Na ptáky (už) nejsme krátký

Pryč je naštěstí doba, kdy fotografování zvířat bylo výsadou těch, kteří nemuseli dvakrát obracet každou korunu rodinného rozpočtu. V posledních letech se doslova roztrhl pytel s nabídkou cenově dostupných teleobjektivů. Navíc to není tak dávno, co jste mohli zoomové prstence vytočit maximálně do třech set milimetrů a tam zábava končila. Dnes můžete točit ještě o pár set milimetrů za tuto hranici, přičemž s každým centimetrem navíc se nám otevírají nové možnosti. Délka vašeho „skla“ z vás ale ještě neudělá skvělého fotografa divoké přírody, podobně jako sada profesionálních štětců neznamená, že budete dýchat na záda Rembrandtovi. 

V této branži je klíčová znalost subjektu vaší fotografické vášně. Zatímco hlavním problémem (aspoň začínajícího) fotografa aktů bude, jak nalákat plachou dívku do svého podkrovního ateliéru, s podobným úskalím se bude potýkat i (nejen začínající) fotograf přírody. Byť ve hře nebude krásná dívka, ale více či méně divoce žijící zvíře. Většina živočichů má totiž z dobrých důvodů pramalou touhu přibližovat se „na dostřel“ člověku. Pokud běžně nefotografujete například na Galapágách nebo Antarktidě, kde zvířata ještě plně nepochopila, že člověk je vrcholový predátor, budete se potýkat s únikovou vzdáleností vašich modelů. Jak tedy dostat svou vysněnou sýkorku, vrabce, tukana,… na to správné místo, kde se bude hezky vyjímat? 

…a nezapomeňte na světlo

Položme si otázku, co vlastně dělá fotografii zvířat vizuálně atraktivní? Spousta začínajících fotografů klade přílišný důraz na zvíře samotné. Fotografovaný opeřenec (fotím převážně právě tuhle skupinu obratlovců) je samozřejmě zásadní přísadou výsledné fotografie. Neméně důležité je ale také pozadí, případně popředí fotografie. Velkou roli hraje také to, na čem pták sedí. Každému sluší něco jiného. Sýkorka bude hezká na větývce porostlé lišejníkem, datel se bude vyjímat na kmeni s hezkou strukturou a sup by měl sedět nejlépe na nějaké hezké, ohlodané zdechlině. Také obligátní světlo by nemělo být jen modlou krajinářů, ale i „živočišných fotografů“ (potažmo všech ostatních). A aby fotografované zvíře nepůsobilo strnule muzeálním dojmem, přidejte do fotografie nějaké zajímavé chování a můžete pomalu přemýšlet o tom, do jaké soutěže svůj výtvor přihlásíte. 

Ale popořadě. Jak tedy vůbec přimět svého oblíbeného opeřence, aby usedl tam, kam chcete? Proč by to vůbec dělal? Jaká je jeho motivace, aby vám sedl na „lep“? V podstatě se dá s trochou nadsázky použít dovedností získaných při lovu vašeho lidského protějšku. Průměrný muž, kupříkladu, obvykle pozitivně reaguje na nabídku potravy a sexu. Případně reaguje podrážděně, pokud cítí, že mu chcete tyto požitky upřít. Tohoto poznatku můžete s úspěchem využít při vábení ptáků do dosahu vašeho teleobjektivu. K tomu se v našich podmínkách výborně hodí tolik oblíbená krmítka. Zejména v době relativního nedostatku potravy nebudete mít o návštěvníky nouzi. V průběhu celého roku lze samozřejmě využívat i přirozených zdrojů potravy (stromy obsypané jeřabinami, neočesané jabloně ve starém sadu, nezamrzlá řeka apod.). 

Na jaře, tedy v době, kdy se samcům ptáků mírného pásu drasticky zvětší varlata, lze s určitou dávkou ohleduplnosti k roztouženým samečkům, využít nahrávek s ptačími zpěvy. Zpěv ptáků totiž slouží nejen k přesvědčování samic o kvalitách zpěváka a tedy i jeho otcovských kompetencí, ale také k obhajobě teritoria. Řada zpěváků bude dychtivě pátrat po narušiteli svého výsostného území a poskytne vám cenné vteřiny pro fotografování. Ale pozor, tuto techniku je nutné používat opravdu ohleduplně. Srdnatý obránce hnízdního revíru bude svou cennou energii potřebovat pro skutečné životní výzvy, tak ať ho příliš nevyčerpáte. 

Vidět, ale nebýt viděn

Ptáky jste už tedy nalákali do zorného pole teleobjektivu, teď už jen aby si sedli kam chcete. Ptákem sedícím na lojové kouli, případně v přítmí krmítka, díru do světa neuděláme. Za tímto účelem vždy projdu blízké okolí a posbírám hezké větévky, které umístěné do blízkosti krmítka budou sloužit jako vteřinové odpočívadlo. Podobně i zdroj zpěvu můžete umístit s rozmyslem tam, kde to bude ptákovi slušet. V průběhu celého procesu je třeba mít na paměti směr a kvalitu světla dopadajícího nejen na zvíře, ale i na pozadí. Na ostrém poledním sluníčku to nesluší ani Tereze Maxové a sýkorka na tom nebude o mnoho lépe. Nejjednodušším řešením je přesunout celý „ateliér“ někam do stínu. A protože jistě všichni fotíte do RAWu, tak si s vyvážením bílé nemusíte příliš lámat hlavu. 

Mějte na paměti, že pro většinového opeřence jste živočich podobné míry nebezpečnosti jako krahujec nebo kočka. Pokud tedy nebudete fotit otrlé ptáky velkoměstského krmítka, bude třeba myslet na nějakou kamufláž. Připravte se na to, že ptáky s dokonalým zrakem a výkonným mozkem neoblafnete tím, že si oblečete zelené tričko. Ohledně maskování u ptáků v podstatě platí buď všechno, nebo nic. Buď jste neviditelní, nebo musíte mít štěstí na tolerantní jedince, kteří o vás sice budou vědět, ale bude jim to celkem jedno. Osvědčeným řešením jsou různé přenosné fotostany, které vás ukryjí před ostrým zrakem podezíravých ptáků. 

No a to je pro začátek všechno. Nezbývá, než vyrazit ven a pokusit se zachytit na čip fotoaparátu mizející svět kolem nás. A pokud už vám snad sýkorky a vrabci zevšedněli, vězte, že vše výše zmíněné se dá velmi dobře uplatnit i při fotografování v tropech (viz fotogalerie). Užijte si tedy vaše fotolovy, ať již doma nebo v cizině a nezapomeňte se se svými úlovky pochlubit. Spousta lidí nemá vůbec tušení, s jakými tvory sdílíme náš životní prostor. Přeji vám dobré světlo a spolupracující zvířenu.

Poznámka k fotografiím
Vybrané fotografie jsou namíchané z různých částí světa. Část byla pořízena v ČR (sýkory, budníček, brhlík, kachny, lyska, sojka, pěnkava, kos, králíček, šoupálek) a část v tropech Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Všechny fotografie však mají jedno společné. Pro jejich pořízení jsem využil principů, které popisuji v článku. Buď šlo přímo o ptáky na „krmítku“ nebo o ptáky v blízkosti svého přirozeného zdroje potravy, případně jsem k vábení použil nahrávky ptačích hlasů.

1 2 ►

Chcete se naučit více?

Přihlaste se na workshop Libora Vaicenbachera – Městská divočina,
pořádaný v rámci Nikon školy.