Mimochodem: Paradoxy (mé) černobílé digitální fotografie

Přestože snímače digitálních fotoaparátů jsou v principu monochromatické, naprostá většina přístrojů fotí standardně barevně, čehož se dosahuje předřazením barevné masky před světlocitlivé buňky čipu, zaznamenávající pouze jas. Abyste tedy dostali obraz ve škále šedé, je třeba fotku nejprve převést z barvy do černobílé. I když… fotit lze také přímo do černobílého režimu, protože fotoaparáty to dokážou udělat rovnou. Ale to by bylo příliš jednoduché… alespoň tedy pro mě…

Když to nejde jednoduše…

Ne, že bych rád vyhledával složitá řešení. Naopak, mám rád spíše jednodušší postupy. Ale v černobílé digitální fotografii jsem si osvojil poněkud zvláštní workflow. Ve zkratce má tři základní body: 

  1. Pořízení fotografie čili focení v režimu Picture Control – Monochrome (NEF)
  2. Vyvolání NEFu v NX Studiu – v reálných barvách
  3. Konverze barevné fotografie do šedé škály v Nik Silver Efex

Patrně se nyní ptáte: „Proč ten chlap fotí černobíle, aby pak snímek ‚vrátil‘ do barvy a následně ho konvertoval zase do škály šedé?“ Důvod je jednoduchý – protože fotím mirrorless Nikonem Z, který na rozdíl od DSLR umožňuje zobrazit černobílý náhled v hledáčku, a mně vyhovuje vidět snímanou scénu v téměř stejné podobě, v jaké bude finální fotografie. Protože mě ale neuspokojuje standardní převod barva/černobílá ve fotoaparátu – naopak právě s touto částí pracovního postupu si chci co nejvíce pohrát – „vracím“ snímku v NX Studiu jeho reálnou barevnou podobu, kterou následně do BW převádím v nejlepším nástroji, jaký pro to z mého pohledu existuje – Nik Silver Efex.

Vlevo náhled v hledáčku (režim Picture Control – Monochrome), uprostřed barevná podoba v NX Studiu, vpravo finální fotografie v Nik Silver Efex
Vlevo náhled v hledáčku (režim Picture Control – Monochrome), uprostřed barevná podoba v NX Studiu, vpravo finální fotografie v Nik Silver Efex

Aby to nebylo tak „jednoduché“, připojím ještě tři poznámky:

  1. Téměř standardně fotím na citlivost ISO 3200 a vyšší. Podotýkám, že s Nikonem Z 50, který má „malý“ snímač. Proč? Hladký obraz bez šumu je možná dobrý v barvě, ale v černobílém provedení se mi jednoduše nelíbí. Holt jsem zvyklý na „zrnitou estetiku“ černobílého filmu (na který fotím stále také). Zatímco v barvě je velký šum rušivý, v černobílém provedení působí naopak velmi dobře.
  2. Když „vracím“ fotografie do barvy, nebojím se přidat na barevné saturaci. Konverze do šedé škály je pak „šťavnatější“.
  3. V Nik Silver Efex se vyhýbám efektním předvolbám, abych využíval spíše imitace klasického filmu. V tomto případě je potřeba jen sladit (obvykle snížit) simulaci filmového zrna s šumem digitálního fotoaparátu.

Přikládám pár dalších – svým postupem – zpracovaných fotografií a docela by mě zajímalo, jak to máte vy. Popište, prosím, své workflow do komentářů pod článkem.

Mimochodem: Paradoxy (mé) černobílé digitální fotografie

Mimochodem: Paradoxy (mé) černobílé digitální fotografie

Mimochodem: Paradoxy (mé) černobílé digitální fotografie

Sdílej

6 komentáře

  1. Tak se pokusím vyjádřit trochu jiný názor. Ano BW fotka je dnes docela žádaná, jak jsme kdysi (v analogové doba a počátkem devadesátek, kdy byla najednou přístupná všem díky minilabům) byli barvou „oslněni“, dnes se mnozí vracíme k BW. Důvody mohou být u každého jiné – nostalgie, snaha odlišit se od vševálcující barvě nebo upřímná snaha vyjádřit se jinak. Nemnozí zůstali BW a dokonce filmu věrni dodnes. Čest jim a uznání 😊.
    Sám jsem byl totálním odpůrcem nastupujících „jedniček a nul“, protože první aparáty se svým rozlišením 6–10 MB a výstupy se zdaleka nevyrovnaly středoformátovému diapozitivu (6×4.5, 6×6 a větší). Zlom přišel s nástupem D 800 se svými 36 MB a pak D 850 se skoro padesátimegovým čipem. Dnes už bych se k diapozitivu nevrátil.
    Ale láska k BW fotografii mě neopustila – převody v dřívějších verzích Lightroomu nebyly nic moc a vyžadovaly další piplačku a počáteční digitální foťáky ani fotografování rovnou do BW ani neumožnovaly. Takže jsem – podobně jako p. Lindner využíval nástrojů Nik silver Ex – které jsou bezesporu výtečně propracované – včetně možné simulace filmů které jsme „měli rádi“. Ovšem – dnešní mladší generací fotografů už ty názvy BW filmů nic neříkají – mnohé nejsou ani už dostupné, pokud by si je někdo chtěl v praxi vyzkoušet.
    Ovšem novější verze Ligtroomu, který je na těchto stránkách – nevím proč – soustavně opomíjen (snad obava ze skryté reklamy? – proč? Když je zde poskytována neskrytá reklama Zoneru? – který tímto nechci dehonestovat) – jsou o několik „levlů“ výš než půsodní a převody do BW fotografie jsou excelentní.
    A teď třešnička na dortu: „soudruzi“ z Nikonu u foťáku Zf přišli s úžasnou možností – tedy dvěma: jednak přepínání pomocí páčky na BW režim, color nebo video – což nám přátelům – nikoli „starých pořádků“ ale BW fotografie, umožní v mžiku přejit z jednoho druhu fotografie do druhého aniž bychom se museli „hrabat“ v menu. A pak – v menu možnost nastavit tři stupně BW – standard, flat a high kontrast. Nejcennější je samozřejmě (dle mého soudu) flat – který poskytuje nádherně vyrovnané snímky s úžasnou škálou odstínů šedé (kam se hrabě „50 odstínů“ 😊). Však jsme také v analogové sféře většinou užívali vyrovnávací vývojky, aby negativ nebyl přepálený, ale bohatý na polotony. A dalšíí etapa byla volba druhu papíru, nadržování atd. Dnes nám ten plochý BW záběr ze Zf poskytuje krásné východisko pro další práci – a většinou stačí v Lightroomu velmi málo – záběr se již rovnou zobrazí jako BW a pak stačí si nepatrně „pohrát“ s táhly kontrastu, expozice, světel, stínů, clarity – podle toho, co chceme mít na výstupu – jestli tak kontrastní záběry, jako jsou v ukázce pana Lindnera, nebo naopak fotografie, které jsou plné jemných odstínů šedi. Samozřejmě, každý motiv si žádá něco jiného – a je to i na přístupu a pohledu tvůrce.
    Závěr: převod „černobíle“ pořízeného záběru do barvy a poté zpět do BW mi připadá zbytečný. Ale je věc každého z nás, co mu více vyhovuje.

    1. IMO se autor jen nešťastně vyjádřil. Já třeba produkuje černobílé fotky, ale fotím do RAWu a ten vyvolávám znovu. Můžu ho vyvolat v Camera RAW barevně apspusitt můj skript, který zhruba odpovídá tomu, co je ve foťáku a pak jen doladit detaily, je-li třeba a nebo to vyvolat v NX Studiu tak, jak to je ve foťáku – a o barvy přijít.
      Mě nezajímají nějaké konkrétní filmy a jejich emulace, mě zajímá výsledek. Jsem spokojený nebo nejsem spokojený, nic jiného neexistuje. A mít RAW se vším všudy je prostě věc, které se nechci vzdát.

  2. Zdravím. Pochopitelně vše uvedené v mém příspěvku se týkalo fotografování do RAWu. Lightroom i fotku v RAWu rovnou zobrazí v čb. Do jpg nefotografuji.
    Honza

  3. Ano, říká se, když chcete černobílou fotku, tak foťte barevně a/nebo do RAWu. Taky bych právě se připojil k tomu tvrzení, že černobílá fotka a barevná jsou dva odlišné světy z hlediska kritérií… Šum najednou nevadí, saturaci barev/kanálu před konverzí hodně zvýšit… Je to zvláštní, že najednou tyhle neřesti věci nepokazí výsledek.

    Sázím na preprocessing před samotnou konverzí, nepoužívám nejaké simulace nebo presety, ale nejdřív si vhodně „obarvím“ vyvolaný obraz obvykle šílenou WB, saturací a posunem odstínů a pak teprv dám převod podle jednoho kanálu, případně channel mixing.

    Můj postup: fotka v RAWu ideálně, Zoner photo studio, modul RAW, Grayscale, ladit Custom Tone když to jde rovnou. Nebo nejdřív vyvolat RAW barevně a pak hrát s channel mixing, hodně posun odstínu, zvášení saturace.

    Výhodou WB konverze je , že je to projekce, takže lze nejdřív vybírat oblasti, které chci třeba podle zelené převést (obličej), pak , podle červené oblohu a trávu podle modré. Po krocích. Co už jednou černobílé je, se už dalším opakovaným převodem nijak nezmění.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *