Mimochodem: Jak moc ořezáváte fotky? A čtenářská anketa k tomu

Ne že bych to nevěděl už dlouho, ale při posledním editování fotografií jsem si tak nějak hlouběji uvědomil, že nástroj Ořez používám možná až nadstandardně často, a někdy i takříkajíc velmi intenzivně. Kdybych si měl trochu pohrát se slovíčky, pak to občas jsou nikoli ořezy, ale výřezy. Ze záběru pořízeného na šířku klidně udělám fotografii na výšku, někdy udělám až tak radikální výřez, že mi zbude třeba jen čtvrtina původního snímku…

Není to samozřejmě tím, že bych byl líný zkomponovat záběr už při focení a spoléhal se na jistý přebytek rozlišení moderních fotoaparátů, zvláště když moje snímky v drtivé většině končí ve webovém rozlišení na internetu. Spíše za to může fakt, že velmi často používám pevná skla a ne vždy je člověk v situaci, kdy si může dovolit „zoomovat nohama“. Ano, přiznávám se, často jsem také líný tahat s sebou plnou brašnu objektivů a vyrážím jen s jedním nebo dvěma skly. Nebo jindy zase až při editaci v počítači přehodnotím svůj původní záměr (viz výšková fotografie z šířkové). A tak dále a tak dále… Zkrátka řežu do toho, až pixely létají. Ne vždy tedy, ale často.

Ořez fotografií
Když přijde velký kus původního snímku vniveč…
Někdo má rád holky, jiný zase vdolky

Co vyhovuje mně, nemusí být v oblibě u všech fotografů. Spousta lidí se naopak snaží, nebo dokonce musí fotografie ořezávat co nejméně. Třeba kvůli tiskovému rozlišení – protože počítají s rozměrnými printy nebo například také z jakési stavovské cti. Mnoho fotografů prostě bere vyfocený snímek jako status quo, záběr, který je hotový už ve fotoaparátu a na nějž se nesahá. Ostatně v době filmu vyznavači tohoto názoru často nechávali na zvětšeninách i okraje filmu s perforací. Nevím, jestli to dělali jako důkaz toho, že svoje fotografie neořezávají, ale bylo to díky tomu naprosto jasné.

Nicméně mě v tuto chvíli zajímá, jak jste na tom vy. Patříte mezi takové „neznabohy“, jako jsem já, nebo se řadíte do opačné skupiny fotografů, kteří snímky zásadně neořezávají? Nebo snad řežete jen v míře nezbytné (třeba proto, že váš hledáček nezobrazuje 100 % záběru) či kvůli tomu, aby výsledek odpovídal vašemu tvůrčímu záměru (například úprava poměru stran)? Hlasujte v anketě a rozepište se v komentářích pod článkem, budu rád za každý váš názor.


anketa

Hlasování v anketě bylo ukončeno

 


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

7 komentáře

  1. Někdy je neořezávání i součástí mistra. Henry Cartier Bresson např.fotil jenom padesátkou a neořezával.

  2. Po čase, až se mi podařilo ovládat zrcadlovku víc, než ona mě, tak sem zjistil že je nutné snímky v počítači doupravovat, že z DSLR nepadají takové „úžasné“ obrázky jako z ultrazoomu a jednou z úprav bylo naklonění a ořez, protože D60 měla jen 95% pokrytí scény v hledáčku (důvod mi není jasný, asi aby začínající amatéři svým neumem nepřicházeli o okraje, když špatně komponují) a bohužel, fotila v mírném náklonu na pravou stranu a ne vždy se mi dařilo fotoaparát naklonit opačně.

    S ořezáváním i editací v počítači už souhlasím, patří to k digitální době jako takové se všemi + a -, obvzlášť, když prostředí je fotograficky rozmanité, když doba je uspěchaná, že nefotíme ve stylu rybářů, co probendí celé odpoledne u jedné louže na stejném místě a občas zvednou zadnici na nové nahození. Proto vše doháníme v počítači, i kompozici a velké díky za to !!

  3. Môj najčastejší zásah na snímkach je práve naklonenie a orez kvôli nie celkom 100% pokrytiu hľadáčika. A aj keď si scénu nakomponujem presne, do záberu sa mi dostane „niečo“., čo tam, nemalo byť a čo tam nechcem, tak potom musím orezávať. Našťastie zo 16 Mpix to ide bez „straty desiatky“. Ale som zástanca toho, že z foťáku ma liezť hotová fotka, nie umelecký polotovar.

  4. Občas se prostě stane, že kvůli sklu se musí vyfotit záběr trochu větší i s okolím, jindy je fotka mírně nakloněna, tak se prostě vyrovná a mírně seřízne.
    Myslím, že ořez už tak nějak patří v dnešní době k focení.
    Sice se snažím ořezávat, co nejméně, ale rozhodně se toho nebojím. Lepší oříznout, než mít fotku mírně nakloněnou, nebo s něčím, co se do snímku nehodí. Obzvláště při focení momentek je třeba občas „střílet fotky od boku“ a pak se ořezu holt nevyhnu.

  5. Ráda fotím, vysedávání u počítače mě už tak moc nebaví, tak se snažím fotit záběry, abych je pak nemusela opravovat, ořezávat, a tak mě to nejvíc baví. Občas to samozřejmě nevyjde, ale to k tomu patří. Miluju zoom, nebo si k záběru dojdu. Ani v době temné komory a alchymie s vývojkou jsem moc neořezávala. Byly to krásné začátky :-)

  6. Osobně hodně času věnuji fotodokumentaci dění v obci, kde bydlím. Hodně jsem přemýšlel, jaké vybavení k tomuto účelu potřebuji, vyzkoušel jsem pevné i zoom objektivy. Tento výběr typu objektivu v kombinaci s nutností okamžité reakce na změnu fotografované scény přímo vytváří nutnost častého ořezu při zpracovávání snímků. Někdy prostě zoom ani ty nohy nestačí.
    Takže – ořezávám velmi často a vždy se snažím, aby ořez byl ku prospěchu výsledku. Lze odstranit nepatřičné, či nežádoucí předměty upoutávající pozornost a vlastně i rovnání padajících svislic je ořez.
    Je velmi příjemné, kdy je možné řezat ze snímků v rozlišení 24Mpix, kde není nutné až tak sledovat rozlišení a lze ořezávat více.
    Myslím, že analogový způsob fotografování (sám jsem dlouhá léta fotil na diapozitiv) si svou podstatou vyžaduje precizní kompozici – diapozitiv se jednoduše řezat nedá.
    Změna na digitální systém přinesl nejen možnost opakované expozice stejného snímku (třeba i proto, že fotografovaní prostě mají zavřené oči, nebo je děj rychlý a dynamický), ale i velmi pohodlný a efektivní systém zpracování snímku po jeho sejmutí.
    Podle mne – ořez snímku, stejně jako výběr z pořízených snímků, je dobré používat a já jej používám velmi často.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *