Nový Zéland s Nikonem Z 50. Rozhovor se Sylvií a Matějem o cestování po svých s fotoaparátem

Dva mladí lidé, kteří rádi chodí pěšky. Nikoliv masové pochody typu Praha–Prčice, tato dvojice cestovatelů si čistí hlavu na dálkových trecích. Jejich zatím největší „zářez“ měl být přechod Nového Zélandu, na který se vydali loni v prosinci. Ale po 2 400 km, zhruba ve čtyřech pětinách cesty, je zastavila celosvětová pandemie koronaviru, takže se po menších útrapách museli předčasně vrátit domů. Nicméně i tak přivezli spousty fotografií pořízených novým Nikonem Z 50. O tom, jak se „Zet padesátka“ osvědčila na dálkovém treku, jsem si povídal se Sylvií Korbařovou a Matějem Koudelou.

Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj
Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj

Na začátek by asi bylo nejlepší, kdybyste našim čtenářům velmi krátce popsali vaši (zatím) poslední cestu na Nový Zéland.
Sylvie: „Ten trek se jmenuje Ta Araroa, začíná na Cape Reinga, což je nejsevernější cíp Nového Zélandu, a vede přes celé ty dva hlavní ostrovy, severní a jižní, až na výběžek s majákem Bluff. Celkově měří asi 3 000 km, převýšení činí zhruba 100 000 výškových metrů a v průměru jej trvá přejít kolem 120 dnů.“

Pěšky…
Oba: „Pěšky :-) Všechny věci sebou v batohu. Jediné, co jsme po cestě dokupovali, bylo jídlo.“

My jsme se sice sešli, abychom se bavili hlavně o focení Nikonem Z 50 na Novém Zélandu, ale přesto mi nedá nezeptat se: Tohle nebyla vaše první dálková trasa, i když asi byla zatím nejdelší. Co vám dává tohle „pomalé cestování“ světem pěšky? :-)
Sylvie: „Je to jeden ze způsobů, jak člověk uteče z toho městského stereotypu a neustálého pobíhání ‚někam‘. Tím, že doslova zpomalíš. Není to jako, když jsem třeba cestovala dřív autem po památkách – to není taková ‚čistička hlavy‘. Na pěším treku řešíš jenom kde si postavíš stan, jestli máš dost jídla, vody, jak daleko dojdeš než se setmí…“

Takže jste spali ve stanu?
Sylvie: „Střídavě. Na Zélandu, zejména na jižním ostrově, funguje systém chat. Asi za 90 novozélandských dolarů, tedy zhruba 1 300 korun, se dá koupit půlroční permanentka, která je vstupenkou do většiny chat, které potkáš na trailu. Jednoduchá dřevěná chata, kde jsou jen palandy a kuchyňský koutek. Nemusíš se krčit ve stanu, jsi v suchu a schovaný před větrem – to stačí. Na Novém Zélandu je turistika, dá se říct, lidovým sportem – něco jako u nás třeba jezdění na kole –, takže chaty využívají i místní. No a občas hostel. Jednou za týden je sprcha dobrá. :-)“

Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj
Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj

Tak teď už chápu, proč jsi sebou nesla „jen“ Nikon Z 50. Mimochodem, s čím ses toulala před příchodem Z 50?
Sylvie: „Bezprostředně před Z 50 jsem jezdila s Nikonem D810 s pevnou dvacítkou a pětatřicítkou.“

Hmm…, to je odhadem tak kilogram hmotnosti rozdíl. A delší skla žádná?
Sylvie: „Já jsem skoro nikdy s teleobjektivy nefotila, ale teď, když jsem sebou měla i telezoom 50–250 mm pro Nikon Z 50, tak musím říct, že i když na to nejsem zvyklá – nevidím ten záběr dopředu, jako někdo, kdo je na teleobjektivy zvyklý – tak je to přesto super oživení k základnímu zoomu. Ale na fullframové zrcadlovce dlouhá skla nepřipadala vůbec v úvahu. Jsou příliš velká a těžká.“

Matěj: „Nám taky docela dlouho trvalo, jak vymyslet systém, abychom kvůli každé fotce nestrávili půl hodiny rozbalováním batohu a podobně. Skvělá volba byl držák na popruh batohu Peak Design Capture. Z 50 jsme tak nosili na rameni a malý telezoom byl ve víku nebo na boku batohu. Takto je vše po ruce, aniž by se musel sundávat batoh ze zad.“

Teď jsem se trochu ztratil. Kdo z vás fotí? Sylva, Matěj, nebo oba?
Sylvie: „Fotím já, Matěj pomáhá s nošením techniky :-) Ne, střídáme se. S tím nošením i focením. Někdy chci být na fotkách také! :-) Je pravda, že dřív na mě Matěj musel vždycky čekat, což není příjemné ani pro jednu stranu, ale na Zélandu už natáčel videa a létal s dronem, takže jsme se zabavili oba.“

Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj
Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj

Každopádně to ale musela být „krutá změna“. Z velkého a těžkého fullframu na v podstatě kapesní DX.
Sylvie: „Byla to šílená změna. K tomu ještě přechod ze zrcadlovky na bezzrcadlovku a z pevných skel na zoomy. Takže já jsem vlastně vyměnila úplně všechno, co jsem mohla. Kromě značky. :-) Ale ve chvíli, kdy jsme začali řešit, že na ten Zéland pojedeme, a že půjdeme 3 000 kilometrů, bylo jasné, že rozměry a váha budou hrát ještě větší roli než jindy. Teď si ještě uvědomuju – plusem Zetka byla taky možnost nabíjení foťáku přes USB čili přes powerbanku.“

Na to jsem se chtěl taky zeptat: jak jste nabíjeli techniku, nejen tu fotografickou? Předpokládám, že v těch chatách na jižním ostrově elektřina není.
Matěj: „Ne, tam vážně elektřina zavedená není. Jediná místa, kde je možné ‚potkat‘ elektřinu, jsou města. Ale nabíjení dlouho trvá, takhle byste proseděli půl cesty v kavárnách. :-) Takže jsme měli na batohu solární nabíječku, kterou jsme průběžně nabíjeli powerbanku. A následně z powerbanky další elektroniku.“

Přiznám se, že s tímto nemám vůbec žádné zkušenosti. Za jak dlouho asi ten solární panel nabije powerbanku?
Matěj: „Záleží samozřejmě na výkonu solárního panelu. V našem případě to bylo 10,5 W, a tak, když svítí slunce, powerbanku o kapacitě 10 000 mAh (37 Wh) náš solár nabije tak přibližně za čtyři hodiny. První polovina kapacity se nabije rychleji, dobití do plna pak trvá déle.“

Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj
Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj

A co Nikon Z 50? Jak hodnotíš výdrž akumulátoru? Jak často jsi nabíjela?
Sylvie: „Musím říct, že jsem žádný výrazný rozdíl oproti D810 nepocítila. Ale bylo to hlavně díky tomu, že jsem si tu Zet padesátku mohla kdykoliv dobít i na cestě. Nicméně kolem 500 fotek jsem na jedno nabití udělala v pohodě. Je ale fakt, že jsem po pořízení fotky vždy fotoaparát vypnula. Měla jsem ho nastavený tak, aby brzy zhasínal displej, zkrátka snažila jsem se šetřit kapacitu baterky, jak to šlo.“

Tak to je super. No a co fotky, jak jste je zálohovali? Notebook jste sebou asi nevláčeli…
Sylvie: „Notebook ne, ale měli jsme s sebou tablet. Ten byl ale primárně určený pro psaní deníku – po 120 dnech na treku bych si nepamatovala vůbec nic a na mobilu mi to psaní nejde. Ale přes tablet jsme fotky zálohovali do cloudu, na Disk Google. Navíc jsme poprosili kamaráda, aby ty fotky ještě stahoval k sobě na počítač, takže to bylo pojištěné z více stran.“

To zní skvěle, ale jak je to s pokrytím internetu na Novém Zélandu?
Matěj: „Internet je víceméně jen ve městech. Na některých částech treku jsme signál nepotkali třeba i týden. My jsme si pořídili SIM karty od dvou operátorů, kdy každý z nich měl jiné výhody. Jeden dával hodinu neomezených dat denně, druhý měl po městech rozmístěné telefonní budky s Wi-Fi. Takže jsme se jednou za čas zasekli v kavárně ve městě a zálohovali.“

Když jsme u těch dat: fotíš do RAWu?
Sylvie: Ano, i když jsem v začátcích svého focení fotila jen do JPEG, postupně jsem se k RAWu dopracovala a už bych zpátky nechtěla. Ta možnost z fotky vytáhnout to, co na JPEG foťák nezvládne, mě učarovala. U Z 50 byla také výhoda, že velikost RAW byla asi třicetiprocentní než je tomu u D810.

