Marián Kuric je skvělý krajinářský fotograf, který cestuje za svými záběry po celém kontinentu, ale dokáže nádherné fotografie pořídit i u nás doma, na Slovensku. Už nějaký ten rok se známe a já jsem rád, že mu můžu na jeho fotovýpravy stále poskytovat fotovýbavu Nikon a poté od něj získat důležitý feedback a pěkné fotografie. Na základě několikaletých zkušeností jsem Mariána poprosil, zdali by neuměl v jednom článku shrnout své zkušenosti s fullframe mirrorlesy Nikon z pohledu krajinářského fotografa. A tak vznikl tento článek…
Díky, Mariáne! (Julo Kotus)
Marián Kuric o Nikonech Z 6, Z 7 a Z 8
Mám v životě štěstí. Kromě toho, že dělám, co mě baví (fotím a učím fotit krajinu), mám štěstí také na spolupráci s vynikajícím výrobcem fototechniky. Mýma rukama díky tomu prošly téměř všechny mirrorless fotoaparáty Nikon Z. Jsou to výborné stroje, které jsou spolehlivé a lehce ovladatelné, a dnes už portfolio Nikon Z má cveng (či zveng? :-))
Hlavně už jde o velkou rodinu nejen nových fotoaparátů, ale také objektivů. Nativní objektivy s novým bajonetem Nikon Z jsou totiž o třídu až dvě lepší než objektivy s bajonetem Nikon F. A teď nemyslím pouze ostrostí, odolností vůči optickým chybám, ale také tichým, plynulým a přesným zaostřováním, vhodným i pro video.
Pojďme však zpět k fotoaparátům. Každý Nikon Z má své opodstatnění a své místo v Nikon Z rodině. „Který si tedy mám koupit, chci-li fotit krajinu?“ Takové otázky pravidelně dostávám od svých fanoušků i od účastníků workshopů. Proto vznikl tento článek, v němž vám chci nabídnout odpověď, založenou na vlastních zkušenostech z fotografování krajiny.
S fotoaparáty Nikon jsem procestoval své oblíbené destinace Dolomity, Island či Lofoty. Věřím, že dokážu zprostředkovat své zkušenosti a, pokud se chystáte k upgradu nebo ke koupi nového foťáku na fotografování krajiny, vám pomoci s výběrem. Článek je pouze o FX tělech, protože s DX Nikony Z zkušenosti nemám. Tak pojďme na to…
Nikon z 6 a Z 6II (a částečně i Z 6III)
Často se setkávám s otázkou, jaký je vlastně rozdíl mezi Zet šestkami různých generací. Z pohledu krajináře jsou rozdíly povětšinou malé, byť jeden je zásadní. Všechny modely mají snímače o rozlišení 24 Mpx, co je na krajinu jakýsi základ. Rozlišení není vždy klíčové, ale zažil jsem už pár situací, že jsem s objektivem „nedosáhl“ a ořez pak už dost bolel. Tehdy jsem si přál mít vyšší rozlišení. Jinak samozřejmě jde o výborné tělo, které splňuje nejpřísnější kritéria, avšak pro focení krajiny bych se dnes už poohlížel po modelu s vyšším rozlišením. Ale psal jsem o malých rozdílech a jednom zásadním.
Pro mě je tím zásadním rozdílem možnost snímání časem závěrky delším než 30 sekund čili funkce extended shutter speed (funkce d6 – Prodloužené rychlosti závěrky). Krajinářský fotograf myslí kreativně a často pracuje s dobou snímání delší než 30 s – a tato funkce umožňuje snímat časem až 900 s (15 min). Samozřejmě, všechny modely Nikon umožňují snímat i o mnohem delším (libovolným) časem závěrky pomocí Bulb (trvale otevřená závěrka), avšak jeho délka se nedá nastavit přesně ve fotoaparátu. Funguje tak, že otevřete závěrku ručně a manuálně také ukončíte expozici. Sledovat čas musíte na hodinkách, na telefonu nebo jinak (například dálkovou spouští s časovačem). Nikony Z 6II (Z 6III nevyjímaje) a Z 7II umožňují ve fotoaparátu přesně nastavit čas až 900 s, a samozřejmě jim zůstává také „čas“ Bulb.
