Víte, co je selfie, že ano? Vezmete mobil nebo foťák, natáhnete ruku před sebe a vycvaknete sami sebe. Nebo sebe s přítelkyní, manželkou, milenkou, kamarády z hospody… Rovnou přiznávám – nemám rád selfie. Ne, nesnáším je, nahánějí mi husí kůži. Přežil jsem v nezměněném psychickém zdraví mediální hysterii kolem selfie z letošního předávání Oskarů, z níž se nakonec vyklubala vychytralá reklamní akce Samsungu. Skutečně nejsem naivní, abych se vezl na vlně „nejslavnější fotografie světa“, jak byl tento výcvak mnohými médii prezentován. Poslední kapkou k napsání tohoto textu však byl sobotní článek Lidovek.cz o tom, jak se naši politici fotí před volebními urnami. Když vidím Jiřího Paroubka u cedulky Volby, odcházím na čerstvý vzduch. Byť stále to není nic proti selfie Zdeňka Škromacha s Milošem Zemanem u portrétu T. G. Masaryka, z té se mi dělá šoufl. Samozřejmě když pak například na obrázkové sociální síti Instagram zadáte hashtag #selfie, vykouknou na vás tisíce těch nejblbějších „autoportrétů“ z celého světa. Skvělá ukázka nevkusu napříč celou touto planetou.
Viděl jsem jen pár skutečně dobrých „autoportrétů pořízených z ruky za pomoci mobilního telefonu nebo digitálního fotoaparátu“, jak selfie definuje Wikipedie. Většinou pocházely od fotografů, což mimochodem o něčem svědčí.
Je jasné, že tento paskvil mezi fotografickými žánry přinesly smartphony, ale těm pochopitelně nelze vyčítat, že mají vestavěný fotoaparát a připojení k internetu. Přesněji řečeno: smartphony jen zařídily velký rozmach selfie – tento pseudožánr je zde už velmi dlouho. Známým průkopníkem selfie v Česku byl před mnoha a mnoha lety (čti desítkami let) například jazzman Jiří Stivín, který se takto fotil se svými přáteli kompaktním kinofilmovým fotoaparátem. Psal o tom časopis Fotografie magazín, vlastně v té době ještě Československá fotografie, moc dobře si to pamatuji…
To ale nic nemění na tom, že selfie je pitomost, kterou se vytváří mainstreamová pseudokultura, která je sice možná dobrá pro sociology, fotografii a obecnému vnímání vkusu nic nedává, naopak ubližuje. Módu selfie bohužel přiživují nejrůznější média, čerstvě například Hospodářské noviny, respektive jejich příloha Víkend, vyzývající minulý pátek čtenáře k vytváření selfie při odchodu z práce. A můžete prý být i na obálce… Tak nějak jsem si ty noviny tentokrát zapomněl koupit a to je považuji za jediný rozumný denní tisk u nás.
Mám takovou absurdní ideu – když byly teď ty volby do Evropské unie, která má v oblibě definování názvů jídla a podobně – co kdyby některý nově zvolený osvícený poslanec, který se o svůj post neucházel jen kvůli prachům z toho kynoucích, navrhl a prosadil zákaz spojování slova selfie s pojmem autoportrét? Já bych to přivítal. Autoportrét je totiž krásný žánr. Selfie je blbost.
6 komentáře
Díky za článek, jsem rád, že to takhle nevidím sám. Je to prostě strašný. Zase ale na druhou stranu… když jsme teď byli s přítelkyní navštívit Bastei v Saském Švýcarsku a přítelkyně chtěla společnou fotku s mostem, tak představa, že sundavám z krku svou D610+24-70 a někomu ho svěřuju do rukou, ve mě nevzbuzovala nijak dobré pocity. A samozřejmě prvnímu němci jsem ho dal do ruky a už jeho kamarád hlásil „Das ist ein tolles camera, du must schnell laufen!“ :-( No, foťák mi sice vrátil, ale fotka stála za viliž…. Takže mít u sebe něco, čím aspoň tu selfie jde udělat, byl by snad výsledek lepší.
Pro tyto účely vozím s sebou – na kole, na koloběžce, na jednokolce, pěšky i za vozem – malý stolní stativ. A vždy mám u sebe buďto kompakt nebo ten mobil. Pak už je to ale autoportrét, nikoliv selfie ;)
Také děkuji za článek. Podle mého názoru je ten problém ještě trochu obecnější. Tím, že skoro každý má na mobilu foťák a může snadno ty „fotky“ poslat do internetu, hrozně klesla celková kvalita obrázků, na které se všichni, chtě nechtě, musíme občas dívat. Takže mainstream teď už ty blbé fotky považuje za normální.
