V prvním dílu našeho nového seriálu JSEM | DSLR začátečník jsme se věnovali zaostřování statických či chcete-li nehybných objektů. Nezřídka se však dostanete do situací, kdy je třeba zachytit pohybující se osoby nebo věci. K tomu využijete druhý mód autofokusu – AF-C – kontinuální ostření. Jen opakuji – stále fotíme přes optický hledáček, nikoliv pomocí živého náhledu (Live View). Jak na to?
Na úvod je třeba probrat tři základní charakteristiky pohybu, které by měl fotograf brát v úvahu při nastavení autofokusu.
1. Rychlost pohybu
Je samozřejmě rozdíl mezi pomalou chůzí, během, jízdou auta nebo nízkým průletem tryskáče. Zatímco pomalou chůzi lze fotografovat v podstatě i v režimu AF-S (viz předchozí díl), u rychlejšího pohybu se už nevyhnete využití kontinuálního ostření – AF-C. Čili jakmile víte, že nějaký takový pohyb v záběru bude, můžete už automaticky AF-C zapínat.
2. Směr pohybu vůči fotoaparátu
Pokud se objekt pohybuje více či méně kolmo na optickou osu fotoaparátu (čili zleva doprava nebo zprava doleva), nemáte zase tak složitou situaci. Vzdálenost vůči vám se totiž mění jen minimálně a je tedy velký předpoklad, že autofokus bude „stíhat“ s velkou jistotou. Pohybuje-li se však objekt více či méně rovnoběžně s optickou osou vašeho foťáku, tedy buďto se k vám přibližuje nebo se od vás vzdaluje, obtížnost správného zaostření se zvyšuje. A to samozřejmě také v kombinaci s prvním parametrem – rychlostí pohybu.
3. Charakter pohybu
Pohyb může být předvídatelný a nepředvídatelný. Budete-li fotografovat například jedoucí auto, jedná se o pohyb předvídatelný. Auto má nějakou svoji trasu a obvykle – pokud nedojde například k neočekávané havárii – se od ní bezdůvodně neodchýlí. Jako fotograf tedy můžete takovýto druh pohybu velmi dobře predikovat. Naprosto odlišná situace však nastává, pokud fotíte například hokejové utkání (nebo obecně de facto jakýkoliv halový sport) či jiné situace s nepředvídatelným pohybem. Toto jsou nejhorší podmínky pro korektní zaostření. Téměř nikdy přesně nevíte, kdy hráč udělá obrat, rychle změní směr pohybu, v případě zmíněného hokeje vystřelí puk, dojde ke střetu s jiným hráčem a podobně.
Tyto základní charakteristiky pohybu je třeba brát v úvahu před tím než začnete „laborovat“ s nastavováním režimů činnosti zaostřovacích bodů v módu AF-C, čili při kontinuálním ostření. Zatímco u jednorázového ostření AF-S máte pouze dvě možnosti (tři u vyšších a novějších modelů DSLR /nový režim Group AF/), v módu AF-C jsou minimálně čtyři. Kde se na vašem fotoaparátu nachází ovladače pro práci automatického ostření už jistě víte z minulého dílu (respektive ze samostudia :-) ), nyní se tedy můžeme věnovat kontinuálnímu zaostřování v praxi.
Podobnost nikoliv náhodná
Ještě než ale začneme „čudlíkovat“ – nastavovat parametry – musíte znát základní rozdíl mezi jednorázovým ostřením AF-S a kontinuálním zaostřováním AF-C. Z předchozího dílu víte, že při zaostřování nehybných objektů v režimu AF-S, autofokus po namáčknutí spouště do první polohy zaostří a dokud spoušť v této poloze držíte, zůstane stále stejně zaostřený. V módu kontinuálního ostření AF-C je to ale jinak. Autofokus i při namáčknuté první poloze spouště pracuje dál. Pokud se tedy váš objekt zájmu k fotoaparátu například přibližuje, automatické zaostřování průběžně přeostřuje na měnící se vzdálenost. Jinak řečeno – ostřicí systém pracuje až do úplného stisknutí spouště, expozice snímku.
Režim AF-C je navíc prediktivní. Co to znamená? Ostřicí systém při tomto nastavení kromě kontinuálního ostření navíc vyhodnocuje rychlost pohybu a díky tomu může předvídat výslednou vzdálenost, ve které se bude objekt nacházet v okamžiku spuštění závěrky. Což je zejména u velmi rychle se měnící vzdálenosti velmi důležité.
Jaké základní režimy činnosti zaostřovacích bodů nabízí i ten nejnižší model DSLR Nikonu v módu kontinuálního ostření AF-C? Vezmu-li to na přeskáčku, pak dva ze čtyř jsou stejné jako v režimu AF-S, tedy v módu jednorázového zaostřování. Je to volba Jednotlivá zaostřovací pole a Automatická volba zaostřovacích polí.
Volbu Jednotlivá zaostřovací pole lze úspěšně využít při snímání pomalého až středně rychlého pohybu. Nutností je samozřejmě udržet objekt vašeho zájmu v oblasti zvoleného zaostřovacího bodu. Chce to trochu cviku, ale zvláště u předvídatelného pohybu nejde o zásadní problém. Naopak Automatickou volbu zaostřovacích polí s úspěchem využijete u méně předvídatelného nebo rychlejšího pohybu, kdy nemusíte fotografovaný objekt „namáčknout“ jedním bodem, ale stačí jej udržet v oblasti celého pole všech ostřicích bodů, přičemž fotoaparát sám vybere jeden z nich. Ale pozor! Objekt musí být v popředí – takříkajíc „první na ráně“. Při nastavení Automatická volba zaostřovacích polí totiž autofokus zaostřuje na to, co je nejblíže k fotoaparátu. Ale to už víte z minulého dílu.
Periferní vidění
Nyní něco mezi tím. A to je Dynamická volba zaostřovacích polí. Při tomto nastavení můžete také (jako při volbě Jednotlivá zaostřovací pole) uživatelsky měnit ostřicí body pomocí čtyřsměrného voliče na zadní stěně fotoaparátu, nicméně v tomto případě mají ostřicí body navíc jakési „periferní vidění“ – zvolenému ostřícímu bodu vypomáhají ke korektnímu zaostření další body umístěné v jeho těsné blízkosti. V manuálu k fotoaparátu je to vysvětleno velmi dobře:
„…pokud však zaostřovaný objekt krátkodobě opustí oblast vybraného zaostřovacího pole, zaostří fotoaparát na základě informací z okolních zaostřovacích polí“. Je logické, že toto nastavení s úspěchem využijete při snímání rychlejšího pohybu, kdy je objekt obtížnější udržet jen pouhým jedním autofokusovým bodem.
Poznámka: U vyšších modelů DSLR Nikonu má režim Dynamická volba zaostřovacích polí tři možné varianty: 9 polí, 21 polí a XY polí (za XY si dosaďte maximální počet ostřicích bodů autofokusu podle typu DSLR/např. 39 nebo 51/). Ono „periferní vidění“ je tak možné přizpůsobit konkrétní situaci. Opět cituji z manuálu:
Dynamická volba zaostřovacích polí (9 polí)
Tuto možnost vyberte
v případě, kdy máte dostatek času na tvorbu kompozice snímku, resp. při fotografování objektů s předvídatelným pohybem (např. běžci nebo závodní automobily na okruhu).
Dynamická volba zaostřovacích polí (21 polí)
Tuto možnost vyberte
v případě fotografování objektů s nepředvídatelným pohybem (např. při pořizování snímků z fotbalového zápasu).
Dynamická volba zaostřovacích polí (XY polí)
Tuto možnost vyberte při fotografování objektů, které se rychle pohybují a nelze je snadno udržet v zorném poli hledáčku (např. letící ptáci).“
Trojrozměrné zaostřování
Posledním – a velmi zajímavým a užitečným – režimem činnosti zaostřovacích bodů při kontinuálním ostření AF-C, který najdete u každé zrcadlovky Nikonu, je 3D sledování objektů. Tento režim pracuje naprosto odlišně od předchozích nastavení. Ano, i v tomto případě si můžete uživatelsky nastavit požadovaný ostřicí bod. Poté jím „namíříte“ na pohybující se objekt vašeho zájmu a namáčknete spoušť do první polohy. A držíte namáčknuto. Koukáte do hledáčku a nevěříte, co se to děje! Tak, jak se objekt pohybuje v rámci záběru, automaticky se přepínají i ostřicí body. Zkrátka si jej předávají mezi sebou ve směru pohybu…
Toto je z mého pohledu naprosto skvělá funkce, kterou zhusta využívám při fotografování akčních sportů. Vaším jediným úkolem je totiž de facto pouze „namáčknout na objekt“ a poté jej udržet v celém poli zaostřovacích bodů. O korektní zaostření se už postará funkce 3D sledování objektů automaticky. Vyzkoušejte. Funguje to i u amatérských modelů zrcadlovek Nikonu.
Do třetice – režim AF-A
Kromě základních módů AF-S a AF-C, najdete v nastavení svojí zrcadlovky také režim AF-A. Ten se na první pohled podobá módu AF-C, protože má stejné možnosti nastavení práce ostřicích bodů. Ale… je to režim „A“ čili automatický. Zkrátka a dobře, pokud autofokusové čidlo při namáčknutí spouště do první polohy zjistí, že se snímaný objekt nepohybuje, automaticky nastaví režim jednorázového ostření AF-S. Jakmile však detekuje měnící se vzdálenost zaostření, zapne kontinuální mód AF-C. Já osobně režim AF-A – vzhledem ke svojí (možná zbytečně paranoidní) nedůvěře k automatikám tohoto typu – vůbec nepoužívám, ovšem znám několik fotografů, kteří si AF-A velmi pochvalují. Takže vyzkoušejte také :-)
Související články
JSEM | DSLR začátečník. Zkrocení autofokusu – 1. díl
JSEM | DSLR začátečník. Zkrocení autofokusu – 3. díl