Koupit, či ne?
Otázka pro každého z vás zní: Bude mi stačit rozlišení 24 Mpx? Za mě je to dnes už málo. Když jednou na krajinu vyzkoušíte 45 Mpx, chcete to už jako svůj standard :-) Pokud ale stále pokukujete po řadě Z 6 a 24 Mpx vám postačuje, poohlédněte se po nově představeném Nikonu Z 6III, který i pro krajináře přináší zajímavá vylepšení. Například displej na otočném kloubu, s nímž se dá výborně pracovat při focení na výšku. O této vlastnosti budu ještě psát v části o Nikonu Z 8, u kterého je to pro krajináře podle mě vyřešené nejlépe.
Pokud, jako já, rádi fotíte na výšku, možnost polohování displeje je velká výhoda. Problém může nastat, používáte-li L-plate pro upnutí foťáku na výšku na stativ. V tom případě může u Nikonu Z 6III dojít k interakci s kloubem displeje. Nikony Z 8 (nebo Z 9), které mají vyklápění LCD řešené jinak, problémy s L-plate nemají. Na druhou stranu se už objevují nové konstrukce L-plate, které s kloubem Z 6III počítají.
Fotografie pořízené Nikonem Z 6/Z 6II
Nikon Z 7 a Z 7II
Zlatý grál fotografa krajiny, můj oblíbený model. Ergonomie je naprosto shodná s Nikony Z 6, avšak výstup v 45Mpx rozlišení znamená více detailů. Ale nejde jen o rozlišení. Také absence low-pass filtru před snímačem zaručuje lepší podání nejjemnějších detailů, což je při 100% zvětšení dobře vidět. Oceníte to zejména tehdy, když svoje fotky tisknete na velké formáty, na které se kouká zblízka. Rozdíly mezi oba modely Nikonu Z 7 jsou velmi podobné jako u Z 6 a Z 6III – jeden vs. dva sloty na paměťové karty a možnost nastavit čas závěrky až 900 s.
Dvě karty vs. jedna
Pojďme se nyní více věnovat tomuto rozdílu. Nikon Z 7 nabízí pouze jeden slot na karty XQD/CFexpress, druhá generace Z 7II má sloty dva v kombinaci XQD/CFexpress + SD. To by mělo být pro každého fotografa dostačující. XQD/CFexpress karty jsou sice dražší, ale bolí to jen jednou, při nákupu. Pak už je to jenom „šepot květin“… Já bych už jiné karty než XQD/CFexpress nechtěl.
Když jsem ve svém Nikonu D610 používal karty SD a vrátil se domů po pětidenním tripu z Dolomit, měl jsem na kartě vzácné fotografie bouře s blesky nad slavnými Tre Crime. Karta však po prvním zasunutí do čtečky odmítla pracovat. Zpotil jsem se za dva a utíkal ke známému, který umí zachránit data z poškozených paměťových médií. Až na pár snímků naštěstí všechny fotografie obnovil. Ale ten stres už zažívat nechci. Určitě znáte také případy, kdy se SD karty jednoduše ohnuly, zlomily nebo se poškodily kontakty.
Od té doby, co používám XQD, jsem klidný. Už na pohled tyto karty nejsou tak křehké a určitě toho vydrží více než SD. Primárně tedy používám XQD, nicméně simultánně ukládám zálohu na SD kartu. Pravděpodobnost, že by se poškodily obě naráz, je velmi nízká a navíc z SD karty je v případě nouze možné dostat téměř všechno.
Další rozdíly jsou ve videu, avšak ty nebudu popisovat, jelikož z pohledu fotografa krajiny to není zajímavé a ani s ním nemám dostatečné zkušenosti. Co mě však, jako fotografa krajiny zajímá, je schopnost zaostřit v „modré hodince“. Myslím tím při horších světelných podmínkách. Doba, kdy jsem ostřil pouze manuálně, je pryč. Rád si pomůžu autofokusem – a na to je Nikon Z 7II lepší než jeho první verze.
Nezanedbatelný benefit druhé verze je také možnost napájení fotoaparátu z powerbanky. Za mě je však nejpříjemnější rozdíl ve vzpomínané funkci dlouhých časů až do 900 sekund. Při dlouhočasovkách, například na Baltu, nemusím neustále vytahovat kabelovou spoušť, ani sledovat čas na jiném zařízení, nýbrž dlouhou expozici si pohodlně a přesně nastavím přímo ve fotoaparátu.
Na Nikonech Z 7 se chyby hledají jen velmi těžko. Nikon už od počátku svých FX mirrorless fotoaparátů řady Z podporuje krajinářské funkce, které roky nebyly standardem ani u konkurence. Například Focus stacking čili posun rovin ostrosti pro následné jednoduché spojení do fotky s extrémní hloubkou ostrosti, je už roky mým věrným pomocníkem a Nikony Z ho mají integrovaný „na jeden stisk spouště“.
A ještě jedna vychytávka, kterou u konkurence vídám málo, ale dá se výborně využít při focení s ND filtry (nebo i bez nich). Modelová situace: Fotím ráno u Baltského moře a chtěl bych mít vodu úplně rozmazanou pohybem – což odpovídá času závěrky kolem 1,5 min. Pohodlně na foťáku nastavím čas závěrky 90 sekund, ale co dál s citlivostí? Při ND2000 (ND filtr s mohutností 11 EV) mi to pěkně vychází na ISO 100, což je standard. Avšak světla stále přibývá a čas se začíná zkracovat. Nasadím další ND filtr? Ne, využiju to, co mi Nikon nabízí – základní (nativní) citlivost ISO 64.
Odolnost, ovládání, vychytávky pro krajináře v kombinaci s vysokým rozlišením – u Nikonu Z 7II je těžké hledat chyby. Jednu výčitku ale po zkušenosti z modelem Z 8 přece jenom mám :-) Je jí výklopný displej pouze pro horizontální polohu. Často fotím od země vertikálně čili na výšku. S displejem výklopným pouze podél delší strany je to problém. Věk nezastavím, a ležet nebo sedět v bahně, ve vodě či čemsi jiném nepohodlném se mi už nejenom nechce, ale ani nemohu. Právě při testování Nikonu Z 8 jsem vyklápění monitoru na výšku velmi ocenil a bral bych toto technické řešení všemi deseti.
Koupit či nekoupit?
Pokud to myslíte s fotografováním krajiny vážně, za mě je Nikon Z 7II stále jedna z nejlepších voleb na trhu. Také cena je už v současnosti nižší než při uvedení na trh. Vlastně kromě displeje, který se nevyklápí vertikálně, se pro krajinářského fotografa u Nikonu Z 7II jen těžko najdou chyby. V jednom těle dostáváte vysoké rozlišení (stejné jako u vlajkových lodí Z 8 a Z 9), množství detailů nebo možnost ořezu fotografií a mnoho integrovaných funkcí, které krajinářovi pomáhají.
Fotografie pořízené Nikonem Z 7/Z 7II
Nikon Z 8 – The king
Ale Maroši, co nám to chceš namluvit? Nikon Z 8 na krajinu? Nooo, přesně takové pocity jsem měl i já, když jsem se rozhodl testovat tento zázrak na Islandu a na Lofotech. Přistupoval jsem k němu s respektem a opatrně, a trochu jsem se i bál, jestli fotoaparát této kategorie budu umět ovládat.
Avšak chyba lávky! Jakmile jsem Nikon Z 8 držel v ruce, po pár minutách používání jsem Z 7II už nechtěl. Nevím, jak je to možné, ale všechno mi na něm – tedy na Z 8 – dávalo větší význam. Neznamená to však, že jakmile jsem se vrátil k Nikonu Z 7II, něco mi na něm (kromě vyklápění displeje) vadilo. Jen se Z 8 jsem byl jaksi více v ději fotografování…
Rozlišení Nikonu Z 8 je se Z 7II shodné, tedy 45,7 Mpx, což je podle mě rozumná krajinářská volba. Líbilo se mi menu, v němž se dá nastavit téměř cokoliv do nejmenšího detailu. Například programovatelné tlačítko Fn3 je na místě, kde každý Nikon fotograf hledá „Play“ čili tlačítko pro prohlížení fotek. Avšak u Nikonu Z 8 je na druhém konci aparátu vpravo dole, což jsem si také oblíbil při vertikálním focení od země. Ale občas jsem ho hledal na původním místě, u Fn3, ale žádný problém – v menu je možné si to nastavit.
Anebo tlačítko DISP. V krajině komponuji vždy přes displej fotoaparátu, ale u starších modelů nebyla možnost zvolit prázdný displej bez informací s vodováhou. U Nikonu Z 8 bez problémů. Další vychytávka je trochu vtipná – Z 8 nabízí možnost dělení displeje na třetiny, což fotoaparáty řady Z 6 ani Z 7 neumožňují. Nevadí, lepší později než nikdy, nicméně kdo často komponuje v krajině, rozhodně toto rozdělení uvítá.
Nyní přejdeme k tomu nejzásadnějšímu rozdílu, který mi přinášel ohromnou radost – možnost vertikálně vyklopit displej. Možnost jen tak rozložit fotoaparát těsně nad potokem s vědomím, že mi voda nebude při komponování umývat zadek, je velmi komfortní. Ještě příjemnější je konstrukční řešení vyklápění. V Nikonu se nevydali takovou tou klasickou „vlogovou“ cestou provedení displeje na kloubovém uchycení, kdy je vyklopený LCD vně fotoaparátu. Asi by to bylo lacinější řešení, ale jak už jsem psal výše, nevýhodou je pak práce s L-bracketem, bez kterého vlastně už ani neumím fotit. Nikon Z 8 si razí svou cestu a převzal komplet LCD z modelu Z 9 – a dobře udělal. Displej se dá bez problémů vyklopit vertikálně i horizontálně, přičemž stále zůstává v zákrytu s tělem fotoaparátu. Moje kolena na Islandu či Lofotech zpívala štěstím :-)
Stabilizace a nízké ISO
Povím vám ještě něco – mnoho fotografů krajiny své jedinečné kompozice fotí z ruky. Proč? Právě proto, aby kompozice byla jedinečná, neváháme jít ke skále či k vodě tak blízko, že by se tam stativ nedal rozložit, nebo by na to nebyl čas. Proč to píšu? Představte si krkolomnou situaci v slabším světle, kdy se snažíme zachytit řeku v popředí. Ano, můžu to udělat při vyšším ISO na 1/100 s, ale voda nebude mít ten správný pocit a nebude tak akorát máznutá. Nezbývá mi nic jiného než zapnout stabilizaci v těle a fotit z ruky. A ono to funguje! Nikdy jsem parametry stabilizace nestudoval a dodnes nevím, co ta čísla znamenají. Hovořím ale o reálných zkušenostech. S Nikonem Z 8 jsem velmi často fotil z ruky právě vodu – prostě protože jsem mohl. Okolí bylo ostré a voda máznutá tak akorát. Jedna osmina nebo jedna čtvrtina z ruky? Žádný problém. Jen je třeba klidně vydechnout, pevně držet fotoaparát a kompozice jsou z ničeho nic zajímavější a poutavější. Za mě je toto velký „game changer“.
O nízké nativní citlivosti jsem psal už u Nikonu Z 7II. Nikon Z 8 umí dokonce sníženou citlivost Lo 0,3, Lo 0,7 a Lo 1,0. Nejnižší ekvivalent je tak ISO 32. S touto hodnotou musím měnit ND filtr skutečně jen výjimečně a často se díky tomuto extrémně nízkému ISO obejdu i bez filtru.