Článek je uvedený jako polemika, tak si dovolím nesouhlasit. Móda selfies mi rozhodně nevadí. Nemám fejsbůk a mailem mi nikdo selfies neposílá, tak jsem ani dlouho nevěděl, že něco takového existuje. Až jsem se dočetl, že si Obama udělal selfie na funuse. Tak jsem si to vyguglal a zjistil, že selfie je jakýsi druh autoportrétu (akorát to má víc „cool” název). Dále jsem zjistil, že to baví spoustu lidí a že tu činnost provozují zcela dobrovolně a zjevně i s radostí. Taktéž mi není známo, že by tím někdo jiný utrpěl nějakou újmu (narozdíl třeba od těch umělců, kteří se realizují tím, že někomu nasprejují na barák nějaký ten tag). Ani nevím nic o tom, že by nás snad někde selfies otravovaly na každém rohu (těch pár zmínek v novinách snadno přeskočím, i když mě asi budou zajímat víc než 4 strany sportovní přílohy). Lidi dělají selfies, protože chtějí a můžou. Mám proto jediné slovo: svoboda. A ta je pro mě podstatně cennější princip, než třeba pricip zlatého řezu. Prý si tím lidé kazí vkus. Ha ha. A jak pro pána krále? Chcete snad říct, že mlaďoši, kteří považují za dobrý nápad si udělat selfie nad desátým pivem, nemajíce smártfounů, chodili by po galeriích a vzrušeně debatovali o klasické kompozici. Nebo snad znáte někoho, kdo měl dobrý vkus a přehnanou produkcí selfies si ho nadobro zkazil? Znáte o tom nějaký relevantní výzkum, nebo je to jen takové to obecné lamentování nad pokleslostí doby? Já osobně dokonce skoro radši dám přednost spontánnímu selfie, jehož sdělením je prosté „byl jsem tam a bavilo mě to” proti vycizelované fotografii kytičky s roztomile orosenou pavučinkou nafocené přesně podle příručky Kreativní kompozice snadno a rychle a vystavené na webové galerii za všeobecného souhlasného mručení, dokonce i těch, co přečetli kromě Kreativní kompozice i Kreativní expozici a Základy maskování ve Photoshopu – oč je tento výtvor hodnotnější? Že s tím bylo víc práce? Že ten pevný objektiv má krásný bokeh?
Zrovna fotografové by mohli být k novinkám benevolentní. Fotografie byla zpočátku jen pouhou pouťovou atrakcí a sneslo se tehdy dost vážných a zasvěcených argumentů proč nikdy nebude ani nemůže být uměním. Nebo ty zasvěcené debaty o tom, jak digitál nikdy nemůže a nebude dosahovat kvalit filmového materiálu.
Selfies se nám nemusí líbit, můžeme proti nim protestovat, ale to je tak asi všechno, co proti tomu můžeme dělat. Možná selfies ovlivní svět „umělecké” fotografie a stanou se respektovaným žánrem, nebo ta móda odejde, jak přišla. Čert ví a mně je to upřímně jedno. Blbá fotka zůstane blbou, ať se jí bude řikat selfie nebo autoportrét.
Pecka, jednak uvažuji nad tím, jak s mám NikonD3200 udělat selfie, aby neboleli ruce a aby se tu vůbec dalo zmáčknout, ale stejně když k tomu příde že přítelkyně žádá o selfie, tak vždycky dostanu myšlenky znechucení. Kdyby bylo referendum za zrušení selfie a postavení selfie proti zákon, podepíšu všemi deseti. Je to nemoc. Hlavne když vidím kachní ksichty, holky v nákupáku před zrcadlem na hajzlu, jak jiná jde ven a jak jdete kolem tak vidíte to stejné.
..
A všechno to spackali Češi, dyť vymysleli selfie oni.
Dobrý den,
i já se přidávám k těm, co nemají rádi selfie. Radši ať mě vyfotí druhá osoba, anebo já také radši fotím druhé lidi a věci, přírodu, než sama sebe. Bohužel, přítel, který momentálně musí být vzdálený, po mně chce, abych se fotila a posílala mu selfie. Nedokáže pochopit, že já tohle nenávidím. Vždyť mu musejí stačit ty fotky, které nafotil on sám…A souhlasím s názorem, že selfie je moc a že je jimi internet přeplácaný. A hlavně jsou nevkusné dost často.