„Jde mi o zpětnou vazbu.“ Rozhovor s vítězem Fotky Nikonblogu 2023, Janem Martinkem

Absolutní vítěz Fotky Nikonblogu 2023, Jan Martinek, je fotoamatérem v tom nejlepším smyslu slova, byť fotografií se vlastně živí. I když hodně jinou, než je snímek sázení lípy, pořízený „z díry“, s nímž loňský ročník naší soutěže vyhrál. Ve společnosti MISS3 pracuje na architektonických vizualizacích staveb, které teprve mají vzniknout. Takže vytváří jakési budoucí světy. Nicméně vedle toho velmi rád také svým fotoaparátem zachycuje realitu přítomnosti. Jak vznikl vítězný snímek Fotky Nikonblogu 2023 a spoustu dalšího, se dozvíte v následujícím rozhovoru s jejím autorem…

Vy jste nevyhrál jen první cenu ve Fotce Nikonblogu 2023, ale – trochu v jejím stínu – také jedno ze čtyř kol malé Adventní soutěže Nikonu. Tak si říkám: Jste soutěživý fotograf?
„Poslední rok ano. Konkrétně Fotky Nikonblogu jsem se zúčastnil letos poprvé. Do soutěží jsem se pustil proto, abych měl nějakou zpětnou vazbu. Abych se ujistil, jestli to dělám dobře nebo ne. Když se vaše fotky líbí kamarádům, nemá to takovou váhu. Rád bych slyšel názory od někoho, kdo se fotografií zabývá.“

Takže to neděláte proto, abyste si něco dokázal? :-)
„Myslím si, že ne. Jde mi opravdu o zpětnou vazbu. Člověk něco nafotí a pak si říká, jestli je to dobré nebo ne. Pořád o sobě pochybuji a účast nebo spíš úspěch – a nemusí to být hned první místo – v soutěži mi dá jakousi jistotu, že to možná dobré je.“

To ale znamená, že musíte věřit porotám soutěží. Čili spoléhat na to, že lidé, kteří je hodnotí, fotografii opravdu rozumí…
„To ano. Nemůžu znát každého porotce, ale už jen srovnání s ostatními oceněnými fotkami je do značné míry vypovídající.“

Stane se vám – když to řeknu diplomaticky –, že s výsledky nesouzníte?
„To se mi většinou nestává. Obvykle jsou výsledky super. Aspoň tedy u těch soutěží, do kterých jsem své fotografie v poslední době posílal.“

A Fotka Nikonblogu… :-)
„Třeba to poslední kolo Pohyb ve fotografii bylo úplně super. I když, jak se tak ptáte, o jedné fotce jsem možná trochu pochyboval :-)“

Jak vznikla vaše výherní fotografie?
„Asi tři roky zpátky se radní města Slavkov u Brna, kde bydlím, spolu se zahrádkáři rozhodli, že v rámci vítání občánků dostane každá rodina strom, který zasadí v komunitním sadu nad městem. Při akci jsou přítomní zahrádkáři, kteří každému poradí jak hluboko kopat, jak strom zasadit, jak přidělat tyčku a nakonec strom obtáhnout pletivem, aby ho v zimě neokousaly srnky.“

Aha! A já jsem si myslel, že to byla vaše vlastní iniciativa ve smyslu rčení „Postav dům, zasaď strom a zploď syna“. Ale i tak je to moc hezké.
„Je to skutečně organizovaná akce, koná se dvakrát do roka, na jaře a na podzim – jak se ‚nastřádají‘ nově narození občánci Slavkova. Každá rodina by se se pak o svůj strom měla starat, hlavně ho chodit zalévat, protože na kopci, kde je sad, se moc vody neudrží.“

I tak je to super. Jak asi víte, jedním z důvodů, proč vaše fotografie zvítězila, byl právě jakýsi rodinný nebo společenský a environmentální přesah samotné vizuální stránky snímku. Jak ale vaše fotka vznikla? S kolegou jsme tipovali, zdali je focená fotoaparátem nebo mobilem…
„Je to focené mobilem. Jednak kvůli širokému ohnisku, a taky kvůli velké hloubce ostrosti mobilu, která se zde vysloveně hodila. Ta díra totiž není moc hluboká, takže fotoaparátem by to asi nevyšlo tak, jak jsem si představoval.“

Nevadí, v pravidlech soutěže není striktně stanovená fototechnika. Aspoň na něco jsou ty mobily dobré :-) Pojďme se nyní trochu vrátit v čase: Jak začal váš zájem o fotografii?
„U nás v rodině, snad kromě babičky, nikdo nefotil. Ale fotka mě přesto vždycky zajímala. Například, když jsem byl v Praze a konala se výstava Czech Press Photo, pokaždé jsem se šel podívat. Navíc jsem studoval architekturu, takže mě zajímala fotografie v architektuře. Dlouho jsem měl různé digitální kompakty, první zrcadlovku, byl to nějaký amatérský Pentax, jsem si pořídil až někdy ve třetím nebo čtvrtém ročníku na vysoké škole. Takže zhruba před patnácti lety. Teď už mám mirrorless foťák.“

Na to jsem se chtěl zeptat – jestli existuje souvislost mezi fotografií a vaší prací.
„Více než samotná architektura se fotce podobá má současná práce – dělám vizualizace – což je něco mezi architekturou a fotografií. Odevzdávám vlastně fotky architektury, která ještě neexistuje.“

Máte ve fotografii své téma nebo zkrátka „berete co se naskytne“?
„Samozřejmě také fotím architekturu, třeba pro spolužáky z vysoké školy. Ale hodně mě baví street foto a reportáž. Loni jsem začal systematičtěji fotit městské akce ve Slavkově. Jsou z toho pak reportáže do městských novin, na Facebook apod. Svatby programově nedělám, i když jsem několika kamarádům svatbu nafotil. O víkendu se raději věnuju rodině.“

Pojďme na chvíli k fototechnice. Sám jste prošel od kompaktů přes DSLR k mirrorlessům. Jeden krásný jste navíc vyhrál ve Fotce Nikonblogu. Co na této nejnovější fotografické technice oceňujete; a je něco, co vám vadí?
„Moje první zrcadlovka měla dost mizerný autofokus, v podstatě šlo používat jen středový bod. I na mé pět let staré bezzrcadlovce je odpad, vzniklý špatným zaostřením, oproti první zrcadlovce procentuálně zanedbatelný. U mirrorlessů mi trochu vadí vyšší spotřeba baterie, hlavně elektronický hledáček si vezme energie. V tomto byly DSLR lepší – do hledáčku se člověk mohl dívat celý den a z baterky nic neubylo :-) Ale obecně výhody, jako je menší velikost a další, jednoznačně převažují.“

Co třeba obrazová kvalita?
„Zde je samozřejmě vidět taky posun směrem k lepšímu.“

Jaká ohniska nejraději používáte? A zoom nebo pevné sklo?
„Mám dvě oblíbená pevná skla – 35mm a 85mm objektiv. Zrovna při street fotu nebo i reportáži se teprve ještě učím jít k lidem blíž s tou pětatřicítkou. S 85mm ohniskem se zatím cítím jistěji.“

Takže ještě neumíte, jako správný street fotograf, strčit foťák s širokoúhlým objektivem cizím lidem do obličeje? :-)
„Pomalu to zkouším, ale jde mi to pomalu. Pořád jsem dost stydlivý. Zatím si to troufám jen u lidí, které znám a kteří znají mě. Navíc, konkrétně u street fotografie, je zde ještě jeden aspekt. Mám velmi rád kontext člověka a architektury, vztah člověka a města. V tom poměru je pak zřejmé, že samotný člověk je pak na fotce mnohdy velmi malý, a protože mám rád velký kontrast, tak často jen jako silueta.“

Jak fotíte? Myslím jestli chodíte fotit cíleně nebo zkrátka nosíte foťák pořád u sebe?
„Cíleně ani tak ne, tedy samozřejmě třeba kromě předem naplánovaných reportáží. Obecně hodně nosím foťák u sebe, takže většina fotografií vzniká spontánně. I když si jenom odskočím z kanceláře do centra, beru foťák s sebou.“

Takže máte většinu fotek z Biskupské? :-) (Jan pracuje v Biskupské ulici, kousek pod brněnskou katedrálou sv. Petra a Pavla. Pozn. redakce.)
„Ano, mám hodně fotek z Biskupské. Když se podívám z okna, uvidím pěkné světlo, zajímavé stíny, tak vezmu foťák a jdu na chvíli ven. Nějakou fotku z Biskupské vám určitě pošlu :-)“

Díky moc za rozhovor, Jane!