Na olympijských hrách, které minulou neděli skončily v brazilském Riu, nebyli jen sportovci a jejich týmy, nýbrž samozřejmě také celá armáda fotografů. Fotit sport je obvykle samo o sobě náročné, natožpak jestliže chcete pořídit snímky, které nejsou tuctové, mají zaujmout diváka, připoutat jeho pozornost. Podívejte se, jak se s takovým úkolem vypořádala pětice fotografů, vybavených fototechnikou Nikon.
Judo fotoaparátem Vincenta Curutcheta
Renomovaný francouzský profesionální sportovní fotograf Vincent Curutchet o focení juda říká:
„Judo je explozivní a zároveň nepředvídatelný sport. Obecně víte, co se asi stane, ale nikdy nemáte ponětí, kdy to bude a jak se to stane – jakým směrem judista ‚poletí‘. Bude k vám natočen tváří nebo ne? Máte zkrátka šanci buďto zachytit skvělý záběr nebo ale také vůbec nic.
Právě kvůli této charakteristice je judo zajímavé a nutí vás fotografovat s větší intenzitou než u jiných, předvídatelnějších sportů, u kterých je směr pohybu předem znám. Oštěp letí odtud, dopadne tady… k překvapení dojde jen zřídka. Tohle ovšem u juda nefunguje!
Můžete fotit z úrovně tatami, díky čemuž se zdá být technika vzdušná a lehká. Přidejte k tomu čtyřnásobného mistra světa Misato Nakamuru (v bílém nahoře, soutěž v kategorii do 52 kg) a je vám jasné, že se musíte pekelně soustředit, protože ten správný okamžik může přijít v kteroukoliv chvíli.
A když budete mít štěstí, zachytíte perfektní vyvážený snímek popírající gravitaci!“
Lukostřelba – zabiják závěrky
„Lukostřelba to je pro mě největší výzva na letních olympijských hrách. Na hřišti se toho moc neděje, žádná náročná akce. K získání originální série snímků potřebujete spoustu trpělivosti a času“, říká k focení lukostřelby sportovní fotograf Matthias Hangst.
„Při tréninku během přestávky můžete jít se sportovcem dolů k terčům. To je skvělá příležitost k tomu, získat netradiční záběry. Pokud chcete pořídit akční snímky během finále, musíte se schovat, být absolutně potichu a nehýbat se od okamžiku, kdy je sportovec na své pozici.“
„Poblíž střeleckého areálu jsou dva slumy, tzv. favelas (chudinská čtvrť), které tvoří velice typický pohled pro Rio de Janeiro. A tak jsem se pokusil spojit tyto dva objekty do jednoho snímku. Trochu té akce v popředí a scenérie na pozadí.“
„Typický snímek ze světa lukostřelby – sportovec v okamžiku vystřelení šípu. Díky patří moderním zrcadlovkám s vysokou rychlostí snímání. Superrychlý čas závěrky a trochu toho štěstí – lukostřelbě říkám ‚zabiják závěrky!‘“
Superhrdinové Copacabany
Leon Neal, fotograf agentury AFP a Nikon Ambassador UK:
„Mým úkolem na olympiádě v Riu 2016 bylo zachytit beach volejbal ve fantastické, na míru šité aréně na pláži Copacabana. Nikdy jsem tento sport nefotil, můj jediný poznatek byl, že v Londýně 2012, odjížděl beachvolejbalový tým z hotelu dřív než kdokoliv jiný, a vracel se až po naší večeři, kdy jsme je občas potkávali na hotelových chodbách, jak se plouží jako mrtvoly. Teprve nyní, kdy jsem za posledních šest dnů byl svědkem dvanácti zápasů denně, chápu, proč vypadali tak strašně vyčerpaně.
Jedním ze záběrů, které touží mít každý fotograf tohoto sportu je klasický ‚superhrdina‘ ve výskoku, kdy se ani jednou nohou nedotýká země. Vyfotit něco takového je nesmírně těžké, hlavně proto, že musíte fotit přes další tři hráče, kteří jsou na hřišti. Téměř pokaždé, když už téměř takový záběr máte, někdo jiný vběhne do záběru nebo hráč skočí za sloupek držící síť. Naštěstí aréna umožňuje fotografům pracovat téměř z jakéhokoliv místa, takže se můžete pohybovat kolem hřiště a ulovit onen nepolapitelný výskok.
Nyní, kdy máme za sebou více než polovinu zápasů v plážovém volejbalu, mám opravdu respekt z těch neuvěřitelně rychlých pohybů, kterými muži a ženy bojují v místním brazilském vedru. Já osobně budu raději jen tak ležet v písku s koktejlem.“
Při práci nebývám nervózní, ale…
Joel Marklund, švédský sportovní fotograf a evropský Nikon Ambassador říká:
„Při práci nebývám nervózní. Ani když jsem fotil finálový běh na 100 metrů, při kterém zazářil Usain Bolt, ani při finálovém hokejovém zápase Švédsko versus Kanada na olympiádě v Soči. Ale tentokrát to bylo jiné. Sarah Sjöström, nejúspěšnější švédská plavkyně posledních let, vyhrála svoji první olympijskou medaili a překonala dosavadní světový rekord v závodě žen na 100 metrů motýlkem.
První portrét Sarah jsem pořídil před devíti lety, kdy jí bylo 13 let a mně 22. Sledoval jsem její proměnu během let, její úspěchy i nezdary v kariéře a věděl jsem o tlaku, který ji dovedl až do tohoto finále. Cítil jsem ohromnou úlevu, když nakonec v závodě rozdrtila svoji konkurenci. Ale myslím, že to byl ten správný druh nervozity!“
Sépiový šerm Roberta Becka
„Na každých olympijských hrách přibývá stále více fotografů a ubývá míst, odkud se dá fotografovat“, říká Robert Beck a dodává: „To není ideální stav, pokud máte projevit svoji kreativitu. A pokud nejste členem ‚gangu‘ privilegovaných fotografů, je to ještě horší… všichni se choulí v jednom prostoru a fotí stejnou akci stejným objektivem.
Pokud se chcete odlišit, musíte opustit tuhle škatulku. Nabídl jsem časopisu Sports Illustrated, že v Riu pořídím fotografie ve stylu ‚sépie‘ a jim se to líbilo. Snímky šermu, které vidíte jsou součástí tohoto projektu. Světlo v sále pomohlo dotvořit dynamický vzhled – horní světlo a vysoký kontrast s černým pozadím.
Použil jsem funkce Picture control v menu mého Nikonu D5, abych doladil svůj styl. Použil jsem monochromatické nastavení a přidal trochu na ostrosti, jasu a kontrastu – plus k tomu sépiové tónování. Získal jsem tak fotografie skvělého vzhledu, jaké neměl nikdo jiný. Smísil jsem sportovní drama, vítězství a prohru, různé časy závěrky a vymanil se z běžného stylu – alespoň vizuálně.“
3 komentáře
Sépiový šerm by se asi dobře vyjímal na náhrobcích. Nechápu, jak si v současné době někdo může myslet, že se od ostatních odliší tím, že převede úplně nesmyslně sportovní fotky do sépie a tím získá „skvělé fotky, jaké nikdo neměl“.
Nojo, jenže on Nikon D5 dokáže sépii :-)
Zajímalo by mě, jak snímal fotograf plavkyni při závodě, s foťákem pod vodou ???