Hned v první větě tohoto vyhlášení nejlepších fotografií 11. kola soutěže Fotka měsíce Nikonblogu musím napsat, že jste mi udělali velkou radost. Zátiší je víceméně klasické téma. Je to žánr, který podobně jako třeba portrét, fotografové „převzali“ po malířích a pokračují v něm sobě vlastním způsobem tvorby obrazu. Zátiší asi nebude hitem na Instagramu, sázejícím na prvoplánovou líbivost přinášející kýžené lajky a folouvry – i když čest výjimkám. Zátiší zkrátka vyžaduj celého fotografa, ať chcete nebo nechcete. Ale vy jste se tohoto tématu zhostili skvěle!
Přesto jen malá kritická či spíše dobře míněná poznámka. V listopadovém klání se krásně ukázalo, jak těžké je nafotit – a možná ještě těžší „poskládat“ a nasvítit – aranžované zátiší. Je to svůdné: Pěkně v teple domova nějak rozmístit vybrané věci na stůl či jiný podklad a vyfotit je. Jenže z toho nesmí být cítit prvoplánový přístup, „chtění“, laciný záměr, zbytečný efekt. Zátiší není reklamní fotografie, je to víceméně umělecký žánr. Z mnoha snímků některých soutěžících bohužel ona „reklamština“ čišela až příliš, z jiných zase bylo cítit, že si autor moc neví rady s rozmístěním věcí v záběru. To nevadí, výborných fotografií bylo i tak více než dost, a rozhodně bylo z čeho vybírat.
Ale konec mudrování, pojďme se seznámit s vítěznou fotografií a jejím autorem. Jmenuje se Jan Longr Knot, a vítězný snímek nese název Vzpomínka na horníky.
Ultraširokým ohniskem namířeným nahoru zachytil autor vítězného snímku jakýsi bezútěšný úděl nesmírně těžkého povolání horníků. Na řetězech zavěšené pracovní oděvy a boty horníků nutně vyvolávají asociaci… ale o tom snad ani nechci psát. Je to ponuré, ale je to silné, dramatické. Černobílá kontrastní tonalita je zcela správně zvolená a dává této fotografii mnohem vyšší účinek než případná barevná verze.
Gratulujeme vítězi!
Málo barev, hodně sytosti
Z ponuré hornické šatny pojďme ven na sluníčko. Jak bych to jenom nazval… nejpříhodnější se mi zdá termín streetové zátiší. To zde reprezentují dva autoři: shodou okolností ještě jednou vítěz 11. kola naší soutěže Jan Longr Knot, a s fotografií Zátiší s lampou ještě Miloš Kostka. Oba vsadili na syté barvy, ovšem v omezené škále, což dává jejich fotografiím ten správný drajv.
Barevné high-key
Zátiší lze pojmout jako jednotlivé fotografie – a co si budeme namlouvat, je to tak i nejobvyklejší –, nicméně ani tomuto žánru se nevyhýbá zařazení více fotografií do série nebo vytvoření dyptichů či triptychů… o což se pokusil Kubu Thór a vyšlo mu to skvěle. Sérii tří snímků z Malediv s podtitulem „po sezóně“ pojal v provedení high-key – ale v barvě, což se často nevidí –, a dodal k němu svůj komentář:
„Když jsem tehdy fotil mimo sezónu (a ještě mimo turistická místa) v tropech o poledni, bylo mi domácích líto, za to co jim turistický ruch bere. Teď to ale asi mají ještě mnohem horší…“
Klasika je klasika…
Fotografie se jako každý obor vyvíjí nejen technicky, ale také výrazově. Dnešní zátiší jsou jiná nežli zátiší, která pořizovali naši tátové nebo dědové. Neznamená to však, že je v dnešní době třeba zapomenout na starší výrazové prostředky. Naopak. Proto mě potěšilo několik vašich snímků, pojatých takříkajíc klasicky. Jedním z nich je „Sudkovina“ s názvem Za oknem – zvadlá a zapomenutá od Barbory Blahové, nebo barevná kompozice Květačky Květy, pojmenovaná Jaro v karanténě. Fotografie Miloslava Kusbacha s názvem Babučina, mně pak připomíná práce avantgardních fotografů první poloviny minulého století, konkrétně pak Eugena Wiškovského. Pěkný odkaz, to se musí nechat.
Letos naposled!
Tak! Máme za sebou listopadové soutěžení, a před pár dny jsme už zazvonili do posledního kola letošního roku. Prosincové téma je stejné jako loni: Nej 2020 | Moje foto roku. Podrobné zadání najdete v tomto článku, a my se už nyní těšíme na vaše fotografie!