Čím fotí Sylvie a Matěj

Nikon Z 50Těla:
Nikon Z 50

Objektivy:
Nikkor Z DX 16–50 mm f/3,5–6,3 VR
Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR

Teď už zbývá jen kvalita obrazového výstupu. Poznala jsi rozdíl Z 50 vs. D810? ;-)
Sylvie: „Já jsem nedělala žádné exaktní srovnání, ale spíš pocitově vnímám, že ze Zetka vytáhnu tak 80 % toho, co dá D810. Hlavně co se týká dynamického rozsahu, a tedy ‚tahání‘ stínů a přepalů, nebo šumu.“

Osmdesát procent toho, co dá profesionální fullframe, to vnímám jako velkou pochvalu pro Nikon Z 50. Co objektivy? 
Sylvie: „Ze začátku jsem kvůli kratším fyzickým ohniskům a menší světelnosti měla strach z toho, abych dosáhla malé hloubky ostrosti. Z fullframe a z pevných světelných objektivů jsem byla zvyklá si malou hloubkou ostrosti hodně pomáhat v tom, aby byly fotky zajímavější. Ukázalo se ale, že původní obavy byly zbytečné. Hlavně základní zoom 16–50 mm má i přes horší světelnost nádherný 3D efekt. Samozřejmě, bokeh není jako u pevného skla, ale to jsem ochotná oželet kvůli velikosti aparátu. A vinětace? Tu do fotek často i přidávám. Krásně navede oko diváka dovnitř fotografie.“

Ještě mě napadá – co stativ? Přece jenom fotíš víceméně krajinářskou fotografii, a k té stativ tak trochu patří.
Sylvie: „Měli jsme sebou malý stolní stativ Bushman, takový, aby do něj seděla Arca Swiss destička, kterou se foťák nasazuje do Peak Design Capture. Nejsem ale úplně fotograf-krajinář, během cest nemáme bohužel moc času ani sil čekat na světlo nebo nacházet tu nejlepší kompozici. Drtivá většina fotek tak vzniká doslova za pochodu. Stativ jsme tak popravdě využívali v podstatě jen na fotky nás dvou, celkem tak na dva až tři snímky. Když už o těch trecích píšeme a vyprávíme, tak chceme mít i společnou fotografii. :-)“

Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj
Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj

Kolik jste si za sto dní na Novém Zélandu dovezli fotografií?
Sylvie: „Nafotila jsem asi 3 500 snímků, 2 500 z toho jsem už smazala. Teď mám tedy asi tisíc fotek, samozřejmě velká většina z nich jsou dokumentární nebo spíš dokumentační. Z nich mám vytipováno zhruba padesát fotografií, ze kterých mám celkem radost. A pak mám tak tři nejoblíbenější :-)“

Poslední poněkud podbízivá otázka, ale nemůžu si ji odpustit :-) Bude s vámi na další výpravu cestovat zase Nikon Z 50?
Oba: „Jasně! Nový Zéland, i když jsme jej kvůli nešťastným okolnostem nepřešli úplně celý, ukázal, že tohle je pravý cestovatelský foťák – má bezvadný poměr velikost/váha, a výbornou kvalitu výstupu. Budeme ho rádi každému doporučovat.“

Děkuji za rozhovor!

 
Sylvie Korbařová a Matěj KoudelaSylvie Korbařová a Matěj Koudela

V roce 2017 společně přešli 820 km dlouhou trasu GR 11 překračující španělské Pyreneje. A tam dálkovým trekům zcela propadli. Právě na nich našli ideální kombinaci svobody, výzev, klidu, samoty a přírody, která každému poskytne dostatek prostoru pro odpočinek od starostí i radostí všedních dnů.

Fotografování se postupem času stalo neoddělitelnou součástí jejich treků. Zejména proto, že prostřednictvím fotografií, blogu a přednášek se dělí o své zážitky a zkušenosti, a snaží se inspirovat ostatní k tomu, že na takové menší či větší dobrodružství může vyrazit každý.

www.cestujsemnou.cz


Nový Zéland s Nikonem Z 50 | Foto Sylvie a Matěj

Sdílej

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *