Nikkor Z 40 mm f/2 – druhý „malý“ v testu Nikonblogu

Minulý týden jsem na Nikonblogu zveřejnil test objektivu Nikkor Z 28 mm f/2,8, přičemž v úvodu jsem napsal, že tento objektiv patří mezi jedno z výjimečně malých a lehkých pevných skel pro Nikony Z. Dalším takovým „kompaktním“ objektivem, který jakoby zmíněné osmadvacítce z oka vypadl, je pak Nikkor Z 40 mm f/2. Druhé pevné sklo pro FF Nikony Z (DX nevyjímaje), které nezabere místo v brašně, nezatíží ji, a nezruinuje ani váš fotografický rozpočet. A přitom jde o velmi kvalitní optiku. Jak uspěl Nikkor Z 40 mm f/2 v našem testu?

Jako vejce vejci

Postavíte-li Nikkor Z 40 mm f/2 a Nikkor Z 28 mm f/2,8 vedle sebe, najdete na první pohled kromě potisku s ohniskem a světelností jen dva rozdíly – čtyřicítka je při stejném průměru tubusu objektivu o 2,5 mm delší a má o něco větší průměr vstupní čočky. Exaktně se bavíme o průměru 70 mm, délce 45,5 mm a hmotnosti 170 g. Ta je tedy o zanedbatelných 15 g vyšší nežli váha osmadvacítky. Ale třeba průměr filtrového závitu 52 mm je shodný.

Ani ke 40mm Nikkoru Z nedodává Nikon originální sluneční clonu, nicméně mohu jen zopakovat, co jsem napsal u osmadvacítky: Filtrový závit 52 mm umožňuje našroubovat sluneční clonu „třetího“ výrobce, kterou seženete za nevelký peníz na fotografických e-shopech.

Stejně se můžu opakovat i co se týče převážně plastové konstrukce (minimálně u vnějších konstrukčních prvků) a zkopírovat další věty: Dokonce i bajonet je plastový – na to si už u Zetkových skel začínáme pomalu zvykat. Konstruktéři však dbali na odolnost proti nepřízni počasí. Nikkor Z 40 mm f/2 je opatřený těsněním proti stékající vodě a prachu.

Plastová vnější konstrukce mi vůbec nevadí, dnešní „umělé hmoty“ mají často i lepší vlastnosti než například hliník nebo jiné lehké kovy (pro potřeby konstrukce fotografické optiky). Ale u Nikkoru Z 40 mm f/2 (Nikkor Z 28 mm f/2,8 nevyjímaje) by se mi více líbilo, kdyby byl subtilní přečnívající prstenec s filtrovým závitem na přední přírubě objektivu jednoduše zapuštěný do tubusu. Nebo alespoň částečně zapuštěný tak, aby ještě šlo dobře manipulovat typicky s cirkulárním polarizačním nebo variabilním ND filtrem. V současném provedení je zkrátka zbytečně moc „na ráně“ :-) Pokud si ale dokoupíte sluneční clonu – což doporučuji – a budete ji používat víceméně stabilně, máte jednoduše po starostech.

Jednoduchost sama

Na rozdíl od osmadvacítky má Nikkor Z 40 mm f/2 devítilamelovou clonu (28 mm má 7lamelovou), která je jako u všech Zetkových skel elektromagnetická. Tato technologie umožňuje jednak bezhlučný chod clony, a jednak také možnost plynulého zavírání nebo otevírání clony při natáčení videa. Bezhlučný je také krokový ostřicí motorek, což je taktéž standard všech objektivů na Nikony Z. Sečteno a podtrženo – jedná se o téměř absolutně tichý objektiv.

Nečekejte zde však optickou stabilizaci. U FX těl Nikon Z vás to nijak limitovat nebude, protože mají stabilizovaný snímač, pokud byste tento objektiv používali na DX tělech, je třeba s tím počítat a fotit nejdelšími časy dle známé poučky o převrácené hodnotě ohniska.

Nejkratší ostřicí vzdálenost činí 29 cm od snímače fotoaparátu. Není to samozřejmě žádné makro, ale na nějaký ten detailnější záběr to bude stačit.

Jedinému ovládacímu prvku na objektivu, pogumovanému multifunkčnímu prstenci, lze přiřadit jednu z uživatelských funkcí: M/A, clona, korekce EV, ISO, nebo nic – to je opět shodné jak se vzhledově podobnou osmadvacítkou, tak i se spoustou dalších pevných skel Nikkor Z. Zde jen poznámka pro majitele Nikonu Z Fc – u něj nejde kroužku na objektivu přiřadit funkci pro ISO – je to logicky proto, že pro ni již jeden kovový kroužek na těle fotoaparátu má :-)

Optická konstrukce a obrazová kvalita

Jestli je objektiv Nikkor Z 40 mm f/2 v něčem „nejmenší“, pak je to jednoznačně optická konstrukce. Vývojáři Nikonu se spolehli na velmi jednoduché složení z pouhých 6 čoček, uspořádaných ve  4 skupinách. Dva prvky z toho jsou asférické a… to je vše.

MTF křivky (které jak víme, u Nikonu nelžou) prozrazují ještě pozvolnější, přesněji spíše dřívější úbytek ostrosti směrem k rohům nežli u kolegy s ohniskem 28 mm. Na druhou stranu, pokud byste je porovnali se špičkovým sklem řady S-line, Nikkorem Z 35 mm f/1,8 S, pak abych tak řekl „absolutní hodnoty“ jsou víceméně stejné, pouze ona ztráta ostrosti směrem k rohům obrazového pole je „rychlejší“. Plus ještě větší „rozptyl“ meridionálních a sagitálních křivek (plných a přerušovaných), prozrazující, jak asi bude vypadat bokeh. Podívejte se na srovnání MTF křivek:

Co to znamená v praxi na reálných snímcích? Je třeba rozlišovat dvě hodnoty: hranovou ostrost a přenos kontrastu čili schopnost zachytit, respektive rozlišit nejjemnější detaily či spíše rozdíly jasů a barev. Co se týče ostrosti, poskytuje Nikkor Z 40 mm f/2 na „plnou díru“ řezavé hrany zhruba v polovině středu obrazového pole, aby směrem k okrajům, potažmo pak rohům, ostrosti velmi pozvolna ubývalo. Kresba v rozích je tak viditelně měkčí, stále jsou ale rozlišitelné detaily. Při této cloně (F2) je zde však zároveň vidět také úbytek přenosu kontrastu. Ten se téměř skokově zlepší po zaclonění na F2,8, což se samozřejmě projeví i na celkovém dojmu ostrosti. Přidáte-li ještě jeden dílek clony (F4), obraz vykazuje de facto stejné – čti vynikající – parametry v celé ploše záběru.

U běžných reálných snímků – pořízených na „plnou díru“ – nicméně úbytek ostrosti směrem k rohům nijak zvlášť neruší, a pokud by vás to iritovalo, opakuji – stačí zaclonit na F2,8 a kresba se znatelně zlepší.

Opět shodně s objektivem Nikkor Z 28 m f/2,8, netrpí ani naše „dvojková čtyřicítka“ difrakcí, ohybovým jevem, vznikajícím při velkém clonění. Bez problémů tedy můžete používat i maximální clonu F16 – na zhoršení ostrosti se to nijak neprojeví.

Poněkud horší je to s vinětací objektivu Nikkor Z 40 mm f/2. Zatímco při plném odclonění sice vinětuje hodně, ovšem průběh ztmavení od středu k rohům je plynulý, zhruba od clony F4 „celoplošná vinětace“ sice pěkně mizí, ovšem začíná být ostřejší přechod mezi tmavšími rohy a zbytkem obrazové plochy. Týká se to ale v podstatě pouze rozsahu clon F4 až F5,6, protože s dalším cloněním je už zase ztmavení rohů pozvolné a výrazně menší.

Toto „sklíčko“ nemá od výrobce automatickou korekci geometrického zkreslení (jako Nikkor Z 28 mm f/2,8). Vy si ji samozřejmě můžete v menu fotoaparátu zapnout, nicméně úkolem recenzenta je také zjistit, jak vypadá obraz bez korekce. Není divu, že Nikon k automatice nepřistoupil, protože tato čtyřicítka vykazuje pouze velmi mírné soudkovité zkreslení, kterého byste si na reálných fotografiích možná ani nevšimli.

Budete-li usilovně pátrat po chromatické vadě, v částech obrazu s extrémním kontrastem ji v malé míře občas najdete. Určitě vás ale „nepraští do očí“ u běžného prohlížení fotografií. Spíše se nebojím tvrdit, že při focení do NEFu a používání NX Studia pro vyvolávání RAWů, můžete na nějakou chromatickou vadu úplně zapomenout.

Světelná pevná skla se kupují mimo jiné také kvůli bokehu. Obecně se bokeh čili podání obrazu v neostrých partiích nepopisuje lehce, a v případě Nikkoru Z 40 mm f/2 je to ještě horší. Ne, rozhodně to není špatné. Ale není to zároveň ani sametově jemný bokeh špičkových monofokálních objektivů. Pokud ostříte na relativně blízké objekty – a v neostrosti se tak ocitají části záběru v taktéž krátké předmětové vzdálenosti (mluvíme o rozsahu 3 až cca 10 m), působí bokeh velmi pěkně. Ale… poněkud „nervózní“ začíná být bokeh ve vzdálenějších částech obrazu či v nekonečnu. V těchto případech opět stačí zaclonit o jeden dílek na F2,8 a bokeh se viditelně zlepší. Jenom podotýkám, že hodnotíme jednoduché šestičočkové sklo v ceně do sedmi tisíc korun.

Celkové hodnocení

Upřímně přiznávám, že objektiv Nikkor Z 40 mm f/2 jsem testoval na Nikonu Z 7, tedy na fullframovém Zetku, a ani mě nenapadlo nasadit ho na DX Nikon Z. Zatímco na FF považuji ohnisko 40 mm za výbornou řekněme univerzální volbu, virtuálních 60 mm po přepočtu crop faktorem na DX těle, naopak vnímám v rámci úsloví „ani ryba, ani rak“. Na běžné focení je záběr až příliš „sevřený“, a k „pravověrnému“ portrétnímu ohnisku mu ještě notný kousek chybí. Takže testovací fotografie v tomto článku pochází pouze z Nikonu Z 7.

Že (z mého pohledu) není Nikkor Z 40 mm f/2 tak univerzální, jako v tomto testu mnohokrát zmíněný „malý kolega“ Nikkor Z 28 mm f/2,8, mi však vůbec nevadí. Protože pro FX Zetka ho považuji za výbornou volbu. Je to malé a lehké sklo s výbornou světelností, které i přes výše popsané menší nectnosti poskytuje skvělou službu. A když se podívám na cenovku, na které je v době vydání tohoto článku částka 6 990 Kč, jsem přesvědčený, že Nikkor Z 40 mm f/2 by měl být standardní součástí výbavy všech majitelů FX Nikonů Z :-) Alespoň mně se moc líbí!