Tato upoutávka na 26. vydání časopisu FOTO bude mít odlišnou formu, než na jakou jste byli doposud zvyklí. Bude jiná, protože i FOTO je jiné – a to tak, že zásadně. Napsal bych to asi takto:
Když mi asi před týdnem napsal Tomáš Hliva, šéfredaktor časopisu FOTO, zdali bychom neskočili na kafe – kam jinam než do brněnské kavárny Flexaret – s tím, že mi chce něco ukázat, samozřejmě jsem tušil, že důvodem schůzky bude FOTO. Tomáš mi, zatím pouze na obrazovce notebooku, s patřičnou hrdostí ukázal nový layout časopisu, seznámil mě s konceptem limitované edice fotografií, poklábosili jsme o jiných věcech a rozešli se.
Ne že by na mě Tomášova „prezentace“ neudělala dojem, nicméně to pravé teprve mělo přijít. O pár dní později jsem v rychlosti, zrovna když jsem spěchal na trolejbus, vytáhl z poštovní schránky nový časopis. Po roztržení černého igelitového obalu museli spolucestující z trolejbusu nutně zaznamenat můj nefalšovaný údiv. Centimetr tlustý časopis v kartonové obálce se 116 stranami na krásném matném až saténovém papíru sto dvacítky gramáže se stal neuvěřitelně působivým zhmotněním toho, co na Tomášově notebooku ani zdaleka tak nevyznělo.
K tomu nový layout, který je velmi čistý, elegantní a hlavně… ponechává nejvíce místa tomu, k čemu je časopis určen – fotografii. Výborná typografie pak skvělý dojem jen potvrzuje, o obsahu, tvořeném renomovanými autory, pak není třeba diskutovat vůbec.
„Chlapi, ten časák je bomba!“, napsal jsem po dvaceti minutách listování SMS Tomášovi a vydavateli časopisu FOTO Pepovi Hnojilovi. A taky že je. Troufám si tvrdit, že s novým číslem přichází na náš trh něco skutečně výjimečného, něco, co tu pravděpodobně ještě nebylo. Proto jsem také Tomáše Hlivu poprosil o krátký rozhovor, aby vám přiblížil vznik „nového FOTA“ vlastními slovy.
423 gramů čisté fotografie – rozhovor se šéfredaktorem časopisu FOTO Tomášem Hlivou
Proč jste se rozhodli po cca 4 letech udělat kompletní redesign časopisu?
V časopisu jsme dosud pracovali se stejnou sazbou, zároveň se však magazín postupně vyvíjel a posunoval směrem k náročnějšímu divákovi – co fungovalo s obsahem plným návodů a recenzí před čtyřmi lety, už teď zkrátka v revue zaměřeném především na samotnou fotografickou tvorbu nefunguje. Na změnu layoutu jsem myslel už více jak rok, nehledal jsem ale jen zkušeného řemeslníka, nýbrž grafika a zároveň fotografa, se kterým můžu diskutovat o výběru fotek a se kterým budu sdílet podobnou představu o tom, jak by měl vypadat moderní fotografický magazín.
Nějaké drobnější úpravy jsem zaznamenal už u minulých čísel.
Nazvěme to lehkým faceliftem. Zásadní změny přichází teprve nyní, s novým číslem. Redesign, na kterém jsme spolupracovali s brněnským grafickým studiem Artishock, probíhal především v duchu maximální úcty k otištěným fotografiím. S Richardem Procházkou, se kterým jsem dával podobu obsahu aktuálního čísla dohromady, máme v tomto ohledu podobné představy.
S ohledem na tradiční pojetí vnímání fotografie coby artefaktu, nikoliv pomíjivého shluku obrazových bodů na elektronických zobrazovačích, pak pro nás byl rozhodujícím momentem především výběr typu papíru, který celý časopis se zřetelem na kvalitu zpracování posunul zdaleka nejvíc. Změnu pocítí čtenáři také ve vyšší gramáži listů a v jejich větším počtu, čehož se snažíme využít – podobně jako ve fotografických publikacích či portfoliích – k nerušené prezentaci samotných fotografií.
Na našem trhu jste opravdu mimořádný úkaz. Co tebe konkrétně u toho už pátý rok drží?
Vlastně sis sám odpověděl. Jednoduše mi vadí, že u nás neexistuje časopis – a teď mám na mysli všechnu tu hrůzu napříč žánrovým spektrem –, která u nás vychází, který bych si chtěl koupit, držet ho v ruce, mít ho doma, vracet se k němu, ukázat ho dětem, zachovat ho. Lví podíl na tomto obrazovém smogu mají především domácí tvůrci reklamních kampaní, kteří se toho snaží říct hrozně moc, a výsledek přitom zapadne mezi milion dalších koláží, které nejsou ničím jiným než přehlídkou nevkusu. Jsme v tomhle hrozně pozadu, vždy je na první pohled poznat, zda inzertní vizuál prodejce přebírá ze zahraničí, nebo se snaží vytvořit svůj.
Myslím si, že má-li existovat časopis jako platforma pro sdělení a uchování informací, pak výhradně jako klidné místo prosté všudypřítomného vizuálního šumu. Mám radost, že k podobnému uvažování postupně došel i můj kolega z vydavatelství, který teď nové FOTO používá k mazlení a odpočinku stejně jako já.
S větším rozsahem a kvalitou zpracování jste však také zároveň zdražili…
Cena nové, knižnější podoby časopisu na stáncích, je vzhledem k těmto změnám pochopitelně vyšší, avšak nikoliv definitivní. Chceme se podílet na utváření zdejší fotografické komunity, proto magazín FOTO nabízíme v rámci předplatného a v přímém prodeji se slevou. Přidali jsme 16 stran, použili nesrovnatelně dražší papír, ale v předplatném FOTO nabízíme za 115 Kč, takže jsme vlastně oproti původnímu rozsahu a ceně nezdražili. Podíváš-li se do zahraničí, pak kvalitativně podobný magazín typu Mondial nebo Les Others běžně stojí 15 eur. PR stylovky bez obsahu jako třeba Kinfolk nebo Soffa (který vychází i česky) pak stojí 20 eur.
Nově také nabízíte možnost zakoupit si v limitované edici díla autorů, která prezentujete v časopise, to mě zaujalo. Jaký je koncept tohoto projektu?
Často nám fotografové píšou: Jste skvělí, co mám dělat, abyste vycházeli dál, mám si koupit pět předplatných? Proto jsme vymysleli způsob, jak podpořit nejen časopis, ale i samotné fotografy, a to prostřednictvím prodeje profesionálních tisků. Konečnou cenu neschováváme za nějaký marketingový kalkul – jasně říkáme, že z ceny tisku 2 000 Kč odečítáme 550 Kč na náklady spojené s profesionálním tiskem na archivním papíru PhotoRag Pearl Satin a o zbytek se napůl dělíme s konkrétním autorem. Koncepčně pak celý projekt stavíme i na tom, že všechna díla, ať už je jejich autorem Jindřich Štreit, Ibra Ibrahimovič nebo neznámý talentovaný fotograf, nabízíme za stejnou cenu.
Neuvažujete také o cizojazyčné mutaci nebo o dvojjazyčném provedení a prosazení se na zahraničních trzích?
Napřed musíme počkat, jak na aktuální podobu zareagují čtenáři u nás (směje se, ale úsměv mu postupně tuhne na rtech). S kolegou Josefem Hnojilem z vydavatelství Springwinter jsme se zatím bavili o anglické mutaci. Uvidíme. Já bych se s kůží časopisu FOTO jít do světa rozhodně nebál…
Díky za rozhovor Tomáši a přeju vyprodaný náklad do posledního kousku!
Ukázky z časopisu FOTO č. 26
3 komentáře
Opravdová nádhera! Držím palce! Hned jsem si objednal předplatné.
Je mi ľúto, že v slovenskom mediálnom priestore už rýdzo fotografický časopis neexistuje. O to viac držím palce kvalitným projektom u susedov. :) Fotka je fotkou, keď je na papieri a tak som zvedavý, ako ten nový papier zapôsobí.
namouduši, tohle se opravdu povedlo!