Mnoho fotografů teď asi zdvihá obočí. Ale ano, já rád naplno využívám toho, co mi fotoaparát nabízí, a to je i nastavení ISO pod 64. Sám tyto funkce nazývám „softwarové“. V principu je to jedno – důležité je, že umožňují fotit déle bez toho, abych musel cokoliv měnit nebo hardwarově přidávat. Stejně tak mi dovolují fotit mnohem dřív při západu slunce, což je velmi praktické. Často vidím kolegy, jak ve stresu mění filtry. Já mám nasazený většinou jen jeden a vystačím si. Byl jsem upozorněný, že prý využívání těchto softwarových (firmwarových) režimů snižuje dynamický rozsah a bůhvíco všechno. Možná, já nevím. Já fotím a nesleduji výsledky měření z laboratoří – to rád přenechám jiným. Nikdy jsem si ještě okem nepozoroval ztrátu kvality jen proto, že jsem použil nízké ISO.
Tato kreativní možnost nemusí být spojená pouze s focením na dlouhé časy, ale lze ji využít také bez filtru k ozvláštnění záběru. Často mám na svých fotografiích v popředí právě vodu, která tvoří linii, dynamiku, vtahuje diváka do obrazu. A někdy je ten čas jednoduše krátký, takže voda není zajímavá. Tudíž experimentuji se snižováním citlivosti. A světe div se, i bez filtru jsem s časem závěrky na půlvteřině, zatímco ostatní musí tasit ND filtry menší hustoty. Pokud jste nikdy nefotili u stříkajícího vodopádu na Islandu, jen těžko si dokážete představit ten diskomfort neustálého vyměňování filtrů. V takových případech dokáže „softwarové ISO“ velmi pomoci. O této funkci se moc nemluví, ale pro krajináře to představuje vynikající parametr Nikonu Z 8.
Skvělá volba
Původně jsem Nikon Z 8 ani nechtěl testovat. Dnes vím, že bych tím přišel o spoustu nových zkušeností. Pocit z tohoto fotoaparátu je víc profi, ergonomie ještě lépe promyšlená. Vždy jsem se na všechno mohl spolehnout a nejvíc mě překvapilo…, že mě nic nepřekvapilo :-) Ovládání se mi dostalo velmi rychle pod kůži a robustnost – kdyby bylo potřeba zatloukat hřebíky, myslím, že Z 8 by to zvládla.
Když jsem před tím viděl krajináře s Nikonem Z 8, vyvolalo mi to úsměv na tváří. Na co?, říkal jsem si. Dnes ale vím, že pokud nechcete řešit kompromisy, tak toto tělo má i v brašně krajináře své opodstatnění.
Koupit? Nekoupit?
Jestliže od fotoaparátu očekáváte skálopevnou jistotu, že vás podrží v každém žánru, je Nikon Z 8 jasná volba. Můžete říct: Je těžší! Ano, je. Je větší! Ano, je. Ale nabízí toho víc než jeho menší a lehčí sourozenci Nikon Z 6 a Z 7. Fotografie z Nikonu Z 7II a Z 8 jsou technicky stejné, jde však o to, jak si vychutnáte ten proces fotografování s pomocí Lo ISO, displeje výklopného na výšku, možností totálního přizpůsobení ovládání a ještě vyšší odolnosti. Fotíte-li také jiné žánry, při kterých je důležité rozlišení, ostření na pohyb a rychlé snímání, pak je volba Nikonu Z 8 nad slunce jasná.
Galerie fotografií pořízených Nikonem Z 8
3 komentáře
Z7II má taky „softwarové“ low iso ;)
stejně jako to měla D850
Skvělý článek, konečně jsem pochopil ty rozdíly mezi nimi. Fotím krajinu a už dlouho na D850, ten přechod na Z stále odkládám, protože si myslím, že už moc dále nejsou, snad spíše ta nová skla pro Z. Děkuji za pěkně info.
Dakujem pekne, to som rád, s pozdravom Marian Kuric