„Konec jedné legendy“, „Zvoní zrcadlovkám umíráček?“, „Skončí Nikon po 60 letech se zrcadlovkami?“ – takové a podobné titulky se v červenci objevovaly v nejrůznějších, nejen fotografických médiích. Mávl jsem nad tím rukou a myslel si svoje. Je okurková sezóna, o něčem se psát musí. Jenže pár přátel mi psalo a volalo, že si zrovna chtěli koupit nový foťák, a teď neví, co mají dělat. Korunu tomu dal minulý týden poslední telefonát, v němž se mě můj kamarád zeptal, jestli nechci zbrusu nový set Nikonu Z 7II s objektivem NIKKOR Z 24–70 mm f/2,8 S. Levně! Když jsem se zeptal, proč ho prodává, odpověděl mi: „Nikon přece končí, nečteš noviny? Nebudu fotit značkou, která nemá perspektivu.“ „Čtu“, řekl jsem mu, „Ale na rozdíl od tebe ne pouze titulky.“
Jak nečíst noviny
Tento článek by mohl být o tom, jak fungují tzv. clickbaity. Dovolte mi úryvek z Wikipedie:
Clickbait (z ang. click, kliknutí a bait, návnada, tedy návnada na kliknutí) je většinou poutavý titulek, který nutí čtenáře na něj kliknout. Může se jednat o titulek, který má pouze lidi nalákat a po prokliknutí se sice návštěvník většinou nic, co bylo slíbené v titulku, nedozví, nicméně zvýšil návštěvnost webu, a to i v případě, že web ihned opustil.
Zdroj Wikipedie.cz
Ale nejde jen o clickbaity. Mnozí lidé si přečtou titulek, mrknou na obrázek, a – aniž by jen klikli, potažmo pak přečetli článek – udělají si názor, který v ideálním případě okamžitě prezentují na sociálních sítích. Nikdo není dokonalý, i mně se to občas přihodí. Abych pak rychle řadil zpátečku :-) Každopádně články o konci DSLR si spousta lidí spojila málem s koncem celého fotoprůmyslu. Co se tedy vlastně v této branži děje?
21. století v kalendáři
Fotografie prochází poměrně bouřlivou proměnou. To, že kompaktní foťáky, a nebojme si přiznat, že také nějakou část vyspělejší fototechniky, vytlačily fotící telefony, to všichni víme. Stále však existuje dost lidí, kteří se s technickými omezeními smartphonové fotografie nespokojí. Ti donedávna fotili, nebo někteří stále ještě fotí, převážně digitálními zrcadlovkami. Byl to právě Nikon, který svým modelem Nikon F v roce 1959 odstartoval megaúspěšnou éru jednookých zrcadlovek. Fotograf měl konečně k dispozici „nositelný“ přístroj, v jehož hledáčku přesně viděl to, co bylo poté zachyceno na film, později na světlocitlivý snímač. Nešlo jen o nějakou malou technickou inovaci, byla to revoluce ve fotografické technice.
Ale technický pokrok hýbe lidstvem (někdy bohužel i špatným směrem, což tedy není náš případ), a jak známo, nedá se zastavit. Už před více než deseti lety ale bylo – alespoň těm, kdo se kolem fototechniky trochu motají – vcelku jasné, že technologie SLR, tedy onen v 60. letech zázrak v podobě sklopného zrcátka, je zastaralá, a už nezbývá moc prostoru k jejímu vylepšení. U digitálních fotoaparátů to nemohlo dopadnout jinak než nahrazením složité jemné mechaniky a optickým hledáčkem SLR náhledovým monitorem. Elektronický hledáček se tomu říká, však to znáte :-) Druhá technologická revoluce je na světě.
Druhý rozměr mirrorlessů
Tím, že byl ze zrcadlovek „vyhozený“ zrcátkový mechanismus, najednou zbylo docela dost volného prostoru. Foťáky se tedy mohly zmenšit, ale hlavně… zkrátila se tzv. sečná nebo registrační vzdálenost snímače od bajonetu. Mirrorlessová revoluce má díky tomu i druhý rozměr – novou optiku. A Nikon na svých objektivech NIKKOR Z naprosto jasně ukazuje, že nová optika je jednoduše minimálně o level výš než „staré“ objektivy pro DSLR.
Král je mrtev, ať žije král! To jediné se dá říci ke konci digitálních nebo obecně, ke konci zrcadlovek – který dříve či později musel přijít. Nejde o žádné překvapení. Není to senzace léta roku 2022. Mirrorless fotoaparáty přináší nový svěží vítr, není třeba plakat nad koncem jedné éry.
Navíc, patříte-li mezi skalní zastánce DSLR, a bezzrcadlovky z jakéhokoliv důvodu odmítáte, pak nyní je pro vás doba žní. Bazary jsou plné rozličných těl i objektivů za ceny, o kterých se vám dříve mohlo jenom zdát. Všechno zlé je pro něco dobré. I když „výměna“ DSLR za mirrorless rozhodně zlem není.
Mistr pracuje s mistrovským nářadím
Na závěr se ještě vrátím k souboji foťáky vs. smartphony. Dějiny fotografie netvoří lidé, bezhlavě cvakající mobily všechno kolem sebe, aby jejich výtvory skončily na bezedném smetišti sociálních sítí. Samozřejmě, i tyto snímky mají svůj význam. Představují historický záznam doby – to jim nikdo neupře, ale zároveň je to vše, co přináší.
Nicméně budu-li vnímat fotografii jako tvořivý způsob záznamu obrazu, někdy i jako umění, pak jsem si jistý, že autoři takovýchto snímků – mistři svého oboru – budou vždy chtít pracovat s mistrovským nářadím. Těch pár hipsterů, tvořících umění na ajfouny, se mezi nimi ztratí ve statistice :-)
