„Nejplacatější“ sklo. NIKKOR Z 26 mm f/2,8 v praxi

Mezi 24 mm a 28 mm

NIKKOR Z 26 mm f/2,8 je prvním objektivem pro mirrorlessy Nikon Z, o kterém nemůžu napsat, že je při zaostřování bezhlučný. Zároveň je také prvním objektivem pro Zetka, u nějž se ostření děje pohybem celé optické soustavy, nikoliv jen několika vnitřních členů. Nejspíš proto je zkrátka toto sklo při ostření slyšet. Není to však nic, co by výrazně rušilo – „hluk“ je srovnatelný například s běžnými objektivy NIKKOR pro DSLR. Samotné zaostřování je rychlé, nezaznamenal jsem žádnou citelnější prodlevu nebo zaváhání. V tomto ohledu je na tom NIKKOR Z 26 mm f/2,8 stejně, jako ostatní objektivy NIKKOR Z střední třídy.

Než se dostanu k samotné obrazové kvalitě, dovolte mi krátké zamyšlení nad samotným ohniskem 26 mm. To, jak každý fotograf ví, není obvyklé. Běžná je o něco kratší čtyřiadvacítka nebo o fous delší 28mm ohnisko. Proč tedy 26 mm? Vývojáři Nikonu to zdůvodňují nutností kompromisu kvůli zachování minimalistických rozměrů, které byly při zadání jednou z priorit. Proč ne, mně osobně toto ohnisko nečiní problém. Navíc obě ohniska, jak 24 mm, tak i 28 mm, jsou v řadě NIKKOR Z dostupná, volbu tedy máme. Světelnější čtyřiadvacítka je výrazně větší, to pro 26mm palačinku není „konkurence“. Menší potíž však nastává v porovnání s objektivem NIKKOR Z 28 mm f/2,8. Stejná světelnost, délka o 20 mm (nebo 12 mm, při použití HB-111 na 26mm NIKKORu) větší, hmotnost zanedbatelně o 30 g vyšší. Ale cena poloviční. Nechtěl bych řešit toto dilema… 

Ještě malá zajímavost k samotnému ohnisku 26 mm. Že je to „něco mezi“ 24 mm a 28 mm je každému jasné, a myslím, že takový záběr si každý fotograf umí představit. Zajímavé je, že si ho umí představit i majitelé moderních iPhonů. Od verze 11 totiž mají všechny iPhony hlavní fotoaparát právě s tímto ohniskem. Tedy přesněji – s ekvivalentem skutečného ohniska, přepočítaného na 35mm film. 

NIKKOR Z 26 mm f/2,8, přestože je to fullframové sklo, lze stejně dobře využít také na DX tělech Nikonu. Zde se ohnisko násobí crop faktorem 1,5×, takže dostáváme virtuální 39mm objektiv. Čili takříkajíc normální úhel záběru. Blíže k pětatřicítce, o kousek dál od 50mm objektivu. Záleží samozřejmě na preferencích každého uživatele, avšak mám-li napsat vlastní názor, pak mně tento úhel záběru na „normální“ focení velmi vyhovuje. Není příliš široký, takže nezkresluje objekty v okrajích a rozích záběru, a zároveň příliš nezplošťuje perspektivu snímku. Fotografiím zůstává jistá prostorovost, zvláště, když ji podpoříte volbou nízké clony.

Obrazová kvalita

Na malé cloně jsem předchozí odstavec ukončil, tento jí začnu. V tomto ohledu se NIKKOR Z 26 mm f/2,8 chová úplně stejně, jako každý jiný objektiv pro Zetka. Kvůli kvalitní kresbě vůbec není nutné přiclonit (jak jsme byli zvyklí u DSLR /minimálně u optiky střední a nižší třídy/). Ostrost v rozích sice není na „plnou díru“ špičková, ale v cca 75–85 % záběru od středu ano. Z toho vyplývá, že při nasazení tohoto placatého skla na DX tělo, nebudete mít s ostrostí vůbec žádný problém. Přivření clony na F4 až F5,6 pak „dožene“ řezavou ostrost až do rohů (na fullframu). Teprve maximální clona F16 přináší opak – mírné změkčení obrazu vlivem difrakce. Ale ani tak to není nic zásadního.

Přenos kontrastu by měl být podle MTF křivek – v porovnání s objektivem NIKKOR Z 28 mm f/2,8 o něco horší, ale… pouhým okem to jednoduše nejste schopní rozlišit. Závěr je tedy takový, že ostrost a přenos kontrastu objektivu NIKKOR Z 26 mm f/2,8 jsou vynikající.

Toto sklo nemá žádné geometrické zkreslení. Pravda nebo lež? Pravda je, že díky automatické – a „nevypnutelné“ – korekci je obraz vždy rovný, jako když střelí. Samozřejmě pokud fotíte do RAWu a nepoužíváte nikoňácký konvertor NX Studio, nezanedbatelné geometrické zkreslení objevíte. Dobrý program jej však dokáže, ideálně s pomocí originálního profilu objektivu, napravit taktéž. To stejné se pak dá napsat o chromatické vadě. V JPEGu a v RAWech, konvertovaných v NX Studiu, se touto aberací nemusíte vůbec zabývat. Ostatní programy ji v malé míře na velmi kontrastních hranách najdou, ale měli by ji umět i opravit.

Hodnocení bokehu je silně subjektivní záležitostí. Za sebe napíšu jen, že jsem měl v ruce objektivy s mnohem lepším podáním rozostřených částí obrazu, ale zároveň i spoustu skel, oproti kterým je NIKKOR Z 26 mm f/2,8 špičkou. Zkrátka takový spíše slabší střed. Co si o bokehu tohoto objektivu myslíte vy?

Malá vstupní čočka objektivu dává tušit, že vinětace nebude tím parametrem, kterým by se tato „palačinka“ mohla chlubit. A je to tak, NIKKOR Z 26 mm f/2,8 vinětuje hodně, i když… zrovna třeba výše zmíněná osmadvacítka je na tom v podstatě stejně. Velká vinětace je bohužel slabou stránkou Zetkových objektivů. Naštěstí je to optická vada, kterou není žádný problém v podstatě bezezbytku odstranit – tedy pokud vám vadí. Protože na reálných snímcích často působí dobře – ztmavení rohů lépe přitáhne oko diváka k hlavnímu motivu fotografie. 

Nikon u tohoto objektivu blíže nespecifikuje typ antireflexních vrstev, nicméně chování v protisvětle je velmi slušné. Není to úplná špička, protože v přezáření nejvyšších světel do tmavších částí obrazu lze pozorovat malé snížení kontrastu, nicméně celkový kontrast snímku zůstává zachovaný. V závislosti na natočení vůči silnému světelnému zdroji se mohou objevit „prasátka“ – odlesky od čoček objektivu, ale to je vcelku standardní chování fotografické optiky.

Celkové hodnocení

Kdyby si snad výrobce stanovil úkol vyrobit jen „nejplacatější palačinku“ na mirrorless fotoaparáty, bylo by to trochu málo. Nicméně Nikon samozřejmě neudělal zásadní kompromisy ani v obrazové kvalitě. Nejdůležitější parametry, jako je ostrost a přenos kontrastu jsou skvělé, stejně je perfektně korigované geometrické zkreslení a chromatická vada. O bokehu si svůj názor učiňte sami, stejně jako o míře vinětace objektivu NIKKOR Z 26 mm f/2,8. Každopádně pro ty uživatele, kteří spolu s dobrými optickými vlastnostmi preferují zároveň také skladnost, jde o zajímavý objektiv v portfoliu Zetkových pevných skel.