Nikon započal svou historii výrobou optických elementů již před osmdesáti lety – první objektiv představil v roce 1933 –, není se proto čemu divit, že právě svým objektivům Nikkor věnuje japonský gigant patřičnou pozornost. Hned na úvod musím zvolat, že pokus o propojení fotografických publicistů s profesionálními fotografy v rámci setkání v Athénách vyšel skvěle.
Nosit objektivy do Athén
Nikon pozval do Athén kromě novinářů čtveřici profesionálních fotografů. Elena Černyševová, Benedicte Kurzenová, Alastair Philip Wiper a Philip Poupin přijeli do Řecka o pár dní dříve a kromě vedení jednotlivých skupinek „testérů” měli za úkol zpracovat po dobu svého pobytu individuálně zvolené téma a zaznamenat je prostřednictvím dvou objektivů Nikkor, přičemž typ si každý volil sám, podle svých priorit a nároků na dílčí projekt.
O kvalitě jednotlivých autorů svědčí samotné fotografie z jednotlivých souborů, které vám představujeme níže. Doporučuji vám na publikovaných obrazových výstupech sledovat, jak lehce mohou padat nejrůznější zažité představy a klišé o „povinném” objektivu pravověrného dokumentaristy nebo pohotového reportéra. Sami se také můžete vžít do role fotografa a pokusit se vybrat ohnisko, které by nejvíce vyhovovalo vašemu účelu a vaší tvorbě. Jaký objektiv byste zvolili vy a proč? Diskutujte s námi v komentářích pod článkem.
Čtyři úhly pohledu
Angličan Alastair Philip Wiper se ve svém souboru The new ruins of Athens zaměřil na sportovní areály, které byly postaveny pro letní olympijské hry v roce 2004. Po olympiádě zůstaly často nevyužité a opuštěné – tedy jako stvořené pro fotografický dokument. Alastair pracoval výhradně v noci, se stativem a vhodně kombinoval širokoúhlý AF-S Nikkor 24 mm F1,4G ED s klasikou AF-S Nikkor 50 mm F1,4G.
Fotografie Alastaira Philipa Wipera
Benedicte Kurzenová, francouzská novinářka a fotografka trvale žijící v Nigérii, kde dokumentuje nejrůznější sociální problémy a válečné konflikty, si pro svůj pohled na obyvatele Athén žijící bez střechy nad hlavou a často jen díky podpoře druhých vybrala dokumentaristickou klasiku AF-S Nikkor 35 mm F1,4G a „podivína” AF-S Nikkor 58 mm F1,4G, který využívala především při práci s detaily a při pořizování portrétů.
Fotografie Benedicte Kurzenové
Ruská dokumentaristka Elena Černyševová z Panos Pictures mimo jiné získala za svůj cyklus fotografií z odlehlé sibiřské vesnice Norilsk třetí cenu v kategorii Každodenní život (Days of Night – Nights of Day) v soutěži World Press Photo 2014. Mrkněte sem a sem, stojí to za to.
Své posluchačské fórum, především novináře z té pro nás řekněme západnější části Evropy, pobavila hned na úvodní přednášce svou odpovědí na otázku, kolik času tráví postprodukcí svých snímků. K překvapení a údivu stačila doplňující informace, že tato sympatická Ruska je od roku 2007 věrná mezi profesionály ne zrovna rozšířenému editoru firmy Corel.
Jejímu stylu práce nejlépe konvenoval objektiv AF-S Nikkor 85 mm F1,4G. Jako jediná z fotografů sáhla také po zoomu AF-S Nikkor 24–120 mm F4G ED VR, s nímž fotografuje i na svých reportážních výpravách do odlehlých krajů všemocné ruské říše.
Fotografie Eleny Černyševové
Philip Poupin, ryzí reportér a dokumentarista z Francie, překvapil svým výběrem objektivů možná nejvíce – v Athénách si pro svůj cyklus Searching of Gods zvolil dva široké objektivy, konkrétně AF-S Nikkor 20 mm F1,8G ED a AF-S Nikkor 28 mm F1,8G. Práce s podobnými ohnisky vyžaduje značnou dávku zručnosti a při fotografování lidí také kus drzosti. Chcete-li, aby hlavní motiv snímku zabíral ve výsledné kompozici opravdu výraznou část obrazu, musíte se k fotografovanému přiblížit třeba i jen na několik málo centimetrů. Sám jsem si to na vlastní kůži v terénu několikrát ověřil.
Fotografie Philipa Poupina
Jiná perspektiva
I novináři si samozřejmě museli zvolit objektivy, se kterými vyrazí do deštěm promáčených ulic ekonomickou krizí zmítané řecké metropole. Na výběr bylo šestnáct skel, z toho pět zoomů, zbytek pevná ohniska. Objektivy byly servírovány formou hodně bohatého švédského stolu a mně se podařilo „ukousnout“ širokáč AF-S Nikkor 24 mm F1,4G ED a objektiv s poněkud prazvláštním ohniskem AF-S Nikkor 58 mm F1,4G.
Jeden z mých kolegů ve skupině, roztomilý Pascal Miele, redaktor největšího francouzského časopisu Chasseur d’Images (100 000 prodaných výtisků – holt, jiný kraj, jiný trh) se mnou pak ještě během dne směnil na krátkou chvíli AF-S Nikkor 35 mm F1,8G ED, méně světelnou, ale zato o poznání kompaktnější, lehčí a konec konců i levnější alternativu k unikátní pětatřicítce se světelností F1,4. Objektiv s touto ohniskovou vzdáleností, po kterém kouká nejeden streetový fotograf, mně zkrátka sedí nejvíc, musím však uznat, že právě fotografování se zmíněnou osmapadesátkou a čtyřiadvacítkou přineslo do mého způsobu vidění fotografované reality závan čerstvého vzduchu a že jsem si focení s těmito prvotřídními objektivy náramně užil.
Asi nebude žádným překvapením, že i při zcela otevřené cloně jsem mohl počítat s naprosto precizní ostrostí výsledných obrazových výstupů, u Nikkoru 24 mm mě pak ale dostalo minimální optické zkreslení, které se jinak projevuje právě u podobně širokých ohnisek. V Lightroomu stačil jeden krok úprav a po jakémkoli borcení linií ani vidu ani slechu. Troufám si tvrdit, že právě tato přednost dělá z objektivu Nikkor 24 mm F1,4G ED ideální nástroj pro profesionální fotografování architektury. Ostatně, mrkněte ještě jednou na snímky magických zátiší Alastaira Philipa Wipera.
Jak se použité objektivy popasují s kontrastním světlem či snad dokonce přímým slunečním protisvětlem, jsem bohužel vyzkoušet nestihl, čas vyhrazený na test objektivů v Athénách představoval jeden den, který celý propršel. To mi ale nakonec s ohledem na nafocený materiál zas tak nevadilo, některé lokality, jimiž jsme procházeli, by za slunného počasí byly bývaly jistě posety hejny turistů. Mnohdy zcela vyprázdněné ulice mohly zafungovat jako ideální kulisa a mně jen mrzelo, že v Athénách nemohu s fantastickým Nikonem D810 poletovat mnohem déle.
Fotografie Tomáše Hlivy
