S oblibou říkám, že největší ovladač u většiny digitálních zrcadlovek je zároveň nejméně využívaným ovládacím prvkem. Ano, je to kruhový volič expozičních režimů, který kromě několika málo ryze profesionálních DSLR Nikon najdete u všech ostatních zrcadlovek na horní straně fotoaparátu buďto vlevo nebo vpravo vedle výklopného blesku. Kolečko expozičních režimů je mimochodem nejen největším ovládacím prvkem, ale také ovladačem takříkajíc nejrychlejším. Jednoduše jím otočíte na zvolený symbol a funkce je nastavená.
Není kolečko jako kolečko
Podoba kolečka pro volbu expozičních režimů se u jednotlivých zrcadlovek Nikonu liší, ale v podstatě existují dva typy: „podrobný“ a „zjednodušený“ volič – viz foto výše. Podrobný má pro každý režim svoji polohu, zjednodušený volič sdružuje scénické (nebo chcete-li „motivové“) programy do jedné polohy. Pro výběr konkrétního programu pak už musíte do menu fotoaparátu. Obecně platí, že podrobné voliče mají zrcadlovky nejnižších řad, zjednodušené pak stroje střední a vyšší třídy. My se v tomto článku budeme pro přehlednost zabývat podrobným voličem. Písmena a symboly na něm lze rozdělit do čtyř skupin:
1. Automatické režimy
2. Motivové programy
3. Programy pro tvůrčí fotografy P/S/A/M
4. Režim GUIDE (průvodce) a EFFECTS (speciální efekty)
V této části našeho seriálu pro začátečníky s digitální zrcadlovkou se budeme věnovat prvním dvěma skupinám. V dalším dílu pak pozornost zaměříme na 3. skupinu pro tvůrčí fotografy a „někdy příště“ si něco napíšeme o 4. skupině, režimech GUIDE a EFFECTS.
Automatické režimy
Automatikou všech automatik je zelený symbol foťáčku s nápisem AUTO. V tomto módu fotoaparát skutečně téměř vše nastavuje sám – a dlužno dodat – nejsou to jen expoziční parametry čili clona, čas a ISO. Fotoaparát v tomto nastavení automaticky pracuje také s bleskem (automaticky jej při nedostatku světla vyklopí a použije), s vyvážením bílé, Active D-Lightingem či způsobem měření expozice. Je zřejmé, že se jedná o nastavení pro naprosté laiky, kteří toho o technice fotografování mnoho neví.
Nicméně tento režim není třeba zatracovat. V běžných podmínkách i tato automatika automatik pracuje výborně. Jen při takovém nastavení zkrátka nevyužíváte všech možností digitální zrcadlovky.
Druhý režim s přeškrtnutým bleskem hned vedle zelené automatiky funguje úplně stejně, pouze s tím rozdílem, že fotoaparát nepoužívá blesk. To se hodí v případech, kdy je blejskání nevhodné – například při fotografování v divadle. Nebo také když je fotografování s bleskem nesmyslné – objekt je příliš daleko (vestavěný blesk má dosah pár metrů) nebo prostě nechcete, aby byl blesk použitý kvůli jeho kontrastnímu světlu.
Motivové programy
Motivové nebo také scénické programy mají za úkol přizpůsobit chování fotoaparátu jisté typické situaci. Například program Sport se snaží preferovat krátké časy závěrky, protože se předpokládá, že fotografujete rychlé akce. Program Portrét usiluje o malou hloubku ostrosti, snaží se tedy využívat nízké clony. Naopak program Makro preferuje velké clonění, protože při snímání v blízké předmětové vzdálenosti hloubka ostrosti rapidně klesá (a zaclonění ji naopak zvyšuje). Popis jednotlivých motivových programů najdete v manuálu k vašemu fotoaparátu.
Jen dodávám, pokud manuál nemáte (například proto, že jste foťák kupovali z druhé ruky), můžete si jej stáhnout v PDF z webu Nikonu zde. Samozřejmě v češtině.
Dá se říci, že motivové programy jsou jakousi nadstavbou zeleného režimu AUTO. Ten jaksi sám o sobě neví v jaké situaci fotí, takže používá nějaké univerzální nastavení. Kdežto motivové programy preferují expoziční hodnoty dle svého zaměření. A ještě jeden rozdíl zde je – u motivových programů navíc můžete manuálně ovládat citlivost ISO. Jinak ale ostatní parametry řídí fotoaparát stejně jako v zelené automatice.
O dva odstavce výše jsem několikrát použil slovní spojení „snaží preferovat“, „usiluje o“, „preferuje“. To jsou podmínečná tvrzení, takže jistě tušíte, že někde může nastat zádrhel. Ano, může. V technických možnostech fotoaparátu. Uvedu příklad:
Fotíte halový sport, například florbalové utkání svého potomka. V hale je mizerné osvětlení, vestavěný blesk je v režimu Sport vypnutý (stejně by vám vzhledem ke slabému výkonu nebyl nic platný). Fotoaparát by sice měl upřednostnit krátké časy závěrky, ale když nemá dostatek světla, musí nastavit časy delší. Tuto situaci lze naštěstí řešit manuálním zvýšením citlivosti ISO, nicméně musíte počítat s tím, že v obrazu bude více šumu. Ano, pokud vlastníte výkonný systémový blesk, můžete jej také použít – ten totiž v režimu Sport na rozdíl od vestavěného „blikátka“ funguje.
Začátečníkům vstup povolen
Z výše uvedeného vcelku jasně vyplývá, že automatické režimy jsou určené zejména pro novice digitálních zrcadlovek. Pro uživatele, kteří se svým koníčkem teprve začínají a neví nebo si ještě nejsou jistí vztahy v klasické fotografické trojčlence clona – čas – citlivost. Pokud nevíte vůbec nic, nebojte se použít tzv. zelenou automatiku, máte-li ponětí alespoň o funkci citlivosti ISO, zvolte podle fotografovaného námětu příslušný motivový program. Znovu opakuji, byť se jedná o automatické programy, ve většině situací pracují výborně.
Ale zároveň se učte porozumět zmíněné trojčlence – protože v příštím dílu se už budeme věnovat režimům pro pokročilé fotografy, jež umožní „vyždímat“ ze zrcadlovky mnohem více než jen pouhá automatika.
