JSEM | DSLR začátečník. Expoziční režimy bez tajemství – 2. díl

V předchozím dílu našeho seriálu pro začátečníky jsem jednotlivé polohy kruhového voliče expozičních režimů digitálních zrcadlovek rozdělil do čtyř skupin. Vysvětlil jsem význam a funkčnost prvních dvou skupin – automatických režimů a motivových programů. A slíbil jsem také, že v dalším pokračování se budu věnovat 3. skupině, režimům P/A/S/M. Pojďme na to právě teď!

JSEM | DSLR začátečník. Expoziční režimy bez tajemství – 2. díl

Vyhrazeno pro tvůrčí fotografy

Majitelé profesionálních zrcadlovek vědí, a ostatní si určitě všimli, že tyto fotoaparáty kruhový volič nemají. Expoziční režimy se u nich nastavují pomocí tlačítka a příkazového voliče, a… mají jen čtyři „polohy“. Ano, jsou to právě ony módy P/A/S/M. Proč „jen“ P – programová expozice, A – priorita clony, S – priorita času závěrky a M – manuál?

Protože tyto režimy jsou určené pro tvůrčí fotografy, kteří požadují uživatelskou kontrolu nad základními expozičními parametry – nad clonou a časem. Pro pořízení dobré fotografie (tedy z pohledu správné expozice) nic víc nepotřebujete. Pro úplnost: do známé fotografické trojčlenky patří kromě clony a času ještě citlivost ISO. Ta se ale nastavuje samostatným ovládacím prvkem, takže ji z tohoto výkladu vynechám.

Krajní extrémy

Čtyři režimy P/A/S/M si pro přehlednost výkladu dovolím navíc ještě rozdělit na dvě skupiny: krajní extrémy (P a M) a poloautomatiky (A a S). Poněkud expresivním výrazem „krajní extrémy“ jsem nazval programovou automatiku a její protipól, plný manuál.

P – programová automatika
Expoziční režim, který na základě vyhodnocení světelných podmínek na scéně – což pochopitelně dělají všechny módy –, automaticky nastaví clonu i čas závěrky. Program to nečiní úplně „bez rozmyslu“. Algoritmus je od výrobce nastavený tak, aby clona byla alespoň mírně přivřená (kvůli zlepšení kresby objektivu), a expoziční čas vycházel v závislosti na ohnisku objektivu v hodnotách, kdy by nemělo dojít ke „stržení“ – neostrost/rozmazání fotografie vlivem stisku spouště. To vše samozřejmě závisí na světelných podmínkách snímané scény.

Pro takříkajíc běžné scény bez nároků na konkrétní tvůrčí vyjádření pomocí clony a/nebo času, je expoziční režim P ideální
Pro takříkajíc běžné scény bez nároků na konkrétní tvůrčí vyjádření pomocí clony a/nebo času, je expoziční režim P ideální

Nyní si možná říkáte: „To je sice hezké, ale stejně tak to umí i tzv. zelená automatika (viz předchozí článek)“. Ano, máte pravdu. Jenže tato zelená automatika stejně automaticky pracuje zároveň i s dalšími nastaveními fotoaparátu – které fotograf nemůže nijak ovlivnit.

V režimu P je tomu ale jinak – v tomto módu máte naopak absolutní svobodu v možnosti nastavení jakéhokoliv dalšího snímacího parametru. Co vám chybí do expoziční trojčlenky? Možnost ovládat citlivost ISO. To v režimu P samozřejmě lze. A k dispozici jsou vám další parametry, jako například korekce expozice, vyvážení bílé, Active D-Lighting a další. A to vše platí i pro ostatní expoziční režimy, o kterých je tento článek.

A navíc… režim P také umožňuje takzvaný shift – posun expozice. Pokud po namáčknutí spouště točíte zadním příkazovým voličem (prostě kolečkem pod palcem pravé ruky :-) ), můžete měnit obě expoziční hodnoty – clonu a čas – naráz. Budete-li točit doleva, fotoaparát bude prodlužovat časy a zároveň zavírat clonu, v opačném směru pak zkracovat časy a otevírat clonu. Vždy samozřejmě tak, aby expozice byla korektní. Shift v režimu P je indikován hvězdičkou u písmene P ve stavovém řádku hledáčku, a zrušíte jej vypnutím fotoaparátu.

Z výše uvedeného vyplývá, že expoziční režim P je určený pro fotografování scén, u kterých se z jakéhokoliv důvodu nechcete (nebo nemáte čas) zabývat separátním nastavením clony či času, ale zároveň máte možnost pracovat s dalšími snímacími parametry bez omezení. Funkce Shift navíc dovoluje i tento jinak automatický režim „posouvat“ blíž k vlastním požadavkům.

M – manuální režim
Druhým krajním extrémem, protipólem „Péčka“, je manuální expoziční režim. Ten již podle svého názvu umožňuje nastavit jak clonu, tak i čas uživatelsky podle záměru fotografa. Měli byste ale vědět, že samotná zrcadlovka i v manuálním režimu měří expozici, což indikuje na vodorovném „teploměru“ ve stavovém řádku v hledáčku. Čili nenechá vás na holičkách – podle této indikace můžete i v manuálním módu nastavit hodnoty clony a času přesně.

Manuální režim M se využívá například ve studiové fotografii
Manuální režim M se využívá například ve studiové fotografii

K čemu je dobré pracovat v manuálu? Běžně se v tomto režimu fotí v ateliéru se studiovými blesky. Typické využití je také třeba v noční fotografii (kdy už se ale na expozimetr fotoaparátu příliš nespoléhá), při focení ohňostrojů, nebo třeba, když potřebujete pořídit sérii snímků s přesně stejnou expozicí. A našlo by se spousta dalších příkladů…

V manuálu automaticky

Už jsem o tom na Nikonblogu psal (čtěte zde), ale zopakuji to: manuální režim M lze používat i jako automatiku. Zní to sice jako protimluv, ale funguje to – ve spolupráci s automatickou citlivostí ISO. Ručně nastavíte čas a clonu, správnou expozici dodá automatika citlivosti. Jak prosté! Osobně tuto skvělou vychytávku používám při focení sportu na denním světle. Clonu obvykle nastavím na „plnou díru“, čas podle charakteru/rychlosti sporu, respektive podle toho, zda chci zastavit pohyb nebo jej nechat mírně rozmazaný, no a správnou expozici mně dodá Auto ISO.

Poloautomatiky

A (aperture – clona) – časová automatika/clonová priorita
Troufám si říci, že jde o nejpoužívanější režim mezi kreativními fotografy. Umožňuje totiž autorovi uživatelsky nastavit pracovní clonu – nejčastěji kvůli požadované hloubce ostrosti. Jestliže clonu nastavujete ručně, expoziční čas fotoaparát „dodá“ automaticky podle světelných podmínek.

Práce se clonou v režimu A umožňuje využívat například malé hloubky ostrosti vysocesvětelných objektivů
Práce se clonou v režimu A umožňuje využívat například malé hloubky ostrosti vysocesvětelných objektivů

A to je vlastně vše, co lze k tomuto expozičnímu režimu uvést. Ať už potřebujete pracovat s malou, střední nebo velkou clonou – a to z jakéhokoliv důvodu –, režim A je zde právě pro tuto činnost.

S (shutter – závěrka) – clonová automatika/priorita času závěrky
Opakem clonové priority je pak priorita času, kdy fotograf volí podle svého záměru manuálně čas závěrky, a fotoaparát k tomu „dopočítá“ správnou clonu.

Pro zachycení rychlého pohybu se nejčastěji využívá režim S
Pro zachycení rychlého pohybu se nejčastěji využívá režim S

Typické využití je například ve sportovní fotografii, kdy jsou nezřídka preferovány krátké časy závěrky pro zastavení pohybu, využití najde mód S také ze stejného důvodu v žánru wildlife a dalších.


Související články

JSEM | DSLR začátečník. Expoziční režimy bez tajemství – 1. díl


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *