Fotograf, který stejně dobře fotí skoro jakýkoliv sport, i když ten motoristický je mu tak nějak bližší. Nebojí se však ale ani svateb a nečiní mu problém potěšit rodiče snímky jejich čerstvě narozené ratolesti. To je Tomáš Racek, který jako jeden z prvních v Česku měl možnost otestovat nový Nikon D750. Vzal jej na závody World RX Italy na okruhu Fraciacorta, pořídil výborné snímky a já jsem jej z jeho prvních dojmů z Nikonu D750 vyzpovídal.
Vy jste dostal do ruky Nikon D750 jakožto majitel D4 a D3 – fyzicky naprosto odlišných strojů. Ale přesto jste mi, hned jak jsme se o tomto fotoaparátu začali bavit, řekl, že ergonomie držení není vůbec špatná.
Já jsem měl před časem půjčený Nikon D610, fotil jsem s ním jednu svatbu a jednu akci, a tato zrcadlovka se mi držela špatně, byla pro moje ruce navyklé na Nikon D4 malá. Nikon D750 je také malý, ale tělo je jinak tvarované – prsty pravé ruky zapadnou za hluboký grip. Občas jsem se přistihl, že se mi Nikon D750 držel lépe než D4. Nikon D4 je hodně baculatý a když třeba fotíte s pevnou třístovkou, musíte vyvinout hodně síly, abyste ho udržel.
Jaké jste měl na závodech v Itálii objektivy?
Pevná skla („Žádná jiná nemám“ dodává vzápětí „druhým hlasem“) se světelností F1,4: AF-S Nikkor 24 mm F1,4G, 85 mm F1,4G a pevnou třístovku F2,8. Vystřídal jsem všechny tři. I s tím „tříkilem“ se mi tento set dobře používal. V tomhle případě samozřejmě držíte sestavu za patku objektivu, foťák je pak jen podpora, vyvážení…
Automobilové závody, to je závěrka, sériové snímání, autofokus…
Považuji se za fotografa, ne za filmaře, takže 99,9 % záběrů fotím „na prst“ – „nekropím“ to sériovým snímáním. Jestli jsem někdy použil rychlou sérii na Nikonu D4, tak to bylo možná na nějakém rallye, ale nestojí to za tu práci s následnou selekcí fotografií. Jediný parametr, který mě extrémně zajímá, je přesný autofokus, který funguje za jakýchkoli podmínek, a to jsem si potřeboval na Nikonu D750 otestovat. Fungovalo to…
Trochu mě zarazilo, že autofokusové body jsou sražené blíž k sobě. Když se podíváte do hledáčku D4 a pak do Nikonu D750, tak je to jiné. Ale dá se s tím bez problémů žít, funkčnost je totiž bezvadná, skvělá. Ověřil jsem si to na poměrně zákeřném testu, kdy jelo auto velmi rychle proti mně, já jsem jej sledoval panningem, následoval skok v rychlosti asi 130 km/h a proti mně vycházelo slunce. Řezavě ostrý snímek…
Vraťme se k závěrce. Říkal jste, že nepoužíváte sériové snímání?
Ne. A když už ano, tak jen minimálně. Sériové snímání mám „pro sichr“ zapnuté, kdyby se stala třeba havárie nebo jiná nečekaná událost, ale stejně všechno fotím „na prst“. Každý fotograf sportu by si měl vymyslet kompozici, počkat si, až mu na správné místo objekt dojede – dá-li se to předpokládat – a pak to zmáčkne. Bohužel, trend digitálních zrcadlovek nám dává pocit, že to nic nestojí, takže se vyfotí v jedné zatáčce na jeden průjezd 400 fotek, a pak si z toho doma fotograf „hodí mašli“.
Takže šest snímků za sekundu vám vlastně stačí?
Těch 6 sn./s Nikonu D750 není žádná špička, ale je to velmi slušné. Spíš se ohlížím na životnost závěrky, ale v tomto ohledu jsem také v klidu. Nedávno jsem zjistil, že můj starší Nikon D3, který teď budu prodávat, má po šesti letech „najeto“ 85 tisíc cyklů. Takže jestli má nový Nikon D750 garantováno 150 tisíc cyklů, není se čím trápit.
Jediné, co je pro mě limitující, je nejkratší čas závěrky 1/4 000 s. S těmi světelnými pevnými skly, které používám, je to problém. Za sluníčka mi občas osmitisícina nestačila. Dá se to samozřejmě obejít pomocí ND filtru a já jsem to tak i řešil a normálně fotil dál. Ale omezení to je. Miluju focení na „plnou díru“, ten bokeh na pevných sklech je potom famózní, ten pak dělá charakter toho či onoho objektivu.
Můžete prosím krátce ohodnotit kvalitu obrazového výstupu Nikonu D750?
Možná mi to někdo nebude věřit, ale přestože je jisté, že Nikon D4 má obrazový výstup s pevnými skly naprosto perfektní, musím říct, že když jsem testoval Nikon D750, přišlo mi, že podává lepší výsledky než „Dé čtyřka“… Je to asi dané vyšším rozlišením, kdy se ta špičková pevná skla využijí ještě lépe. Každopádně obrazová kvalita je vynikající.
To zní až provokativně – zvláště vůči ostatním majitelům Nikonu D4. Nicméně pojďme na závěr ještě ke dvěma vychytávkám Nikonu D750 – výklopnému displeji a vestavěnému Wi-Fi rozhraní.
Co se týče displeje, tak zde se můžu opět vymezit vůči D4. Největší problém je vždycky na sluníčku, a v případě Nikonu D750 to bylo lepší než u D4. Je vidět, že D750 je v tomhle o hodně dál, super práce (Nikon D750 má na rozdíl od Nikonu D4 displej typu RGBW. Pozn. redakce). O využití možnosti vyklápění displeje záleží na tom, jak je fotograf kreativní. Potřebujete-li záběr z podhledu, zjistíte, že ne vždy a ne všude si můžete lehnout. Focení z nadhledu zase využijete jinak. V tomto případě díky za živý náhled…
Wi-Fi mě uchvátilo. Byl jsem na závodech tisíc kilometrů od domova, vyfotil jsem skok Pettera Solberga, připojil jsem se telefonem, klikl jsem, v iPhonu jsem udělal základní úpravu a tři minuty od vyfocení to bylo v Česku v redakci. Nechci nosit žádné další příslušenství, Wi-Fi v těle fotoaparátu mi naprosto vyhovuje. Už aby to bylo standardem ve všech modelech.
Děkuji za rozhovor!
