Jeden obrázek za 1 000 slov – druhé dějství: Malá mořská víla

Před více než týdnem jsme vám představili první soubor fotografií, které vznikly v rámci projektu Pictures Worth 1 000 Words čili Jeden obrázek řekne více než tisíc slov. Jen velmi krátce zopakujeme několik informací o samotné akci: Společnost Nikon se rozhodla platnost výše zmíněného rčení prověřit a požádala tři fotografy, mezi nimi jednu ženu, aby pomocí čtyř snímků pořízených digitální zrcadlovkou Nikon D5500 převyprávěli příběh jedné z klasických pohádek.

Červená Karkulka – čtveřice snímků italského fotografa Sandra Giordana – byla pojata velmi stylizovaně, expresivně, až provokativně. Španělská autorka žijící v Mexiku, Cristina de Middel, naopak přistoupila k pohádkovému příběhu O malé mořské víle jako k metafoře, která se v různých formách opakuje v lidových rituálech, a zasadila jej do kontextu mexické slavnosti debutantek. Cristina de Middel k tomu říká:

„Chtěla jsem ukázat, že když máte jednoduché, ale silné téma, můžete vytvořit ambiciózní fotografie i bez vysokých finančních nákladů. V Mexiku jsem byla svědkem úchvatných přechodových rituálů, které mi okamžitě připomněly klasický příběh dospívající dívky v Malé mořské víle.“

Cristina de Middel – Malá mořská víla

Cristina de Middel, Španělsko – rozhovor
Jak se vám podařilo zachytit klasickou pohádku na pouhých čtyřech snímcích?

Musela jsem najít hlavní motivy příběhu a omezit množství detailů, aniž by vyprávění ztratilo svůj smysl.

Jak se vám podařilo promítnout do projektu svůj osobní styl a v čem vlastně spočívá? Jak byste ho popsala?

Jako hlavní nástroj používám ve svém díle fantazii, díky níž mohu kombinovat fakta a fikci. Pomocí fotografie obvykle popisuji svět, v němž žijeme, výsledné snímky tedy perfektně odpovídají mému tvůrčímu přístupu.

Proč jste rozhodla pojmout klasickou pohádku moderně? A jak jste to na svých snímcích vyjádřila?

V klasické pohádce je mořské panně, poté co dosáhne patnácti let, povoleno vystoupit na souš a spatřit pozemský svět. V Mexiku je „sladkých patnáct“ oslavováno jako významný okamžik, kdy se z dívek stávají ženy. Přišlo mi to jako zábavná i zajímavá paralela. Rozhodla jsem se využít mexického rituálu ke kontextualizaci a usnadnění pochopení svého přístupu.

Které prvky na vašich čtyřech snímcích jsou nejdůležitější z hlediska vizuálního sdělení příběhu?

Nejdůležitějším prvkem je ocas mořské panny, dále kinematografické osvětlení a samotná modelka Masumi. Příběh jsem zredukovala na milostnou zápletku, přičemž první snímek vyjadřuje její počátek a poslední její konec. Zbývající dva vypovídají o komplexnosti celé romance.
Také jsem využila třpytu, jehož prostřednictvím jsem vyjádřila, jak dívka, poté co si uvědomí, že je její láska beznadějná, bledne a stává se duchem.

Cristina de Middel – Malá mořská vílaCristina de Middel – Malá mořská víla
Cristina de Middel – Malá mořská vílaCristina de Middel – Malá mořská víla
Co byste poradila mladým fotografům, kteří by se rádi prosadili s nějakým zajímavým projektem?

Nadějní fotografové by se měli řídit svým instinktem a hlavně by měli mít odvahu. Někdy jsme zahlceni příběhy, které vypadají příliš složitě na to, aby šly převyprávět, ale fotografie to dokáže, ovšem jen tehdy, pokud přizpůsobíme realitu tomu, co chceme na snímku zachytit. Jiná cesta není.

Jak se vám pracovalo s fotoaparátem Nikon D5500? Jaké jsou jeho výhody oproti např. smartphonu nebo podobnému zařízení?

S Nikonem D5500 se pracovalo skvěle. Je velmi lehký, jeho ovládání je velmi intuitivní a obrazový výstup až překvapivě kvalitní. Dotykový displej usnadňuje navigaci v menu i nastavení fotoaparátu. Ano, smartphone je menší a lehčí, ale s ním takovým způsobem fotografovat zkrátka nelze. S Nikonem D5500 můžete pracovat jako profesionál, a přitom výbava téměř nic neváží.

Jak dosahujete vlastního jedinečného stylu?

Běžně používám monofokální objektivy (ohniska 50 mm a 35 mm), snažím se pracovat s přirozeným světlem a dodat snímkům filmový vzhled. Obvykle také snižuji sytost obrazu, neboť tak vypadá mnohem konzistentněji.

Které prvky byly při focení série nejdůležitější?

Velice důležité bylo najít správné místo. Pro rodinný portrét posloužil proslulý rezidentní komplex v Mexico City (Tlatelolco). V 60. letech se zde odehrál masakr a lidé, kteří zde žijí, rádi vyprávějí své pohnuté příběhy. Celý areál je navíc jedinečný i po architektonické stránce. V bytech s obrovskými okny je nádherné světlo.
I další lokalita, kde jsme fotili, je ve městě velice známá. Je to jeden z nejstarších tanečních sálů, kde se odehrává řada oslav (zejména „sladkých patnáctin“). Vzhledem k příběhu, který jsem chtěla vyprávět, dává tato volba smysl.

Jaká jsou největší úskalí při realizování tohoto druhu projektů? A lze se jim nějak vyvarovat?

Musíte se soustředit a zachovat klid, mít předem připravenu osnovu příběhu a co nejvěrněji se jí držet. Také je nutné mít tzv. oči otevřené, protože se projekt může začít ubírat směrem, který jste neplánovali, a to jak tím špatným, tak tím správným, resp. lepším. Musíte být přesvědčeni, že dokážete realizovat to, co jste si předsevzali, a že výsledek bude jednoduše skvělý. Pokud vás focení nebaví, je zcela jistě něco špatně.


Sdílej

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *