Je to každý rok stejné. Sotva napadne pár centimetrů sněhu, už se množí dotazy typu: „Proč jsou mé fotky zasněžené krajiny pořád tmavé?“ A Facebook, Instagram a další sociální sítě jsou plné podexponovaných snímků se šedým sněhem.
Moderní fotoaparáty jsou sofistikovaná zařízení, která si s velkou spoustou snímaných scén poradí na jedničku i v režimu plné automatiky, přesto se ale bohužel vyskytnou případy, kdy i nejlepší technologie selhává a je nutný uživatelský zásah. A focení na sněhu je jednou z takových situací. Vysvětleme si tedy, kde je problém.
Plus či minus, to je dilema
Každý moderní fotoaparát má, když to velmi zjednoduším, vestavěný expozimetr. Ten změří jas snímané scény a určí hodnoty „svaté trojice“ – clony, času a citlivosti ISO. Řekněme, že u většiny záběrů se mu to daří výborně, někdy se mírně odchýlí od ideálu a občas – jako u focení na sněhu – je měřicí systém velmi zmaten. Proč to někdy jde a jindy ne?
Expoziční automatika je kalibrována na tzv. střední šedou barvu respektive průměrnou střední hodnotu jasu snímané scény. Každý fotografovaný záběr se samozřejmě „nevejde“ do takto jednoznačně definované podmínky, nicméně expoziční systém navíc dokáže rozeznat jisté typické odchylky a správně je automaticky korigovat. Pouze však do jisté míry. Jestliže nastane situace, kdy na fotografii převládají světlé odstíny – ale také třeba tmavé, jak si ukážeme dále –, „inteligence“ automatiky už nestačí. Co se pak stane? Automatika v případě velmi světlého záběru nastaví kratší expozici tak, aby výsledný snímek jasově odpovídal právě té střední šedé, na kterou je kalibrovaná – čímž fotografii podexponuje…
Nic naplat, na řadu přichází uživatelský zásah. Náprava je velmi jednoduchá – nastavte korekci expozice do plusu. Je to logické: Jestliže je snímek bez korekce EV podexponován, je třeba expoziční automatiku „postrčit“ ruční korekcí k delší expozici. V praxi se hodnoty kompenzace na sněhu a při podobných výrazně světlých záběrech obvykle pohybují nad 1 EV, ale to je třeba pokaždé vyzkoušet.
Černoši v tunelu aneb opačná korekce EV
Podobně jako u světlých záběrů, selhává expoziční automatika také u tmavých motivů. Snímek na černém pozadí se měřicí systém snaží „natlačit“ do střední šedé a výslednou fotografii tedy přeexponuje. Je tedy logické, že fotograf tentokrát musí nastavit korekci EV do minusu.
Takže poučka na závěr – dobře se pamatuje, neměli byste chybovat: Při fotografování velmi jasných scén je třeba nastavit korekci EV do plusu, snímání velmi tmavých záběrů pak vyžaduje kompenzaci EV do minusu.
2 komentáře
U poslední věty, resp. její druhé části by se hodilo poznamenat, že to platí při fotografování velmi tmavých scén s nějakým světlým objektem, který je rozhodující – viz právě ten bílý hrnek, nebo třeba určitá divadelní scéna, prozářený list v tmavém lese atd. Pokud je celý motiv velmi tmavý, pak by mínusová expozice vedla do pekel.
Osobně se mi při focení na sněhu (vlastně při každém focení) velmi osvědčilo ruční vyvážení bílé barvy, přes bílou krytku objektivu (trvá to pár vteřin). Když automatice sdělím, že bílá plocha není šedá, ale ve skutečnosti bílá ta obyčejně expozici nastaví správně. Občas je sice potřeba ještě něco doladit, ale není to nic dramatického.