Když se řekne příjemné překvapení. Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR v testu Nikonblogu

Když to hodně zjednoduším, tak někdo si vystačí celý svůj fotografický život s jedním pevným sklem, jiný sebou všude vláčí obrovskou brašnu plnou nejlepších objektivů. A někde mezi nimi se nachází uživatelé „kitaři“ – fotografové, kteří si koupí kit zrcadlovky či bezzrcadlovky se základním zoomem a telezoomem. To pokryje všechny jejich potřeby. Proč ne? Znám pár „borců“, jejichž výbavu by jim záviděla kdejaká tisková agentura, ale kloudnou fotku jsem od nich neviděl. Naopak spousta majitelů „seťáků“ dokáže se svojí lacinou technikou opravdová kouzla. 

A jeden seťák bych pro vás nyní měl v testu Nikonblogu. O základním zoomu pro první DX mirrorless Nikon Z 50 – malém objektivu Nikkor Z DX 16–50 mm f/3,5–6,3 VR – jsem psal zde. Do „kitového páru“ k němu patří telezoom Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR. Je to fotografická optika, o kterou byste se měli zajímat nebo ji raději nechat bez povšimnutí? Čtěte dál!

Nenápadný společník

Zatímco základní zoom pro Nikon Z 50 je skutečná palačinka (jistě znáte tento terminus technicus z anglického Pancake lens), vybavená „skládacím“ mechanismem, telezoom Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR je konstruován takříkajíc klasicky. I když… v principu je také „skládací“ – pro nastavení nejširšího 50mm ohniska musíte prstencem pootočit a překonat odpor skryté západky (bez aretace tlačítkem či jiným prvkem). Osobně bych zrovna zmíněnou aretaci uvítal tužší. Když jsem s tímto objektivem zkoušel fotit floorball, tak při rychlém přezoomování na nejširší záběr na blížící se hráče, jsem to v zápalu boje několikrát s pootočením prstence přehnal a objektiv „vypnul“ do transportní polohy.

Nicméně i tak jde konstrukčně o jednoduchý tubus s širokým zoomovacím prstencem, doplněný subtilním zadním multifunkčním kroužkem. Žádné ovladače, přepínače, tlačítka – nastavení veškerých funkcí se děje v menu fotoaparátu. Vnitřní část(i) tubusu se při zoomování vysouvají. U nejdelšího ohniska toto sklo prodlouží svoji stavební délku skoro dvojnásobně. Když jsem uvedl, že zde nejsou žádné přepínače, tak to platí i pro zámek proti nechtěnému vysouvání při transportu. Ale nebude vám chybět. Tento lehký objektiv se prostě samovolně nevysouvá – výše zmíněná aretace jej „podrží“.

Objektiv Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR nepatří do prémiové řady S-line, což poznáte hned jak jej poprvé vezmete do ruky. Nízká hmotnost 405 gramů napoví, že v konstrukci jsou použité převážně plasty, k mojí nelibosti bohužel i na bajonetu. Takže zacházet se zvýšenou opatrností! Malá hmotnost se ale zase počítá třeba na cestách, zvláště pak, když k tomu přičtete i malé rozměry objektivu. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v rozsahu ohnisek 75–375 mm po přepočtu na kinofilm, není průměr 74 mm a délka v transportním stavu 110 mm skutečně nic, za co by se tento objektiv měl stydět. Naopak.

Průměr filtrového závitu činí 62 mm, takže žádný velký lívanec, vykrajovanou bajonetovou sluneční clonu HB-90A – jak už to u seťáků bohužel bývá zvykem – ve standardním balení nenajdete.

Zetková (elektro)mechanika

Jako u všech Zetkových objektivů, i zde je k pohonu autofokusu použitý bezhlučný a rychlý krokový motorek, stejně jako elektromagnetická clona – zde se sedmi lamelami. Jde o amatérský zoom s proměnnou světelností – maximální a minimální clony se mají takto:

50 mm: F4,5–22
70 mm: F4,8–25
100 mm: F5–25
135 mm: F5,3–29
200 mm: F5,6–29
250 mm: F6,3–32

Já jsem si po pár dnech testování zvykl nastavit v režimu priority clony hodnotu F5,6, tím jsem měl jistotu, že od 50 do 200 mm budu mít „falešnou fixní clonu“. Funguje to. Obrazová kvalita to dovoluje (ale o tom až dále), tak proč ne?

Nikon Z 50 nemá IBIS čili stabilizovaný snímač, objektiv Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR je proto vybavený klasickou Nikoňáckou optickou VR stabilizací. Parametry uvádí výkon až 5 EV, což se při průměrné světelnosti tohoto skla více než hodí. Při testování jsem skutečně nenarazil na „stržený“ snímek – stabilizace funguje bezvadně.

Řeže jako břitva!

Optická konstrukce objektivu Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR se skládá z 16 čoček ve 12 skupinách, jeden člen je typu ED. U Zetkových objektivů je to jedna z nejjednodušších, možná aktuálně úplně nejjednodušší optická konstrukce, ale… v jednoduchosti je krása :-) – jak praví klasik. Tento objektiv je totiž bez přehánění takový malý zázrak. A já jsem rád, že se tím potvrzují moje slova z rok staré úvahy Mimochodem: Zrcadlovky jsou mrtvé, ať žije mirrorless! Vážně?, kde jsem psal o tom, že mirrorless foťáky nebudou zajímavé ani tak obligátní menší velikostí a hmotností, jako hlavně obrazovou kvalitou nativních skel pro tento systém.

