbavou člověk jen zpohodlní. Místo toho, abych přemýšlel nad záběrem, nad kompozicí, tak jsem jenom stál na místě a zoomoval. Proto jsem přešel na pevná skla.

Nemohu nesouhlasit, i když… v tom podílu reportážní fotografie je to asi náročnější než se zoomy, ne?

Ano, člověk s objektivy více „žongluje“, ale při dobré přípravě to není neřešitelný problém. Mým nejpoužívanějším objektivem je obyčejná padesátka se světelností F1,8. Používám také rybí oko, starší 28mm Nikkor se světelností F2,8, samozřejmě 85mm portréťák a také ještě 105mm Micro-Nikkor. Loni jsem si navíc pořídil čtyřiadvacítku tilt&shift PC-Nikkor. Dříve jsem ještě s sebou vozil zoom 70–200 mm, ale zjistil jsem, že s ním jsem už od lidí hodně daleko, špatně se pak komunikuje, také fotografie jsou zbytečně ploché. Takže končím na těch 85 milimetrech, respektive někdy na 105 mm s Micro-Nikkorem, a naprosto mi to vyhovuje.

Jasně, pětaosmdesátka je klasické portrétní „komunikativní“ ohnisko…

Přesně tak. Já ale na portréty využívám v podstatě všechna skla. Skladba fotografií je totiž potom pestřejší. Chci, aby to lidi bavilo, aby nebylo všechno pořízené jen 85mm objektivem, čili aby to nebyly plus-minus stejné nebo podobné záběry.

Čím fotí Jiří Tvaroh

Nikon D4 Těla:
Nikon D3
Nikon D4

Objektivy:
AF-S Nikkor 20 mm F1,8G
AF Nikkor 28 mm F2,8D
AF Nikkor 50 mm F1,8D
AF Nikkor 85 mm F1,8D
PC-E Nikkor 24 mm F3,5D ED
AF-S Micro-Nikkor 105 mm F2,8G IF-ED VR

Blesky:
Nikon Speedlight SB-700
Nikon Speedlight SB-800
Nikon Speedlight SB-900

Co tvůj světelný park?

Já se co nejvíce snažím fotit v přirozeném světle, byť třeba modulovaném odraznými deskami, které mimochodem velmi rád používám. Když už musím vzít za vděk umělým světlem, čemuž se samozřejmě při focení svateb nevyhnu, pak mám v brašně tři systémové blesky Nikon Speedlight – pěkně odstupňované – SB-700, SB-800 a SB-900. Často na ně nasazuji barevné filtry, odpaluji rádiem ve dvojici, ve trojici. Pohraji si i s tím umělým světlem, vždyť fotografie je primárně o světle.

Promiň mi trochu bulvární otázku Jirko, ale svatba, to je skoro synonymum alkoholu. Pije svatební fotograf při práci?

Já bych se chytil posledních dvou slov – „při práci“. Nejsem na svatbě jako host, ale jako člověk, který za svou práci dostává peníze. A musím se chovat jako profesionál, nemohu se v práci opíjet. Navíc často řídím auto, vozím svatební pár na focení po různých lokacích. Ano, když už vím, že se nikam nepojede, tak si to pivo po obědě dám. Musím si však v každém případě zachovat čistou hlavu.
Mimochodem, jestli bych si mohl sám sobě položit otázku, tak bych se zeptal, jak mají chodit oblečení svatební fotografové. To mi připadá zajímavé.

Jen do toho, otázku sis položil, tak na ni odpověz…

Já jsem se odjakživa snažil tak nějak automaticky, spontánně, chodit ve společenských kalhotách, botách, v košili, byť tedy ne v kravatě a v saku, protože to překáží kvůli fotobrašně. V posledních asi dvou letech, a zvlášť v letošním žhavém létě, jsem občas vytáhl i společenské kraťasy. Jednobarevné, jednoduše střižené krátké kalhoty. Je pravda, že se mě na to někdo ptal, zdali je to z pohledu dress code vhodné (nebyli to svatebčané, „zadavatelé“). Samozřejmě, není to optimální. Ale když máš ve čtyřicetistupňovém vedru tahat veškeré vybavení, střídáš klimatizovaný sál s tropickým exteriérem, tak je to trochu takový pud sebezáchovy. Nikdy bych nefotil v děravých džínách nebo třeba v maskáčích, ale konkrétně letošní léto bylo hodně kritické, a přestože jde o dobře honorovanou práci, není nutné se u ní zdravotně odrovnat.

Jiří, díky za rozhovor!
Jiří Tvaroh

Jiří Tvaroh Sám sebe nazývá univerzálním fotografem. Zabývá se komerční reklamní fotografií, portréty, fotografuje reportáže a… hlavně je vyhledávaným svatebním fotografem, který více než deset let působí nejen po celé České republice, ale i v zahraničí.

Svoje znalosti a zkušenosti neváhá předávat ostatním fotografům na vlastních workshopech v Českých Budějovicích a nyní také na kurzech Nikon školy. Je také jednou z tváří Centra FotoŠkoda.

www.jiritvaroh.cz


Svatební fotografie Jiřího Tvaroha

Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

4 komentáře

  1. Ja sa považujem skôr za toho reportážneho fotografa, ale nejaké svadby už som fotil, skôr pre seba, ako samovzdelávanie. Napodiv sa novomanželom mnohé zábery páčili a vraj predčili aj fotky pozvaného fotografa. Ktovie, ako bol vyberaný… Ďalšia svadba ma čaká túto sobotu a už sa na ňu teším, hoci fotím len prípravu, sobáš a hostinu. A fotografa. Jemu samozrejme nezavadziam, na rozdiel od mnohých svadobčanov-fotografov s kompaktom :D
    Som rád, že na záver zaznela aj otázka ohľadne oblečenia fotografa. Pár krát som totiž zažil aj tie maskáče, obdraté topánky nespomínam a fotograf často vyzerá ako posledný šupák. Už som sa začínal báť, že to je štandard. No čo som zažil minulý mesiac, to zverejním aj na webe. Fotograf v plážových kraťasoch a s uterákom cez krk. Ja viem, že bolo teplo, ale bola to svadba!

  2. Leotšní vedra byli opravdu extrémní ale jako reportér jsem se naučil, že nejlepší je prostě zapadnout v davu. A to na svatbě v kraťasech a havajské košili prostě nejde. Takže i když často trpím, nosím tmavé kalhoty a přes obřad i sako. Podle mě mnoha „svatebním“ fotografům chybí vzdělání v etiketě a měli by si ho doplnit pokud chtějí dělat co dělají. Nejen fotkami ale i tím jak vypadáme a jak se chováme se propagujeme a možná tou havajskou košilí odrazujeme svoje budoucí potencionální klienty.

  3. Můj názor je ten, ať už jsem svatební fotograf, svatební host nebo jen svatební ,, poskok,, jednou je to významná společenská událost a bez ,, kvádra,, bych si to nedovolil ani ve čtyřícítkách horka.
    Vydržet se to dá.
    Nevěřím, že opravdový profík-fotograf by to udělal. To co čtu od FOTOAMATERa, to musel ten fotograf být blázen a nebo to bral jako ,, tak to nacvakám a polibte mi,,.

  4. iba ten, kto netahal dvadsatstvorku, moze napisat, ze v styridsat stupnovej horucave musi fotograf vydrzat v obleku. slusne oblecenie urcite ano, ale vsetko ma svoje hranice. je sakramentsky rozdiel, ci si dam oblek a niekam pomalicky prejdem a potom si sadnem alebo ci makam cely den.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *