Ač nejsem žádný kmet, ve fotografii pamatuji dobu, kdy byl ještě zcela běžný svitkový film – samozřejmě černobílý. Ano, k mání byl i film barevný, vzhledem k jeho „korektnímu“ podání by po něm dnes zcela jistě velmi rádi sáhli příznivci Lomografie a jiných retro technik. Abych ale nepřeháněl – zároveň to byla doba, kdy se technologie lámala – kinofilm pomalu přicházel na výsluní, aby svitkáč nechal profesionálům a těm fotoamatérům, kteří byli schopni jeho vlastnosti využít beze zbytku. K digitální fotografii jsem se dostal někdy na přelomu tisíciletí, čili na začátku jejího vítězného tažení proti filmu.
Proč vám zde píši své fotografické curriculum vitae? Abych se dostal k videu. S tím to totiž mám skoro přesně obráceně. K filmovým kamerám jsem nikdy nepřičichnul. Ani doba kazet VHS mě neoslovila, první videokamery jsem měl v ruce v době, kdy i u pohyblivých obrázků nastupovala digitalizace – v krátkém mezidobí miniDV kazet. Jednu mám ještě schovanou v šuplíku – pro vnoučata…
Opravdu vážně jsem se ale začal zajímat o video až tehdy, kdy začalo být použitelné ve fotoaparátech, ideálně pak zrcadlovkách. Důvod je prostý: Nikdy jsem nebyl příznivcem obrovských brašen s foto- a videotechnikou, raději se pohybuji nalehko. A proč mít dva aparáty, když stačí jeden, že ano?
Každý chce svoje
Video mám hodně rád, byť jej nijak neupřednostňuji před fotografií a zároveň fotografii neřadím před pohyblivé obrázky. Obě média mají svá specifika, výhody i zápory, někdy je lépe udělat statický snímek, jiná situace volá po zachycení na video se zvukovou stopou.
Když se ale bavím s fotografy, poměrně často se setkávám s odmítavým postojem k natáčení videa. Argumenty jsou různé:
„Já jsem fotograf a ne kameraman, kino mě nezajímá, neumím to, nemám na to vybavení, je s tím mnoho práce, je to náročné na čas, na data a vůbec…“
A tak by mě zajímalo, jak jste na tom vy? Také jste výhradně „echt“ fotografové? Nebo berete video na milost? A natáčíte foťákem nebo videokamerou? Nebo snad mobilem? Odpovězte, prosím, v naší anketě.
Hlasování v anketě bylo ukončeno
4 komentáře
Natáčím, jako dokumentační minutovky dobrý. Ale jako kameru to holý nejde používat.
70% zrcadlo 30% kamera. S Janem Krejčím souhlasím, bez přídavného zařízení na audio(minimálně mikrofon) a steadicamu je to použitelné jen jako nouzovka. Ovšem s výbavou pak dávám přednost zrcadlu.
Myslím, že Nikon 1 V1 je jako kamera výborný. Troufám si dokonce tvrdit, že i leckterá zrcadlovka mu může v některých ohledech závidět, a to zejména:
– možnost nastavit konkrétní, fixní ISO (není možné u D5100)
– měnit clonu kdykoli si zamanu
– ještě před stiskem červeného tlačítka vidím ořez na 16:9 (u D5100 se objeví poněkud neprakticky až po zahájení nahrávání)
– je levný, takže se s ním člověk nebojí pouštět „do větších akcí“ a může si jich koupit více (praktické pro paralelní záběry)
– je drobný, takže nebudí zbytečnou pozornost
Má samozřejmě i několik problémů, vypíchnul bych zejména:
– občasné přehřívání
– u ne-kamer klasicky přítomný limit maximální délky záběru, což omezuje použití na koncertech ap.
– absence podpory snímání v 24 FPS / 25 FPS
S V1 mám to potěšení pracovat již déle než rok, a celkově si ji nemůžu vynachválit.
Můj názor je ovšem nutné brát s rezervou, protože páchám video pouze jako volnočasovou aktivitu.
Dříve jsem sebou tahal VHS-C kameru, ale to se ještě fotilo na kinofilm, tudíž na natáčení byl relativní čas, protože se nefotilo kde co. Dneska v době digitálů jsem u DSLR Nikon vděčný, že natáčet video umí a i když je to hodně nouzovka, tahat sebou další „krám“, na to nemám peníze, čas a ani fyzický fond. Kamera je holt kamera a foťák je zase foťák, ten mám raději než pohyblivé obrázky.
Nicméně jako dokument z cestování doplněný obrázky mi natáčení videa na DSLR celkem stačí, jenom je nutné změnit techniku natáčení, protože video u DSLR je stále v plenkách, naštěstí už ne pokaděných, jenom počůraných, přesto v plenkách !