Ostrost a přenos kontrastu
Když testuji těla nebo objektivy, mívám nastavené Picture Control na hodnotu Standard. Nyní jsem chtěl vyzkoušet novou volbu Automaticky, která je Standardu podobná, ale na můj vkus podává zbytečně kontrastnější fotky. Ale protože fotím RAW+JPEG, i tak jsem dodatečně mohl korigovat nastavené hodnoty – v tomto případě doostření, které jsem u několika snímků… snižoval! Snad mi to čtenáři i Nikon prominou, ale nemohu najít lepší výraz – tento objektiv je ve středu obrazového pole a řekněme v dalších 70 % plochy kolem až nechutně ostrý! A to u všech ohnisek, na plnou díru… možná s malou akceptovatelnou výjimkou u nejdelšího 250mm ohniska, na kterém je Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR normálně ostrý.

Požadujete-li proostření až do rohů záběru, na plně otevřenou clonu, od ohniska 100 mm do 200 mm si to můžete dovolit. Což je super, ale… při nejdelších 250 mm rohy mírně změknou, i když jak jsem psal o něco výše, pořád je to takříkajíc normální ostrost. Problém je na opačném konci u ohnisek mezi 50 až 70 mm. Na nejširším záběru je pro dosažení ostrosti do rohů záběru clonu třeba zavřít až na F11, a pořád to nebude úplně košer. Po vyzoomování na 70 mm ale stačí clonit méně, na F5,6 až F8. 

Tak trochu si říkám, že výrobce v tomto případě 50mm ohnisko „obětoval“, jelikož na základním zoomu Nikkor Z DX 16–50 mm f/3,5–6,3 VR naopak funguje skvěle. Čili do padesátky používejte záklaďák, od sedmdesátky nyní testovaný telezoom. Ale znovu opakuji – jedná se o ostrost až do rohů záběru. Ve středu a na dalších cca 70 % plochy je v celém rozsahu zoomu ostrost mnohdy až zbytečně velká :-)

Půjdeme-li na opačný extrém, k difrakci, pak ta se v celém rozsahu zoomu shodně začíná projevovat na cloně F16, kdy obraz změkne, nicméně pokud nehodláte tisknout metrové zvětšeniny, je i tato lehce měkčí ostrost akceptovatelná. O clonu výš, na F22, už ale asi spokojení nebudete, což samozřejmě platí i pro vyšší hodnoty clony.

Geometrické zkreslení a vinětace
Tyto dvě optické vady lze lehce potlačit rovnou při focení nebo následně v počítači, ale přesto se na ně podívejme. Geometrické zkreslení je opticky korigované více než dobře, a jeho průběh je klasický – na nejširší záběr malé soudkovité zkreslení, poté de facto rovný obraz, který se následně změní na snímky z malým poduškovitým zkreslením. Zapnete-li jeho korekci ve fotoaparátu, budou všechny rovné jako podle pravítka.

Jsme ve třídě cenově dostupného zoomu malých rozměrů s malou světelností – zde nemůžete čekat fotografie bez vinětace. Je zde, a je zřetelně viditelná. V první polovině rozsahu ji hezky eliminuje zaclonění na F8 a více, v druhé půli je třeba na clonu ještě o jeden dílek přitlačit. Pokud se vám tedy nezdá „přirozená“ vinětace sexy :-)

Bokeh a chromatická aberace
Nevím, jestli je to moje úchylka, ale první věc, kterou na fotografiích vnímám, je bokeh. Není-li pěkný, pokaždé si toho ihned všimnu. V případě objektivu Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR jsem si ničeho nevšiml :-) Ale vážně, porovnáte-li MTF křivky s reálnými fotografiemi, tak nutně dojdete k názoru, že grafy odpovídají skutečnosti. 

Jak „přečíst“ bokeh a další parametry snímku z MTF křivek,
se dočtete zde

Části obrazu mimo rovinu ostrosti plynule přechází do rozostření, které nevytváří žádné artefakty či shluky, které je možné vidět u mnoha levných zoomů. Bokeh je zkrátka příjemný, nerušivý.
Chromatickou vadu jsem taktéž nenašel – v tomto ohledu si i tento objektiv v ničem nezadá s ostatními Zetkovými skly.

Celkové hodnocení

Cenově dostupný telezoom s vynikající obrazovou kvalitou – to je výborná zpráva. Nadstandardní obrazovou kvalitu je nutné v hodnocení upřednostnit, o tom není sporu, ale stejně tak je třeba poctivě uvést, že ať chcete nebo ne, je to „plasťák“ se všemi neduhy k tomu patřícími. Také už takříkajíc z podstaty musíte počítat s malou světelností, která Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR skoro vylučuje z focení žánrů, jako jsou halové sporty (já jsem to zkusil s nijak valným výsledkem – viz galerie) nebo obecně focení v nedostatku světla. Při jakémkoliv „klidnějším focení“ však poskytuje výborné výsledky. Nepožadujete-li extrémně malou hloubku ostrosti, skvěle se hodí na portréty, využijete jej při produktové fotografii, ulovíte nějakou tu divokou zvěř…
V každém případě poměr cena/výkon je skvělý. A na malý Nikon Z 50 prostě nechcete nasazovat přes redukci zrcadlovková skla nebo profesionální Nikkor Z 70–200 mm f/2,8 S VR. Nebo chcete? :-)

​​
Nikkor Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR​ na těle Nikon Z 50

Snímky jsou zcela bez úprav.

Stáhněte si zdrojové soubory bez úprav:

JPEG (201 MB)
NEF – 1. část (279 MB)
NEF – 2. část (255 MB)